4. kapitola - Shledání

Jo, já vím, dávat sem kapitolu po kolika? Čtyřech, pěti letech asi není obvyklý termín pro přidávání obsahu, ale - nějak to na mě přišlo a vždycky jsem říkala, že nemám ráda nedokončené věci. Nemůžu slíbit, kdy bude další kapitola, protože není napsaná a na téhle ještě schne ingoust z rychlobrku, nicméně je tu. Pokud se ještě najde někdo, kdo to čte, pak doporučuji si sérii čtyři přečíst celou od začátku, ať víte, o co jde.

Bez betace. Edit: Mám napsanou i pátou kapitolu. :-)

Z deníčku Minervy McGonagallové

Severus už od té doby, co jsem ho našla bezvládně ležet pod schody, působí klidně a skromně si dovoluji odhadnout, že nejspíš trpí nějakým výpadkem paměti, protože jsem ho za celou dobu snad ještě neslyšela zaprotestovat. Nyní bych ale řekla, že se mu paměť vrací, protože jeho samovolný výkřik, když jsme došli tak blízko, že jsme mohli v pálivých paprscích slunce zahlédnout všechny osoby na balkóně, nese jisté známky skrytého traumatu.

Z deníčku Albuse Brumbála

Radostí jsem měl chuť si poskočit, ale množství zavazadel, záludně zaháknutých za moje, mě srazilo zpět k zemi. Kromě našich novomanželů a Markových rodičů nás na balkóně máváním přivítal i jeden neplánovaný host. Moc rád ho zase vidím, ačkoliv nechápu výběr jeho saka. Asi dědictví po Siriusovi.

Z deníčku Rubeuse Hagrida

Harry!

Hagrid ono jméno zařval i nahlas, díky čemuž Severus upustil své zavazadlo a zcela nekontrolovatelně se vrhnul do moře. Zabránila mu v tom Poppy, která zrovna procházela v místě, kam se hystericky rozběhl, a tak brzdil pusou v písku, neb zakopl o její zavazadlo. Severus se tiše rozplakal do chomáčku chaluh, neb smích z nedalekého balkónu v něm vyvolal další nehezké pocity, které zatím neuměl zařadit jinam než do kategorie velmi zoufalé.

Z deníčku Albuse Brumbála

Nemohu popřít, že nemám radost, že se Severus těší do moře, ale je dost neslušné to dělat ještě před tím, než se uvítáme s hosty, to ví přeci každý.

Z deníčku Severuse Snapea

Bude třeba zjistit, zda jsem skutečně neutrpěl nějakou vážnou ztrátu paměti, protože reakce mého těla mě začínají děsit. A z toho, jak na mě Minerva neustále pomrkává, mi vždy jen těsně nepovolí močový měchýř.

Všichni zdárně dorazili ke dveřím a malé verandě s několika bílými křesílky a šťastné shledání, doprovázené objímaní všech se všemi, dokonce i těmi, kteří zde bydleli, donutilo některé černě oděné k těžkému polknutí.

Z deníčku Remuse Lupina

Netuším, co se stalo Severusovi, ale to, jak se nechal obejmout ode mě, Marka a dokonce i Harryho mě nutí se trochu bát. Zejména se bojím chvíle, až mu dojde, co se právě stalo.

Z deníčku Armanda DeGiraldi

Psáno italsky: Všichni vypadají jak oslové z cirkusu. Jsem moc rád, že si můj syn nakonec vybral a oženil se s Lupinem, neb ten blázen v černém každou chvíli nečekaně vykřikne, aniž by k tomu byl sebemenší důvod. Možná je němý a toto je jeho forma komunikace? Ačkoliv nevím, jak z toho odhadneme, kolik špaget mu nandat k obědu.

Z deníčku Harryho Pottera

Hned při příjezdu a po vzájemném uvítání, ze kterého se budu muset ještě trochu vzpamatovat, neb obětí od profesora Snapea jsem úplně nečekal a on asi taky ne, protože mi zařval do ucha hned, jak se tak stalo, je naprosto bezprecedentní a tak budu muset zapátrat, jestli mu Brumbál nedal do pití nějaké drogy. A protože se hned všichni opřeli o stěnu domu, začínajíc si cosi zapisovat, beru si z nich příklad.

Profesoři byli ubytováni ve dvou ložnicích, protože dům nebyl tak velký, aby si každý mohl myslet na luxus samostatného bydlení. To Severus opět nekontrolovatelně zařval a donutil tak Minervu se počůrat. Nicméně ta si gratulovala, že je to dnes teprve potřetí a už byla znalá a tak i vybavená. Ona a Poppy se tak mohly těšit z příjemného dvoulůžáku s balkónem.

Brumbál, Severus, Křiklan, Kratiknot a Hagrid se tak dočkali společného pokoje s palandou. Chvíli rovnou dvěma vteřinám všichni zírali do pokoje, než se vrhli k jednotlivým postelím tak, že do nich prostě skočili. Severus vybojoval hned postel u dveří, neb byla nejblíže a on měl nejsilnější krok i největší motivaci tu postel dostat. Brumbálovi se podařilo ho přeskočit a přistát tak na další samostatné posteli, která byla letištěm a tak se dokulil až na vzdálenější část. Místo vedle něj se podařilo zabrat Křiklanovi, který ještě nevěděl, do čeho jde a Filius svým vzrůstem uhájil dolní místo palandy. Nikdo nečekal, že i Hagrid, následujíc příkladu svých kolegů bude poslední místo obsazovat skokem a tak se z palandy stalo příjemné jednolůžko s podkladem. Filiuse se podařilo probrat asi za deset minut s tím, že mu Brumbál slíbil, že se na letiště se s Křiklanem vejde i on a to doprostřed, přičemž zbytek dne Kratiknot tiše proplakal.

Z deníčku Filiuse Kratiknota

Proč mě jen ta blbá palanda nezabila…