3. kapitola - Cesta pískem

Tuto kapitolu věnuji všem, kteří si našli čas a okomentovali mi poslední autogram od mého milovaného Davida Bowieho, protože z něj jsem měla opravdu ohromnou radost (tehdy jsem ještě nevěděla, že mi přibudou další dva) a stále mám. Nedávala jsem sem ani ty zbylé dva, protože nemám pocit, že by to někoho zajímalo. :-)

Dále pak kapitolu věnuji elu, která sem sice nechodí, ale upadnutá kolečka od Minervy kufru jsou inspirací z našeho vlastního výletu, kdy právě elu přišla o kolečka cestou v autobuse :-)))

Z deníčku Horacia Křiklana

Po hodině chůze v rozpáleném písku už chápu, proč ostatní tak neradi jezdí s Brumbálem na dovolenou.

Z deníčku Abuse Brumbála

Nejsem si jist, jak daleko jsme, ale jsem si naprosto jist, že jestli mi v následujících minutách neblesknou do očí okna od domu Remuse a Marka, tak budu pravděpodobně vyvržen za živa. Hagrid na mě kouká, jako když má hlad…

Z deníčku Rubeuse Hagrida

Mám hlad.

Z deníčku Severuse Snapea

Už dobrou hodinu sleduji Minervy kufr a tiše se sázím s Křiklanem, kdy ta chatrná kolečka upadnou a podrazí tak nohy Filiusovi, který cestu před sebou očividně příliš nesleduje…

Z deníčku Minervy McGonagallové

Už nějakou chvíli se mi zdálo, že mé zavazadlo je těžší, než si ho pamatuji. Nyní už vím, že ten smích, jenž se mi rázem ozval za zády patří Severusovi a Křiklanovi, protože mi upadla kolečka, kterých si ale nevšiml Filius, a kterého poté ještě přejel Hagrid s jeho kufrem a my si tak museli dát povinnou pauzu na vyhrabávání…

Z deníčku Filiuse Kratiknota

Jsem tu asi hodinu a už toho mám po krk. A ne, deníčku, nemluvím teď JEN o písku!

Protože se profesoři přemístili na pláž krátce po pravém poledni, hodina chůze na slunci si začínala vybírat své daně.

Severus strhl z Brumbálova pláště kousek látky a ovázal si ji kolem hlavy, teplý kabátec zahodil už po prvních sto metrech.

Minerva táhla svůj kufr po pláží s čím dál tím větší hromádkou písku, který si hrnula před ním.

Filius šel daleko za ostatními neustále kašlající písek.

Křiklan chvíli zkoušel na svém kufru plavat podél pláže, ale nakonec se smutně opět připojil k ostatním.

Brumbál už táhl místo jednoho kufru tři když tu v dálce už mohl spatřit místo, kam měli namířeno a hned to svým kolegům radostně oznámil.

Z deníčku Severuse Snapea

Mám pocit, že už se plahočím pískem tak dlouho, že jsem i zapomněl na to, kam jdu a proč vlastně ještě já idiot stále tak poslušně jdu…

Z deníčku Minervy McGonagallové

Už vidím Remuse a Marka na balkóně, jak nám mávají. Vidím i jeho rodiče, ale kdo je ten další? Není to…

Z deníčku Severuse Snapea

Na balkóně stojí přesně pět lidí, postupně jsem si je prohlédl, a když můj zrak padl na posledního z nich, úplně bez varování jsem si prokousl jazyk, aniž bych věděl proč. Intenzivně čelím nutkání se zahrabat hluboko do písku. Kdo je ten muž ve vínovém saku? A není to blázen, v takovém vedru?