V minulém článku najdete reportáž ze setkání s Alanem

Tak. Čím začnu? Začnu tím, oč jde, o trofej. Ano, o Alana taky, ale v posledních dnech mi přišlo několik e-mailů, lidé se mě ptají na facebooku i v komentářích a tak si nejprve pojďme přiblížit vznik oné trofeje ve zkratce.

Téměř všichni z fanklubu. U mé hlavy si lze povšimnou modré mašle, která byla na trofeji :-)

Jak jsem už psala. Celý nápad vznikl po našem návratu z Dublinu, kde jsme já, wixie, Chave, Lea a Marťa potkaly osobně Alana poprvé při příležitosti jeho působení v divadle, kde se v roce 2010 hrála hra - John Gabriel Borkman s Alanem v hlavní roli, jakožto představitele J.G.Borkmana. Hra se mi líbila natolik, že se po našem návratu zrodila v mé hlavě myšlenka, že by si Alan za svou práci, ale i za chování ke svým fanouškům zasloužil nějaké ocenění. Vzhledem k tomu, že jsem nikdy nikoho neviděla předávat Alanovi podobnou věc, rozhodla jsem se už tehdy trofej vybrat a se zvoleným textem nechat vyrobit. Původně jsem měla v plánu mu ji zaslat poštou, pak se ale naskytla příležitost jet na poslední premiéru HP do Londýna, a tak trofej cestovala se mnou. Bonzblog o HP premiéře najdete i zde na blogu a nebudu se již k traumatickým vzpominkám vracet... :-D Bohužel, trofej se předat nepovedlo, jak vám jistě došlo a tak se mnou trofej odjela zpátky do Prahy, odkud jsme se spolu do Londýna vydaly ještě jednou. Ona trofej tedy cestovala přes celou Evropu hned dvakrát a na svou příležitost čekala až do 19.3.2015, kdy se mi ji tématicky povedlo konečně Alanovi předat přímo v Praze, aby měl vzpomínku na Čechy a české fanoušky.

S trofejí u červeného koberce, fotka od Chave :-)

Trofej si Alan převzal a následně ji předal jednomu členovi ochranky, s čímž jsem samozřejmě počítala. Pochybuji, že by Alan byl tak moc nadšen, že by si ji po zbytek dne tisknul k srdci nebo ji narval Rimě do kabelky... :-))) Protože je mi známo, že podobné akce jsou někdy dost chaotické, do celofánu jsem k trofeji připojila i obálku s dopisem, kde jsem mu děkovala za jeho práci, jeho ochotu a vyjádřila mu obdiv a velkou úctu k tomu, co dělá a jaký je člověk. Na konec dopisu jsem kromě vylíčeného příběhu trofeje připojila prosbu, zda by mi mohl zpět odeslat fotku v připravené obálce (společně s českou i anglickou známkou) abych měla zpětnou vazbu, že se k němu po akci dárek dostal, a že rozhodně není nutné fotografii podepisovat, protože mi nejde o autogram, ale o jistotu, že je vše v pořádku.

Včera na mě ve schránce vykoukla obálka nadepsaná mou rukou a mě bylo samozřejmě hned jasné, o co se jedná.

Alan je skvělý člověk. Našel si čas a fotografii skutečně zpět odeslal a co víc, i přes moje ujištění, že opravdu není nutné ji podepisovat, ji přeci jen podepsal a vepsal i věnování (a napsal moje jméno správně!!!!!:-D) Dal mi tedy téměř 100% jistotu, že trofej dostal, a že společně s ním absolvovala svou třetí a poslední cestu do Londýna. :-)

Razítko na obálce bylo 24.3.2015, zajímalo by mě tedy, kdy Alan skutečně odletěl.:-)