Parodie na původní dílo od Chavelierky s jejím laskavým svolením pro Nadin k narozeninám

Hned jak rozeženete vlčí mlhu, cože se to stalo, že se tu něco stalo, tak se pořádně nadechněte. No, zejména proto, že takhle parodie vznikla během deseti minut, bude tam hrůza chyb a vlastně je to celé takové divoké, takže... sorry. Původní a první dílo je tady a psala ho Chave:

http://nadin.wgz.cz/rubriky/jednorazovky-chavelierka/jeden-volny-vecer

Byl to takový spontální nálad a já bych se teď ráda dobrala k tomu, proč. Pro nadin k narozeninám. Tak nějak mě z časových důvodů až teď dohnala zpráva, že nadin už aktivně nepíše a tak jsem si říkala, že by bylo hezké jí něčím udělat radost. Proto všechna slova pod tímto emocionálním výlevem patří jí. Nadin, všechni nejlepší a promiň :-)

----

Nadin se s úlevou svezla do křesla vykládaného netopýří kůží a úlevně vydechla tak hlasitě, až jí do klína spadlo zapomenuté jmelí z předminulých Vánoc. Nic ovšem nemohlo narušit ten pocit klidu jejího domu, kde byla teď sama. Nádherné ticho se válelo kolem tak zřetelně, že o něj zelená kočka se žlutými puntíky jdoucí místností zakopla a zastavila se až o bílou stěnu nedalekého kravína.

Žena v křesle se snivě pousmála. Co teď? Co s načatým odpolednem? Párty nebo… párty nebo snad… párty? Ne, musí dokončit dárky k Vánocům, vždyť už za osm měsíců tu měly být!

Dotančila do místnosti, která sloužila jako její pracovna a vytáhla z police růžové třpytky. Bohatou nálož nasypala na přáníčko, na němž bylo napsáno: Pro Chave. Věděla totiž, jakou nesmírnou radost bude mít její kamarádka z růžové barvy, když v tom se ozval zvonek od hlavních dveří ve formě dvou plameňáků, které si pořídila minulé léto na dovolené na Bahami.

„Sakra, že bych zapomněla ty mrchy nakrmit?“ uvažovala nahlas nadin a opět v rytmu tanga dotančila ke dveřím, které se jí povedlo po deseti minutách vypáčit pomocí zobáku jednoho plameňáka.

„Chave?“ zaostřila na kamarádku, víc už ale říct nestihla, kamarádka najedla dovnitř i se teréním automobilem, ve kterém seděla a se širokým úsměvem objala kamarádku, která se právě pokoušela z pod kol vytáhnout druhého plameňáka.

„Přejela jsi mi zvonek!“ zamračila se.

„Na to teď není čas, vypereš ho pak v Perwollu a bude jako nový, teď pojď, někam tě chci vzít, uprav se,“ odvětila kamarádka nadšeně a bouchla u toho šampaňské.

Nadin nadšeně zaběhla do komory pro koště, upravená si připadala dost a vyběhla za kamarádkou, která jí zašermovala ukazováčkem před očima tak rázně, že jí málem vypíchla oko.

„Takhle ne,“ a shodila ze sebe růžový plášť, který až do teď kryl její róbu, připomínající disko-kouli v nějakém klubu v šedesátých letech.

Nadin zamrkala, aby rozehnala množství třpytek, které šaty vrhaly a sama se v mžiku převlékla do černých šatů z křečka džungarského. Pak obě nasedly do auta a po třech kolečkách v kuchyni se rozjely Severus, Merlin i Lucius ví kam.

Chave zabrzdila vůz o jiné vozy před casinem, do kterého měly namířeno. Nadin se místu, kam přijely divila tak rázně, že dveřmi vozu srazila kolemjedoucího cyklistu, na kterého ještě poté šlápla a dobrých pět minut stála, než se Chave povedlo ji vtáhnout dovnitř.

Chave se celou dobu usmívala tak široce, že každý, kdo jí neznal – a to byl téměř každý – před ní se strachem couval a házel po ní drobné, jenž měl v plánu hodit do některé z atrakcí, kterou casino nabízelo. Zatáhla Nadin do tajné místnosti v ruletě, samozřejmě až po tom, co se jim povedlo krupiéra odlákat tím, že mu ukradly kuličku a zahodily kamsi mezi dav, Chave se povedlo po kolenou plazícího se krupiéra ještě pozdržet tím, že na něj hodila žetóny.

Nadin se rozhlédla kolem.

„Než začnou hodinu vysvětlovat, o co tu jde, řeknu ti to sama. Prostě přihazuj, budou se tu dražit samečci z Bradavic. Severuse mám já, ale bude tu i Lucius,“ mrkla Chave na Nadin a strčila do ní tak rázně, že se Nadin zapotácela a srazila lidi stojící za ní.

„Ale za co ho mám dražit?“ zeptala se Nadin smutně a olízla si rty při představě, že by si mohla koupit blonďatého hřebce.

„Ukradla jsem krupiérovi peněženku, na, rozdělíme se,“ vrazila ji Chave půl milionu v hotovosti, mlsně se dívajíc na Severuse, který se právě pokoušel prokousat zdí ven. Lucius, který stál hned v řadě za ním na tom koneckonců nebyl o nic lépe, důrazně totiž napomáhal Severusovi svou nohou.

Jenže oba dva měli smůlu, řetězy byly pevné a finanční hotovost dam, které je dnes hodlaly krotit nemalé, takže si je nakonec oba odváděly do blízkého hotelu, a protože se jednalo o Las Vegas, ještě po cestě je neznámý kněz stačil i oddat. Žili pak šťastně až dokud se Severusovi a Luciusovi nepovedlo tajně kartáčkem na zuby neprovrtat skrz zeď a neutéct do dalšího pokoje, kde už na ně čekala Chave i Nadin.