16. kapitola – Po

Zíral do stropu dlouhé hodiny a dle pocitu v jeho močovém měchýři by to směle prohlásil za dny. Jak se zvednout, aby neprobudil to stvoření ležící napůl na něm a napůl na peřině, na které ležel zase on?

Vybavoval si televizní talkshow, kde jakýsi kouzelník strhával ubrus ze stolu tak rychle, že se žádná věc na něm ani nepohnula. A že byl opravdu bohatě obložen nejrůznějšími skleničkami, vázou a talíři i s příbory. Ten stůl, samozřejmě. Zkusit či nezkusit to stejně? Zákon schválnosti totiž udával jednoduchou rovnici ve formě dlouhého, opatrného zvedání až mu to večer svaly vrátí svou tupou bolestí versus na poslední chvíli probudivší se Luna s očima plnýma otázek všeho druhu i poddruhu.

Nakonec se pokusil vymanit svou nohu z pod její pomalou taktikou, ale docílil jejího zavrtění. Následně sebou tedy mrskl do strany tak silně, že málem spadl z postele, ale kupodivu si Luna klidně objala deku a jeho si ani nevšimla.

Spokojen se svým výkonem se nahý rozešel směrem ke dveřím ložnice, jež byly pouze přivřené. Tiše našlapoval, na tváři samolibý úsměv absolutního vítězství nad neprobuzením své společnice, když v tu ránu zakopl o část jejích svršků, dle rychlého a vražedného pohledu na podlahu před tím, než na ni dopadl, by řekl, že spíš spodků, se nahý a velmi naštvaný Severus postaral o rámus, jenž by probudil i Šípkovou Růženku spící o dvacet pater níž.

Luna spící jen pár metrů od něj se tak logicky zmateně posadila na posteli právě ve chvíli, kdy se pokusil rozehnat slzy z očí v důsledku velice nepěkného zacházení s jeho spodní částí těla.

„Co to děláte?“ zeptala se ho nevinně, čímž ho rozzuřila víc než fakt, že ho dostalo její spodní prádlo.

Aby se vyhnul slzám, tentokrát jejím, které by jistě přišly po slovech, jež se mu draly do hrdla, raději jen neurčitě zavrčel, čímž popřel nejen sebe, ale i celé generace Snapeů před ním. Momentálně bylo lepší působit jak idiot, což mimochodem stejně byl, když už se tu druhou minutu pokouší sundat její kalhotky ze svého kotníku, než někdo, kdo tu vykulenou dívenku rozpláče, následkem čehož by ji musel zase utěšovat.

„Ptala jsem se, co to děláte?“

Povzdech.

„Připravoval jsem si pro vás program ve formě ranního baletu, ale zkazila jste mi překvapení tím, že jste se probudila příliš brzy. Nestihl jsem řádně nacvičit otočku,“ odpověděl teatrálně.

„Vy se zajímáte o balet?“

„Jestli si okamžitě nelehnete a nebudete přesvědčivě předstírat spánek, tak přísahám, že se začnu zajímat o to, kde se v tomhle domě nachází nějaká dobře uchopitelná těžká věc a vezmu vás s ní po hlavě!“

Luna zmateně přitáhla přikrývku blíž ochotna poslechnout jeho výhružku, ale pak si uvědomila, že jejich role se změnili a ona už se ho nemusí bát. Tedy alespoň si myslela, že nemusí.

„Jestli se chystáte na zbabělý úprk do své ložnice a následné předstírání, že to, co si vybavuji ve svých vzpomínkách je následek nějaké duševní choroby, pak si ušetřete snahu i balet a v klidu si odejděte, když se bojíte a nechcete mi čelit.“

„Chtěl jsem pouze odejít, abych mohl vykonat jisté potřeby, ale pokud mě budete dál označovat za zbabělce, jsem ochoten vás vzít s sebou a následně ulehnout do postele, dokud to, co jste řekla neodvoláte!“

„Víte o tom, že když jste na nás řval při hodinách, tak jsem si vás vždycky představovala nahého, abych se tolik nebála? Vždycky mě to rozveselilo. Jenže vy vypadáte hrozivě i nahý.“

„To jsem tedy zatraceně rád a teď na mě a mou nahotu přestaňte zírat a nechte mě se otočit!“

„Já vám nebráním v otočce. Těším se na ni od chvíle, kdy jste se o ní zmínil, takže směle do toho a nic si z toho nedělejte, když opět upadnete. Nejsem náročný divák.“

Sebral z podlahy svůj plášť a s hranou zlostí jej po ní hodil. Pobavila, zasloužila by si bod, ale když je rozhodčí mimo hru, bude to pískat sám a žádný bod té malé podlé ženské neuzná.

Chvilku se ze záplavy černé osvobozovala, a když se s očekáváním dostala zpět na scénu, hlavní postava ve formě obnaženého Severuse už na prknech, které znamenají ložnici, nebyla.

Tlaky v břiše už začínaly signalizovat brzké potíže, nedojde-li rychle úlevy, a tak se nezdráhal poslední metřík doběhnout a klidně přivřít oči. V těchto chvílích děkoval za úžasný vynález v podobě tvarovaného hajzlíku naplněného azurovou vodou a nic na světě mu nedokázalo zkazit tento nádherný pocit konejšící jeho znavené tělo.

„Čůráte ve stoje?“

Ještěže stihl dokonat potřebu před pronesením této věty za jeho zády, protože jinak by pravděpodobně počůral nejen sebe a již zmíněný toaletní koutek pod sebou, ale nejspíš i klidně postávající Lunu ležérně opřenou o stěnu koupelny.

Marně schovával svou chloubu za neviditelnou oponu, a tak se alespoň pokusil přitáhnout její zrak do vyšších míst probodávajícím pohledem.

Jelikož hodlal oplatit stejnou mincí, nepronesl směrem k dívce nic než tiché hm, následkem čehož prošel těsně kolem ní stále sleduje její pomněnkové oči. Bez výrazu pustil vodu, aby si umyl ruce.

Luna, doufajíc, že po tomto hygienickém rituálu zmizí, usedla na místo před chvílí patřící jemu a i ona ulevila tlaku v podbřišku. Nevydržela by seběhnout dolů a čekat, až úplně zmizí, pokoušet taky nechtěla. Že si ovšem Severus stoupne naproti ní a bude na ni celou dobu, co se marně pokoušela uvolnit svaly a konečně se dostat z této inkriminované pozice, bezostyšně zírat, opravdu neodhadovala. Nutno podotknout, že i ona byla jak ji její milovaní rodiče stvořili a poskytovala tak mnohem lepší obrázek, jak před tím otočený Severus.

„Bavíte se dobře?“ zeptala se popuzeně.

„Náramně.“

„Tak to jsem ráda, jinak by mi to šlo určitě o moc hůř.“

„Nepochybuji. Nepotřebujete pomoci?“

„Jaký druh pomoci máte na mysli?“

„Třeba bafnutí nebo tak.“

„Třeba,“ navrhla.

„Baf,“ řekl hraně a jako bonus přidal i chvilkové vykulení očí a nadzvednutí rukou.

Aby mu udělala radost, soustředěně povolila svaly a konečně se i ona osvobodila od studeného prkénka.

Líně zatleskal a uvolnil jí místo u umyvadla. Naschvál se do teď opíral rukama o studený porcelán, protože když se sehnula, aby si opláchla obličej, přitiskl dlaně na její boky.

„Doprčic, zbláznil jste se? Máte ledový ruce!“

„Nepovídejte,“ zasmál se upřímně jejímu šoku. Jenže teď přemýšlel nad něčím jiným, než původně chtěl. Při tom leknutí se mu totiž nechtěně přitiskla ke klínu, a jak se následně napřímila, donutila jeho dlaně k přesunu daleko výš. Polkl.

„Problém?“

„Ano, těší mě, Severus,“ dodal zamyšleně.

„Chcete…“

„Už mi myslím můžeš tykat.“

„Čím jsem si to zasloužila, že ses konečně uvolil?“

„Nebuď drzá nebo to odvolám.“

„Hm,“ zamumlala a otočila se k němu čelem. Jemně mu shrnula vlasy z čela, a když už čekal, že je to snad předehra k něčemu dalšímu, zasněně pronesla: „Mám hlad, jdu se najíst.“

„A hodláš si k tomu nic dát taky bídu a prázdno?“

„Tak půjdu zase krást,“ pokrčila rameny, jakoby se nechumelilo.

„Tak to v žádném případě! Nebo minimálně ne teď.“

„V noci bude zavřeno.“

„Tys byla v obchodě?“

„No na zahrádce pytlíky s jedlou sodou asi nerostou…“

„To se mi snad zdá!“

„Ano, úžasně absurdistní, že?“

„Cože?“

„Absurdistní.“

„A co to jako znamená?“

„To jako znamená, že je to absurdní, ale zní to lépe.“

„To tedy nezní.“

„Zní.“

„Nezní.“

„Ach jo.“

„A máme tu výhru jedna nula pro Modré.“

„Aby Zelení neudělali šach mat támhletou násadou od lopaty.“

„To by se Zelení v noci pěkně nudili, ne?“

„Jste si sebou nějak moc jistá.“

„To vám vadí proto, že jsem přebrala vaše místo?“

„Nic jste mi nepřebrala, budu-li chtít, budete se přede mnou plazit a pokorně prosit.“

„Ha, ha ha. Zelení dneska něco bumbali.“

„A Modří si zapomněli vzít svoje tabletky…“

„Dobře, jedna-jedna. Jdu jíst. Je tam ten chléb a máslo. Jdete…Jdeš taky?“

Kývl na souhlas a následoval svou nahou společnici zcela beze studu, dokud se jejich cesty nerozdělily před různými ložnicemi. Pak už ustrojen odnesl pár kusů oblečení, co si u něj jaksi zapomněla, na komodu nedaleko jejím dveřím a uvolněně sešel do jídelny, aby se po náročném výkonu trochu posilnil.