SaraPolanskaseznam.cz
nikdo nic nepíše
:

» Článek

Ozvěna hromu - 15. kapitola (první část)

04.10.2012 11:18 - SaraPolanska - Ozvěna hromu - komentáře (11)

15. kapitola (první část) - Problémy (ne)klepou na dveře


 

Já vím, že mě asi zabijete, ale musela jsem kapitolu neplánovaně rozdělit na dvě půlky. Není to nějaký nový druh mučení, ale je dost dlouhá a já nestíhám. Někteří vědí, že za dva týdny letím s chave a elu do Londýna a veškerý čas mi sežere stres s plánováním. Když už je ten stres tak velký, že moje imunita kapituluje, padnu do choroby a tak stále dokola. Do toho rodina, koníčky... no zkrátka se omlouvám, druhou půlku dám jak nejrychleji to bude možné. :-)

 

„Smrtijedi!“ vykřikla a rázně si stoupla.

Povzdech.

„Smrtijedi by asi neklepali, slečno Láskorádová.“

„Jak to víte? Třeba jo. Skřeti pro vymáhání dluhů taky klepou a leckterý dlužník by vám řekl, že je to skoro to samé.“

„Na to, že se mě tak křečovitě držíte, sršíte vtipem.“

„Co…co budeme dělat?“

„No co, pozveme je dál a dáme si šálek dobrého čaje,“ pronesl ironicky.

„To je vtip?“

„Ne, to myslím smrtelně vážně, slečno Láskorádová, co by to asi bylo, když ne vtip? Zůstaňte tu, podívám se, kdo má odvahu sem přijít.“

„Ne! Co když se vám něco stane?“

„Pak budete volná a doporučuji vám to následně pořádně oslavit.“

„Jdu taky.“

„Ne.“

„Ano.

„Ne!“

„Ano, nebo…“ nedořekla.

„Nebo co? Uřknete mě?“

„Něco horšího,“ snažila se znít výhružně.

„Ano jistě, a teď tu o Merlinovi.“

Bušení se ozvalo znovu.

Oba se v rámci možností tiše dostali před hlavní dveře. Severus zamumlal magickou formuli a rázem se dveře zprůhlednily. Luna úlevně vydechla. Snape svěsil svou hůlku.

Nějaký mladík v poštovní uniformě držel v rukou obálku a nervózně přešlapoval na místě. Nakonec zabouchal ještě jednou a s pokrčením ramen prostrčil obálku pode dveřmi a něco si začmáral do úředních desek, které doposud svíral v podpaží.

Jakmile za sebou zaklapl branku, vrhla se Luna k obálce. Zastavily ji dvě ruce, které se jí obtočily kolem pasu.

„Ani…hnout…“ řekl výstražně a sám předešel dívku, aby si opatrně klekl k obálce.

Po několika diagnostických kouzlech chytil obálku do ruky a hbitě odlepil. Začetl se do starého papíru a Luna napjatě čekala, co se dozví.

„Tak co je to?“

„Dopis.“

„Jistě, já myslela, že jednorožec. To přeci vidím, že dopis, ale co je v něm?“

„Je od Brumbála. Nebo lépe řečeno od Billa Weasleyho. Brumbál ho vybral jako člověka ke mně nezaujatého, aby mu řekl pravdu. Píše, že nemohl dopis poslat po sově, protože všechny sovy jsou kontrolovány. Válka stále trvá. Nikdo nic neví o Harry Potterovi ani jeho přátelích. Členové řádu se stáhli do bezpečí Bradavic a čekají. Nemáme v žádném případě odpovídat. Dopis zaslal proto, aby nás informoval o stavu země a že jsme zatím v bezpečí a… váš otec je nezvěstný…“

„Ano, říkala jsem přeci, že pravděpodobně zmizí z Anglie po tom, co jsem ho varovala…“ oznámila suše a sáhla si na tetování.

„Bude nás informovat, kdyby nastaly nějaké změny. Nic víc. Nevím, proč vůbec riskovali posílání jakéhokoliv dopisu, byť mudlovskou poštou, kvůli tomu, abychom věděli, že válka stále trvá. Já odsud nemíním odejít.“

„Počkejte, nikdy?“

„Zatím to neplánuji.“

„A co já?“

„Předpokládám, že jakmile válka skončí a vše se dostatečně vysvětlí, vrátíte se zpět a budete pokračovat v zajímavém životě, který jste doposud vedla.“

„Ale já chci zůstat s vámi.“

„Nevidím jediný pádný argument, proč bych to měl dovolit.“

„Víte co? Nebudeme se o tom bavit.“

„To rozhodně ne, protože je to absurdní. Řešíme něco, čeho se ani nemusíme dožít.“

„Co tu budeme dělat? Chápete, že já se nudím? Já vím, že vy ne. Zalezete dolů a krájíte si fazolky, ale co já?“

„Tak si malujte, čtěte, vyrábějte origami, ale dělejte to tady a dělejte to tiše. To by vás mohlo zabavit nebo je to příliš jednotvárné?“

„Nevíte, co za život jsem vedla a co mou duši osvobodí…“ obhajovala se.

„Ušetřete mě dlouhé cesty do vaší duše,“ odvětil a stočil se směrem ke sklepení.

„Neutíkejte, vy malej hade! Tak mě zabavte! Vždycky, když už se konečně k něčemu máte, tak se stáhnete. Nic nedotáhnete do konce a mě tu házíte mezi pavouky za to, že jsem obstarala trochu jídla, ale už toho mám dost. Téhle diktatury mám dost. Mám dost i vás, když mi tu vyčítáte chyby, ale sám klopýtáte strachem. Tak a teď mě můžete zardousit, budu vás chodit strašit a alespoň budu mít nějakou zábavu!“

Zkřížila si ruce na prsou a tvrdošíjně vystrčila bradu. Byla jako časovaná bomba, která tím tlakem prostě vybuchla.

Než začala mluvit, nebo spíše křičet, tak se chystal klidně odejít a již své společnici ukazoval záda. Po několika slovech se ale s pozvednutým obočím otočil čelem ke svému očividnému problému a neschopen slova poslouchal.

„Malej hade…K něčemu se mám, ale nedotáhnu to do konce…Láskorádová, doufám, že jste si opravdu jistá tím, co děláte, protože z pekel není cesty zpět…“

„Blablabla a skutek utekl,“ provokovala dál. Moc dobře věděla, co bude následovat, ale ať vypadal Severus Snape sebenebezpečněji, ona ho chtěla. Vždycky měla ráda výzvy a divné věci a tohle bylo něco jako dva v jednom.

Jenže když házíte písek mezi vzteklé varany, musíte počítat s tím, že zaútočí. Severus byl teď něco jako varan, protože rychlý výpad směrem dopředu a ještě rychlejší uchopení její levé paže bylo jasným signálem začínajícího útoku.

Když pak chytl část blond vlasů, aby si dívku přitáhl blíž a naposledy umožnil tomu zřejmě velmi naivnímu stvoření možnost útěku, usmála se, namísto projevu alespoň minimálního strachu.

„Vy jste nebezpečný blázen, slečno Láskorádová,“ bylo poslední, co pronesl nahlas, než ji dravě a nesmlouvavě políbil na jemné rty, které se mu ani příliš nebránily.

 

Doslova ji vytáhl do prvního patra. Udělal to jednak proto, aby po cestě pořád ještě měla čas k vymyšlení nějaké výmluvy a taky proto, že případný sex na chladné a prašné zemi nebylo něco, co by toužil vyzkoušet.

Hlasy ve své hlavě před chvílí polil horkou vodou a tak tam bylo ticho. Konečně. Na vysvětlování, co ho vede k tomu, že se chystá vyspat se studentkou, neměl sebemenší chuť. Bývalou studentkou, stihl se opravit, než nohou rozrazil dveře do ložnice, jež měla být zpočátku její, ale byla jeho. Ne že by trval na předpisech, že by to měla být vždycky pánská postel, ale byla jednoduše blíž.

Ani ona překvapivě nesváděla žádný vnitřní boj s etikou. Ještě nebyla připravena vyslovit si důvod jejího chtíče, ale věděla, že ho tam vzadu v hlavě už nějaký ten den má. Bylo by zbytečné spekulovat nad tím, zda to bylo vůbec možné, když to tak jasně možné bylo.

Vyhnala strachopudy z hlavy a nechala tam pouze tento okamžik.

 

Když jednou v životě okusíte něco, co je vám příjemné, pak se k tomu chcete prostě časem vrátit. Součet, výsledek a hlava budiž uzavřena.

Skáceli se do měkké postele, a jelikož si to ani jeden stále nerozmyslel, bylo definitivně stvrzeno, že tato věc nabere zdárného konce.

Jak to bylo dlouho, co měl ve své posteli nějakou ženu? Pět let? Šest?

Nepotřeboval sobě ani nikomu vysvětlovat, co něco takového s jeho tělem provede, když se nabídne příležitost a proboha… ona byla hezká. Čehož si z nějakého důvodu všiml až teď, logicky.

Vlasy jí voněly po šeříkovém extraktu, kůže po něčem, co dráždivě připomínalo sladký ananas. Jazykem přejel přes krční tepnu a pokračoval na ušní lalůček. Chtivě stiskl zuby kus dechem zahřáté pokožky na druhé straně krku, aby se nechal pochválit spontánním stenem z jejího hrdla.

Na okamžik přestal se zkoumáním krku, aby jazykem dobyl dívčina sladká ústa, která se mu tak nabízela. Zpočátku jemné a nevinné vyrážení jejímu jazyku vstříc, se změnilo na dominantní plenění jejích úst. Rytmicky ovládal spodní ret a dováděl tak osobu pod ním k šílenství. Aby nepřestával Lunu připravovat o poslední zbytky dechu, naposledy vpustil hbitý jazyk do jejích úst a podařilo se mu zaklonit dívčinu hlavu tak, že se dostal dál, než kdykoliv před tím, čímž způsobil, že se definitivně poddala jeho vůli. Dávno nedokázala svůj mozek přimět k vnímání detailů kolem. Zrychlený dech, tlak tam dole v břiše a nesnesitelný chtíč mezi nohama ji zaměstnal tak, že nebyla schopna si zdůvodňovat vhodnost tohoto okamžiku, počínání…

Jedním pohybem strhl halenku, která halila dívčino rozpálené tělo. Rozhodně nemínil nikam spěchat. Chtěl si vše vychutnat drásavě pomalu.

Rukou odhodil silnější pramen vlasů, který mu překážel v průzkumu. Pomalu se položil na vzdychající dívku a kolenem si udělal cestu mezi její bílá stehna, která vcelku ochotně rozevřela.

Dlaněmi pohladil celý levý bok až na její pevný zadeček, který pevně uchopil, aby si ho přitlačil blíž k žádoucímu rozkroku. Políbil její klíční kost a jazykem přejel po celém jejím povrchu až dokud jeho brada neuvízla mezi jejími ňadry, ke kterým se hned na to sehul, aby jim věnoval také trochu pozornosti.

Jazykem pokračoval uprostřed bříška až k pupíku, který přejel rty, jež za sebou nechávaly husí kůži, až dokud polibky nedorazil k začátku klína, kterému se záměrně vyhnul.

Opřel se o ruce, aby se podíval totálně ochromené dívce do očí. Viděl tam přesně to, co chtěl a potřeboval vidět, takže si rychle rozepnul těžký pásek na svých černých kalhotách a jedním rázným pohybem si stáhnul černou látku ke kolenům. Bylo nutné trochu zmírnit tlak ve své erekci a tak pevně chytl její ruku, aby mu snad neucukla, a přimáčkl ji na dosud uvězněný penis. Nevnímal, jak se mu podařilo nakonec osvobodit obě končetiny od spodní části oděvu, jen si po návratu na voňavou kůži na krku uvědomil, že už jejich těla mnoho látky neodděluje. Dlaně měla zvlhlé od vzrušení. Křečovitě se k němu přitiskla hrudí a pravou rukou přejížděla po jeho krku až na čelist. Druhou se marně snažila přimět svého bývalého profesora k hladovému polibku.

Přidej komentář:

Autor:
Komentář:
Odřádkování se zachovává, HTML není povolené
Opiš kód:   Kód je nečitelný, ukaž jiný

Komentáře:

10.12.2012 15:29 Kaylyn

The ability to think like that is awlyas a joy to behold

15.10.2012 23:39 Kitti

Hmm, Severusi, konečně si se odvázal:-))) Jo, Luno, jen se ho drž. Dopis je prima, aspon ví, na čem jsou a můžou podle toho plánovat, jen by s sebou mohl Harry pohnout...

09.10.2012 16:13 Jett Alice Black

Skutočne zaujímavý nápad, ako bojovať proti nude. :-D :-D
Niekoľkokrát som sa smiala. Nahlas. :D
Teeda... takto to utnúť! To ale vôbec nebolo fér!
Veľmi sa teším na pokračovanie...
Apropó, prajem príjemnú cestu to London. :-)

07.10.2012 15:07 Pája

Uz se tesim na dalsi, v patek jsme si s kamoskou hezky pocetly, komentar pisu az dnes, protoze, kdyz jsme docetly zrovna zazvonilo.

07.10.2012 11:13 Lucie Juliá

Těším se na pokračování! Velmi pěkně píšeš! :)

05.10.2012 19:53 Chavelierka

Ty letíš do londýna? Neke a kdy? :-D:-D

Jeden stojí proti ní :-D
To nevíš, třeba klamou tělem :-D
Jenže ona se ho drží z jiných důvodů, než je strach :-D
On dělá vtipy? Ale Severusi, ty lišáku :-D
Něco horšího, vezmu si vás :-D
Nemají kukátko? :-D
Vyšlete psa, přišel pošťák :-D
Oni nemají zvonek? :-D
Stačí obálka, aby ji objímal? Bych jich tam nasypala pytel :-D
Dlužní úpis :-D
Miláčku, už jsem si našel náhradu. Brumlíček :-D
A to je ta zmínka o Billovi, cos mi slíbila? :-D
Tento email je pouze informační, prosím, neodpovídejte na něj Brumbál spamuje :-D
To byl první pokus, Severusi, bude hůř :-D
Jak nedovolí? To si ještě povíme :-D
Když mi seženete praví japonský papír a návod, klidně budu skládat, zatím mě musíte zabavit vy :-D
Malý had? To bude bolet :-D
Lunu jako strašidlo si neumím představit :-D
Pro někoho peklo, pro jiného nebe :-D
Dva v jednom :-D:-D Kinder vajíčko Snape :-D
Blázni a hajzlíci, vždy dostanou, co chtějí :-D
V náručí ji měl vynést – nečte červenou knihovnu? :-D
Sex na podlaze je supr, ale ta rána s bolavými koleny, to je žůžo :-D
Můžu ho taky okusit? :-D
A kdyby si řekl, mohl by mě tam mít denně :-D
Strhne jí halenku, ale nechce spěchat :-D :-D :-D Nejde mu to :-D :-D
hmmmmmmmm
On má pásek? Kde jsou knoflíčky? :-D

Teď by se mi jeden Severus docela hodil – dost žhavé a blbě utnuté v nejlepším :-D ehm, no dám si sprchu a snad to přejde :-D

05.10.2012 07:17 Pavča

Úžasná kapitola a půlení??? To jsou teda nápady. Už se těším na 2.část.

04.10.2012 20:23 Sharme

Téda, takovou kapitolu rozpůlit?! To bylo podlé...

04.10.2012 17:15 Leannka

ko-neč-ne! úžasná dokonalá kapitola. Veľké dakujem. Užite si Londýn, aj ja sa tam chystám :)

04.10.2012 13:26 Zuzana

Áno, áno, áno. Konečne :) a keď pridáš pokračovanie, tak si to prečítam znovu aby som si ten vytúžený sexík vychutnala celý. (dúfam, že nasledujúca kapitola nezačne prebudením sa:D)
Užite si v Anglicku holky a poprosím reportáž z ciest. Prípadne fotoreportáž.

04.10.2012 12:48 Vendi

Prvně - omluva se samozřejmě přijímá :) jak jinak také, že?

A teď to přijde - jedno velké DÍKY - přesně kapitolka podle mého gusta. Vtipné, trefné dialogy, u kterých jsem se usmívala jako trotloň. Má to spád a to mě neskutečně baví.

Mají divného pošťáka, má zvonit dvakrát a ne klepat do bezvědomí. Ještě, že to nebyl Čech, ten by zaklepal jen jednou a šel pryč.

Slečna si koleduje, koleduje, provokuje, zaútočí a ejhle - Severus se vzpamatuje a toliko často vyžadovaný sex je na světě....zase je něco nebo někdo přeruší? Nebo už to dotáhnou do zdárného konce? :D

Severusi, Severusi, no řekni - není to někdy príma odhodit zábrany a sebeovládání a podlehnout? :)))

Na mé straně spokojenost největší 8-)