Ozvu se (poslední kapitola)

29. únor je vzácností, která si zaslouží nějak oslavit. Oslavíme to tedy poslední kapitolou Odsouzenců.

Na této povídce se vystřídaly dvě bety - wixie, která betovala první verzi. Tu jsem se ale na její radu rozhodla od osmé kapitoly dost významně přepsat. Původní dílo mělo 10. kapitol a epilog. Nová verze, které se pak chopila elu, má 17. kapitol bez epilogu. Oběma tímto velmi děkuji.

První kapitola byla zveřejněna 15. května 2011. Celkově se u povídky sešlo 611 komentářů.

Je čas říci sbohem další etapě mého života. Odsouzenci mi zůstanou v srdci a doufám, že se vám povídka líbila. Na závěr mi dovolte poděkovat všem, co mi věnovali svůj čas a pod jednotlivé kapitoly psali své postřehy, poděkování a milá slova - zejména to mě žene dál a podporuje mé další psaní.

Tuto kapitolu opožděně věnuji Alanovi k jeho 66tým narozeninám. Věřím, že by mu zejména tato kapitola udělala velkou radost. :-D

„Nevím kde začít,“ zasmála se nervózně.

„To je jedno, začněte, odkud chcete, poskládám si to,“ zavolal zpoza rohu Snape a zase zavřel oči vědom si plně toho, jak nesnapeovsky se chová.

„Takže, bylo to úterý, když jste odešel těmi velkými prosklenými dveřmi ven a já se za vámi dívala, aniž bych tušila, že to bude na takovou dobu naposledy, co vás vidím. Už v nemocnici jsem věděla, že pro mě moc znamenáte, a to zejména proto, že vám vděčím za život a nejspíš i za to, co jsem. Jenže jak plynuly dny a týdny po vašem odchodu, já začala cítit, že to není jen vděčnost, co mě denně nutí vyhledávat si informace o vás, abych zjistila místo vašeho pobytu. Už jsem nechtěla jen děkovat za záchranu, chtěla jsem vás vidět. Nikomu jsem to samozřejmě neřekla a jak se prohlubovala má beznaděj z neúspěchu, sílilo to něco, uvnitř mě, až mě to jednoho dne zcela naplnilo. Nechtěla jsem vás najednou vidět jenom proto, že jste pro mě něco znamenal, nyní jste pro mě znamenal mnoho. Ani nevím, kdy přesně to přišlo a jak… Nevím, jak se tyhle věci stávají, ale všude se píše, že je to rychlé a nenápadné. Věřte mi, že za ten rok jsem si několikrát udělala soupis všech pro a proti. Několikrát jsem si jasně vyjmenovala argumenty, proč cítím to, co cítím, a ačkoliv nepopírám, že z počátku byly mé úmysly zcela jiné, hodně nejspíš ovlivnily další vývoj mých citů k vám. To, co se tu snažím říci a to, co mě přivedlo dnes večer za vámi, mě zpočátku děsilo, ale teď už se toho nebojím, Severusi.“

„Vaše představy a skutečnost jsou dvě diametrálně odlišné věci, Hermiono. Bojím se, že netušíte, do čeho se ženete,“ ozval se po chvíli tíživého ticha ze svého místa klidným hlasem.

„Copak tys to necítil? Necítíš to, Severusi?“

„Nevím, co myslíte,“ snažil se zachovat poslední zbytky sebeovládání před tím, než ji přinutí říct nahlas to, co chtěl slyšet, aby se už nemusel z opatrnosti držet zpátky.

„Co ode mě chceš ještě slyšet? Necháš mě tu trápit se, zatímco tiše sleduješ, jako jsi to dělal do teď? Co jsi to za člověka, Severusi Snape?“ zaštkala, ale nedovolila svému hlasu, aby ji definitivně zradil. Ne teď.

Hypnotizovala hodiny nade dveřmi, když se pod nimi náhle vynořila mužská postava s důstojností sobě vlastní.

„Je to zcela proti předpisům. Správně bych tu asi měl klečet na zemi já a obhajovat své city k ženě, o kterou stojím. Doufám, že to víš, a že ta poslední otázka byla pouze řečnická, protože jinak bych tě byl nucen vyprovodit ven a nechat tě jednou pro vždy odejít. Takový, jakého mě znáš ze školy, jsem po sedmdesát procent času a jen ve vzácných chvilkách, jako je tato, se přísně kontroluji od veškeré ironie, kterou mám v sobě. Jsem takový a jiný nebudu. Ani to, jak teď žiji, mě v mé podstatě nezměnilo. Uvědomuješ si to dostatečně, Hermiono, když říkáš to, co říkáš?“ během svého proslovu došel pomalým a rozvážným krokem až k ní. Při vyslovení jejího jména, jež znělo v jejích uších měkce a tak nějak důvěrněji, než kdykoliv před tím, se dotknul konečky prstů její tváře. Nastavila tvář tomu doteku a donutila ho tak k nepatrnému úsměvu.

„Pod svá slova se podepíšu vlastní krví,“ naklonila se, aby mu to mohla zašeptat do ucha a opatrně se dotkla jeho ramen. Neodporoval a nahnul se blíž k jejím rtům, které ale těsně minul a ona mohla cítit jeho dech na svém pravém uchu.

„Hermiono, ještě jedna věc. Neplánuji se zatím vracet do Kouzelnického světa…“

Vzhlédla k němu a porušila tak už téměř intimní blízkost. V oříškových očích se zračila nevyslovená otázka.

„Magie nám oběma v minulých letech ublížila. Chtěl jsem zkusit žít mimo její hlavní vliv a je na tobě, jestli to budeš akceptovat. Pokud se rozhodneš tu zůstat, pak ale za stejných podmínek, jako jsem začal žít já. To je má podmínka…“

„To znamená, že už bych nesměla vídat své přátele?“ zhrozila se.

„Ale ne. Pokud dokážeš udržet stranou soukromí svého nového života a neohrozíš nic z toho, co jsem vybudoval, můžeš se s Potterem vídat dle libosti,“ usmál se. Pobavilo ho její zděšení nad tou malou podmínkou.

„Vlastně tím splním přání hned třem lidem, které miluji. Moji rodiče si vždycky přáli, abych se po tom, co se mi stalo, vrátila zpět domů… Nedokázala jsem jim lhát a vše jim řekla.“

Kývl v souhlas.

„Kdo je ten třetí?“ zeptal se náhle překvapen počtem zmíněných osob.

Podívala se mu do očí a pak konečně položila svou hlavu na jeho hruď, aby se zaposlouchala od rytmu jeho srdce. Tlouklo už nějakou dobu stejně, jako srdce, které znala  - to její - a pak mu v odpověď zašeptala „Ty.“

Nejdražší Harry,

Hodně jsem přemýšlela o tom, co jsi mi říkal a měl jsi pravdu. Rozhodla jsem se dát od všeho toho hledání pauzu a nechat svůj osud, aby mě sám nalezl. Zruš veškeré pátrání po Severusovi Snapeovi - nechce být nalezen.

I já jsem se rozhodla od základů změnit svůj život, ačkoliv životem se to do teď možná dalo nazývat jen sotva. Zatím ti nemohu napsat víc než to, že se blýská na lepší časy a já si konečně vyberu své štěstí. Řekni Molly, že v neděli asi nepřijdu na oběd a řekni Ginny, ať o mě nemá strach.

Posílat poštu můžeš na adresu k mým rodičům, jednou ti to vysvětlím.

Ozvu se,

Hermiona

Drahá Hermiono,

Ačkoliv jsi Ginny svým dopisem trochu zarmoutila, já jsem rád, že jsi šťastná. Doufám, že se za námi brzy zastavíš, abychom ti mohli povědět novinky.

P.S.: Bylo od tebe chytré poslat dopis po Patronovi, abychom neznali místo tvého pobytu. Nevím proč, ale jsem si jistý, že kdybych tě hledal, tak tě v příštích záznamech o sčítání nenaleznu.

Harry.

Hermiona vybrala schránku na dopisy a vytáhla z ní několik dopisů adresovaných firmě. Otevřela vchodové dveře klíčem, který na svazku všech ostatních už rychle poznala, a vešla do haly jednopatrového domu. V kuchyni byla tma, ale v prvním patře se svítilo.

„Už jsem doma,“ zavolala vesele směrem ke světlu z pracovny a sundala si těžký zimní kabát, aby ho pověsila k ostatním. Spěšně prohlédla dopisy a jeden, adresovaný Gabrielle Harssové, na dřevěnou skříňku vedle schodiště nepoložila. Zatímco stoupala po schodech nahoru, otevírala bílou obálku adresovanou na její nové jméno.

„Ahoj,“ pozdravila muže otočeného zády k ní, připravujícího objednávku jednoho z třinácti stálých klientů.

„Ahoj, už jsi zpátky?“ usmál se, když zaregistroval, že se vrátila.

„Ano, teď jsem přišla.“

„Jak to šlo?“

„Představ si, že Ginny je těhotná,“ sdělila mu rozněžněle novinky a pohodlně se opřela o futro, když zběžně přelétla obsah úředního dopisu.

„Nepovídej,“ odfrkl si Severus podrážděně v obavě, že Hermiona teď nebude mluvit o ničem jiném a sama se večer v ložnici pokusí vymyslet nějakou ze svých ženských taktik, aby měla miminko nepříliš dlouho po své kamarádce.

„Ano a bude to holčička. Ginny se nakonec s Harrym dohodla, že se bude jmenovat Lily Hermiona. Půjdu za kmotru.“

„To je milé, ale doufám, že odoláš touze půjčovat si ji na víkendy,“ dobíral si ji.

„Severusi, už jsme o tom přeci mluvili, proč máš pořád pocit, že budu chtít Ginny následovat a mít tři děti dřív, než mi bude třicet? Jsem jedináček a nemyslím si, že jsem zrovna mateřský typ, takže se zatím nemáš čeho bát.“ Pomalu došla až k němu.

„Deset bodů pro Nebelvír,“ pronesl slavnostně a pak s úsměvem sledoval, jak ho naoko švihla otevřeným dopisem po ruce, aby se následně vesele rozesmála a opřela mu hlavu o rameno.

Konec