16. kapitola - Posaďte se

Předposlední kapitola této povídky. Na rekapitulace, děkovačky a uslzené psaní bude čas až u poslední kapitoly, takže zde jen něco málo: v této kapitole se dostaneme ke strohému popisu domu, kde Severus žije - nicméně považuji za nutné vám sdělit, že se jedná o popis domu, kde jsme byly ubytované při naší návštěvě Londýna (opět).

Zároveň využívám této kapitoly, abych se vás zeptala, zda se vám líbí nová povídka - Ozvěna hromu, neboť já, jako autor, nevidím příliš velkou zpětnou vazbu a nejsem si tedy jistá, zda je její zveřejňování žádoucí. Dále mám na seznamu informaci, že mám rozepsanou novou povídku s párem SS/HG a plánuji ji začít zveřejňovat někdy začátkem dubna - pokud ovšem bude zájem a já uvidím komentáře.

Slibuji, že bude stát za to a jsem ochotna se inspirovat nápady několika ff autorů a dávat kapitoly pod heslem a to rozesílat jen poctivě komentujícím.

Za betaci moc děkuji elu, u této kapitoly mě docela šetřila. :-D

Opožděně věnuji všem k Valentýnu, miláčci. :-))

„Co to děláte?“ zeptala se zcela omráčena tím, co vidí. Severus Snape stál u malé kuchyňské linky a zaléval dva hrnky čaje.

„Netušil jsem, že jste se před cestou sem posilnila alkoholem, ačkoliv uznávám, že na kuráž je to někdy třeba. Jak vidíte - ale přesto jste umírala touhou se zeptat - zalévám čaj. Posaďte se.“

Konsternovaně zírala, jak Severus dolil šálky a položil rychlovarnou konvici zpět na elektrický podstavec. Ona samozřejmě věděla, co jednotlivé spotřebiče dělají, neboť její rodiče žili v dost podobném domě a používali - i ona - naprosto identické přístroje, jenže vidět něco takového dělat člověka, kterého znáte jen od bublajícího kotlíku, byla pořádná rána pro její centrální nervový systém.

„Posaďte se,“ zopakoval Severus a ukázal na židli u nevelkého jídelního stolu.

„Proč nepoužíváte kouzla?“ zeptala se zdánlivě nesouvisle a dál sledovala střídavě Severuse, kouřící šálky a mikrovlnou troubu, která byla umístěna hned vedle konvice.

„Občas zde přivítám i nějakého klienta nebo známého, který není…však víte, a bylo poněkud složité neustále vysvětlovat, jak zde mohu žít, ale zároveň nemít ani jeden elektrický spotřebič,“ odmlčel se a pak dodal „A posaďte se už konečně, ženská!“

Rychle se posadila, protože intenzita hlasu a mračení už nedávali mnoho šancí na rozmyšlenou.

„Takže?“ pozvedla obočí pro změnu Hermiona, aby tak prolomila trapné ticho, které nastalo ihned po tom, co si oba zamíchali svůj čaj, ačkoliv tam ani jeden neměl jediné zrnko cukru a nebylo tedy co míchat.

„To mi řekněte vy. Vy jste přišla s nějakým plánem, tak ho vyklopte,“ vyzval ji a upřeně na ni zíral, ale jakmile viděl, že touhle taktikou z ní nedostane ani slovo, povolil přísný výraz ve tváři.

„Původní plán byl, že sem přijedu a pak se uvidí. Od našeho posledního setkání jsem si stihla uvědomit, že mě více baví dělat věci spontánně, než vždycky přímo promyšleně.“

„Vždycky jste byla vnímavá,“ kývnul na souhlas Snape a upil ze svého hrnku.

Po několikavteřinovém tichu, kdy po sobě pokradmu pokukovali, se Hermiona osmělila k dalším slovům. „Co znamená to D na cedulce u dveří?“

„Daniel. Už rok jsem pro většinu lidí, se kterými se stýkám, Daniel Prince. Nelhal jsem, když jsem říkal, že jsem začal od znova. Tedy… kromě vás.“

„Řekněte mi…“ zarazila se, protože náhle vůbec nevěděla, jak ho dál oslovovat. Měla v možnostech docela zmatek, ale očividně pochopil její rozpaky.

„Severus, v soukromí,“ pomohl jí.

„Řekněte mi, Severusi, proč jste odešel z kouzelnického světa a začal žít… takhle,“ položila mu otázku, která jí několik nocí nedala spát a současně gestem své ruky opsala velký kruh po místnosti.

Zadíval se pozorněji do její tváře, a přivřel víčka.

„Není to kvůli vám, v podstatě s touto mojí volbou přímo nesouvisíte. První věcí, kterou jsem udělal, když jsem odešel z ošetřovny, byla návštěva tehdy uzavřených a napůl zbořených Bradavic, kde jsem se podíval na Potterovu myšlenku, kterou mi daroval na přání své matky, a nenadechujte se, nemusíte se namáhat s tvrzením, že nevíte, o čem mluvím, jsem spraven o vašem trvajícím přátelstvím s panem Potterem a pravidelných návštěvách v Doupěti. Když jsem odcházel od Myslánky, uvnitř jsem už věděl, že chci začít znovu a jinak. Neopakovat chyby z minulosti a tou samou se již nezaobírat. K tomuto zjištění mi pomohl převážně vzkaz od Lily, ale nemohu popřít, že dost výrazně se na rozhodnutí podílely i události z vězení a života před ním,“ dokončil prozatím Severus, aby nechal svou společnici se také nějak vyjádřit. Ta střídavě s otevřenou pusou nebo vykulenýma očima sledovala každý jeho pohyb, až ho to začalo trochu vyvádět z míry.

„No, a co dál?“

„Nerozumím.“

„Co budete dělat dál? Taky tomu úplně nerozumím. Takže jste se neskrýval přede mnou, ale chtěl jste definitivně ukončit život, co jste žil, a začít znovu?“

„Ano. A abych toho docílil, odešel jsem, změnil si jméno a přestal se stýkat s lidmi z minulosti.“

„Páni… Ne, víte, je to opravdu velké rozhodnutí. Ohromuje mě, jak důsledně jste svůj život od základů změnil, a že jste to vůbec dokázal.“

„Hermiono, já jsem žil do svých jedenácti let jako vy. Obklopen obyčejnými a běžnými věci denní potřeby, a ačkoliv tehdy nebylo na pračce tolik tlačítek, nebylo to něco, s čím bych se ve svém věku setkal poprvé. Kouzelnický svět můj život obohatil a dost výrazně pozměnil, ale ač jsem si to před několika lety dokázal jen těžko představit, dnes už bych hůlku k rozsvícení místnosti nepoužil. Možná bych ji časem nepoužil vůbec, ale to je pro mě zatím nepravděpodobné, vzhledem k tomu, čím se živím a jako kdo jsem se prostě narodil - na tom nic nezměním a ani měnit nechci,“ dodal trochu neochotně. Hermiona poznala, že se o tom nerad baví.

„Čím se teď živíte?“

„Nebudeme se bavit o mně, ale o vás. Proč jste přišla? A pravdu, Hermiono, protože upřímnost zejména sama k sobě vás teprve posune dál.“

„Bojím se…bojím se, že to bude znít hloupě,“ pípla.

„Že se bojíte, vám věřím, ale nevěřím tomu důvodu, který uvádíte.“

„Bojím se, že mě vyhodíte, jakmile to dořeknu,“ poupravila své předchozí tvrzení a pevně si stiskla nervozitou zpocené ruce.

„Nedovolte strachu z prohry, aby vás vyřadil ze hry,“ zašeptal a v jeho hlasu bylo slyšet jemné povzbuzení.

Udiveně se na něj podívala, ale pak tiše přikývla.

„Ale nesmíte se na mě dívat. Už tak jsem nervózní a k tomu ještě ten váš rentgenový pohled…“

„Mám zavřít oči nebo si vlézt pod stůl?“ neodpustil si dávku sarkasmu, který k němu patřil stejně jako podšálek k hrníčku, ale když viděl její rozpaky, protočil oči a stoupl si.

„Kam- kam jdete?“

„Stoupnu si za dveře. Můžete mluvit jako v kostele, jestli vám to pomůže. Nekoukejte na mě, jako kdybych vám právě oznámil, že se ruší Vánoce, a přesedněte si se na mé místo, ať vás slyším. Je v mém vlastním zájmu si to poslechnout.“

„Dobře,“ souhlasila prostě a přesunula se na místo, kde před tím seděl on. Galantně jí podržel židli, zatímco ona se vydala směrem k němu. Když ho míjela, ucítila uvnitř sebe něco, co působilo jako jemný elektrický šok a podivné napětí stoupající z nohou, které činilo těžší, se pomalu usazovalo po celém těle.

Intenzita chuti ho obejmout a přitisknout mu obličej do černé látky na hrudi ji překvapila tak náhle, až do něj nepatrně narazila, když pod tíhou vlastních končetin zavrávorala. Naštěstí to přešel bez poznámek a následně odešel za roh místnosti, která oddělovala jídelní prostor se samotnou kuchyní a vedla ke dveřím na nevelký dvorek a taky ke koupelně uvnitř domu.

Díky tomu, že změnila své místo, teď úhel zdi znemožňoval pohled na zeď, o níž se Severus opíral. Neviděla, jak téměř zničeně opřel hlavu o zeď a ruce složené za záda si křečovitě spojil prsty. Neviděla ani to, jak zavřel oči před obavou z toho, co uslyší, a že to bude něco, co slyšet nechtěl, protože by pak litoval, že tu jedinou věc, co udělat nemohl, udělat měl - totiž to, že tehdy měl odolat vnitřnímu hlasu a bůh ví čemu ještě, když se poprvé vydal ji najít a pozorovat, jak se jí daří.

Prvně Hermionu vyhledal proto, aby se ujistil, že je v pořádku. Jak se ale jeho tajné návraty stávaly pravidelnějšími, dal vzniknout něčemu, co rozhodně nikdy neplánoval. Jakmile totiž viděl, že ona nevzdává pátrání po něm a dnem i nocí se ho snaží nalézt, uvěřil, že to nedělá jen z nějakého pitomého důvodu mu třeba poděkovat a získal pocit, že je v tom něco víc. Když se pak s tímto pocitem spojila slova od Lily, že má začít znovu, automaticky se s tím spojil i soukromý život. Jediná žena, co o něj stála, možná právě seděla v jeho kuchyni. Byl připraven jí zkusit nabídnout cokoliv, oč bude stát.

Samozřejmě, s jednou malou podmínkou…