12. kapitola – Lily

Zůstaňte mi věrní i ten příští rok a já slibuji, že se pokusím to tu zásobovat jak povídkami, tak i novinkami o Alanovi a případnými novými úlovky z řad autogramů. :-)

Tentokrát jsem udělala ke kapitole po dlouhé době i montáž. :-)

Ze vzpomínek na dobu, kdy byl schopen každému s klidným svědomím odpřísáhnout, že je šťastný, ne spokojený, ale šťastný, ho vytrhl pohyb chlapce, který právě došel ke své matce.

K jeho Lily.

Vědomí, že ve skutečnosti nikdy nebyla jeho, ho opět nepříjemně zabolelo.

Přesto tehdy, když se poprvé setkali, cítil, že může zapomenout na těžkosti, které na svých bedrech musel nést. Tehdy poznal, ač byl ještě dítětem, že je doma něco špatně. Jiné děti se těšily domů; on se těšil pryč. Tehdy to bylo pouhou předehrou pro peklo, jenž okusil se svým otčímem, a které se po smrti matky vystupňovalo natolik, že přestal domů jezdit úplně. Už to nebyl domov, a ačkoliv je dům už několik let jeho, nikdy se tam nezačal vracet rád. Proč by taky měl. Vzpomínky na to místo se týkaly jen křiku a pláče matky, ran koženým páskem od věčně opilého otce a útočiště Smrtijedů v době, kdy se Voldemort rozhodl zaútočit.

„Mami?“ zaslechl náhle mezi jednotlivými obrázky své mysli, až se lekl, zda to neřekl on sám.

Lily se na svého syna zářivě usmála. Slyšet ji mluvit bylo pro Harryho očividně bolestné, ale přesto z jeho projevu vyčetl, že bolest je již slabá a daleko víc ho ten hlas naplňuje z té pozitivní stránky.

Za to on zažíval muka nepodobná ničemu, co zatím zažil.

„Jsi velmi statečný, zlato. Jsem na tebe moc pyšná,“ zašeptala mladá žena dojatě směrem k Harrymu a ten jí oplatil tichým přikývnutím, přičemž se mu v očích objevil známý lesk.

Severus viděl, jak chlapec přistoupil ke své matce ještě o krok blíž a natáhl roztřesenou ruku směrem k ní. Smutně se usmála, ale vyšla mu svou vstříc.

Když viděl, že se jejich prsty nemohou dotknout, pocítil zvláštní příval pochopení pro toho hocha. Byli vlastně naprosto stejní.

Oba byli nuceni dělat něco, co ve skutečnosti nechtěli, a oba ženu jejich života měli pro sebe jen velice krátce. Harry byl mladý a silný muž, který má spoustu času na to, aby začal znovu, ale co zbývalo jemu?

„Harry, chci, abys něco vyřídil člověku, který pro mě hodně znamenal. Zároveň ti o něm musím něco říct, protože dobře vím, jaký vztah mezi vámi vznikl.“

„Cože?“ nechápal mladý Potter.

„Chci ti vyprávět něco o chlapci, kterého jsem poznala dávno před tvým otcem. Chci ti něco ukázat o muži, který tě celou dobu chrání…Je načase, abys poznal Severuse Snapea,“ dořekla opatrně Lily a než stihl chlapec nebo muž v černém stojící hned vedle zasvěceně si povídající dvojice zareagovat, byl před nimi obraz mladé Lily, ukazující své sestře vznášející se sedmikrásku.

„Jsi zrůda, Lily!“

Viděli rozběhnout se mladší dívku směrem od své sestry, ale ta běžela za ní, aby dál křičela své urážky. Pak uviděli černovlasého chlapce, stojícího u stromu, jak směrem k Lily vzduchem poslal kopretinu.

Obraz se proměnil. Tentýž chlapec ležel vedle Lily a oba se smáli. Postupně se obrazy zrychlovaly a odhalovaly minulost, kterou měl mladý Potter poznat.

Harry viděl dost na to, aby zaklopýtal, když už se žádný další obraz před jeho zrakem neobjevil. V jeho očích náhle viděl šok, pochopení i stud. Kdyby sám Severus nebyl tak ovlivněn tím, co viděl, asi by si neodpustil pobavený úšklebek nebo větu - Já jsem ti to říkal.

Nyní ale jen beze slova čekal, co přijde.

Čekal, co mu Lily vzkáže.

Neměla ráda noc. Byl klid a myšlenky, které mohla přes den vcelku jednoduše zahnat nějakou činností, se pomalu vkrádaly do její soužené mysli.

Vracely se jí strašlivé obrazy toho, co prožila. Vracela se jí každá vzpomínka na dobu, kdy byla vězněna Smrtijedy a postupně si vzpomínala na každou minutu ze svého mučení. To všechno zažívala znovu a znovu podobně, jako duše zachycená v pekle.

Do chvíle, než konečně usnula, smáčela hodiny svůj polštář slzami, které v sobě skrývaly bolest, jenž si nezasloužila.

Netušila, kam se bude její život ubírat, až bude opouštět nemocniční oddělení, ale ať si představovala nejrůznější scénáře, pokaždé se jí před očima vybavil obraz Severuse Snapea.

Když se to stalo poprvé, vyděsila se. Podruhé o tom začala přemýšlet, a i když si byla jistá, že její… řekněme zájem… o tuto osobu byl pouze platonický, nemohla ho vyhnat z hlavy.

Potřetí začala sama sobě obhajovat důvody, proč tomu tak je. Tedy proč na něj nedokáže přestat myslet. Vděčnost za život byl argument, který její svědomí zatím umlčel.

Na jednu noc. Ráno se totiž opět probudila s první myšlenkou na to, kde asi je a co dělá.

Musí ho ještě jednou vidět a zjistit, co ucítí, až ho potká. Musí najít Severuse Snapea a ujasnit si, co k němu cítí. A tak nějak začala věřit, že to nebude jen vděčnost za život, která zde hrála svou roli ze začátku. Vděčnost nejspíš pomohla vzniknout ještě něčemu dalšímu a roznítila tak v hlavě a hlavně v srdci Hermiony věci doposud nepoznané.

„A teď, Harry, dobře poslouchej, protože to, co chci říct, může ovlivnit život člověka, který tě celý život chránil i přes to, co se mezi námi stalo. Naše cesty se jednoho dne rozdělily a já bych byla moc ráda, aby věděl, že jsem mu dávno odpustila to, co ho možná trápí do dnešních dnů. Chci, abys mu vyřídil, že lepšího přítele jsem si nemohla přát, a že mu za všechno děkuji. Je ale taky načase, aby přestal žít minulostí, kterou už nemůže změnit a začal hledět vpřed.“

„Mami, nebylo by lepší, abys mu to řekla ty?“

„Nemůžu porušit zákony tohoto světa, Harry. Jediná šance, jak s ním mluvit jsi buď ty sám, nebo tvoje vzpomínky.“

„Já- já mu to vyřídím,“ řekl pevně chlapec a na stvrzení svých slov na matku kývl.

„Naše životy byly propojeny jen z určité části a osud měl s každým z nás jiné plány. Chci, abys mu to řekl. Musí být šťastný, protože já jsem byla a jsem, protože mám tebe. Štěstí, které mě zaplavilo, když ses narodil, mi vydrží po celý zbytek věčnosti,“ zašeptala láskyplně Lily a usmála se.

V okamžiku, kdy se Harry Potter s němým kývnutím se všemi osobami v půlkruhu rozloučil a odešel do nastávajícího šera Zapovězeného lesa, se Severus vynořil z Myslánky.

Jeho jindy pevný krok teď nedokázal udržet důstojnost s rozpoložením bývalého Bradavického profesora, který se těžce opřel o chladnou stěnu za sebou. Soustředil se na klidné dýchání a snažil se ovládnout své city.

Přestal bojovat sám se sebou a volně se svezl na podlahu tiché místnosti, kterou proťal sotva slyšitelným vzlykem. S tímto gestem z něj zároveň spadlo ono těžké břemeno, které sebou nesl bezmála osmnáct let.

Jeho pohled se projasnil a on konečně cítil, že má ještě sílu na jeden začátek, který přišel právě v tuto chvíli.

Lily milovala jiného muže, ale jemu odpustila a její odpuštění zlomilo železné okovy kolem jeho srdce.

Bylo načase nechat odejít poslední stíny a začít hledat světlo. Minulost byla dávno daná, budoucnost nám není známá - jen přítomnost, to je dar.

Ale ještě před tím zbývalo udělat poslední věc, týkající se minulosti, a již mohl udělat jen on. A která nesnesla odkladu.

Nastala chvíle pro odplatu Luciusovi Malfoyovi.

Budu ráda za každý koment.