SaraPolanskaseznam.cz
nikdo nic nepíše
:

» Článek

Odsouzenci - 10. kapitola

18.11.2011 20:13 - SaraPolanska - Odsouzenci - komentáře (31)

10. kapitola – Konec a začátek


V první řadě vím, že mi to trvá. Ti, co mě mají na facebooku nebo s nimi udržuji kontakt soukromějšího charakteru (a teď to zní přesně tak, jak jsem určitě nechtěla...) vědí, že kromě dlouhodobějšího stěžování si na bolest zad jsem si zlomila malíček na pravé ruce, mám úžasnou ortézu na celý ruce a s tím se opravdu blbě píše. Kapitolu věnuji Leannce a Sisi, které si napsaly první, že kapitolu chtějí :-) A děkuji elu za nervy při opravě této kapitoly... :-)

 


 

Otevřela oči s podobnou těžkostí, jako je zavírala, ale cítila se silná. Silnější. No, alespoň lépe ano. Ihned ji ozářila záplava barev, které byly na hábitech lidí, jenž seděli u její postele.

„Vítáme tě zpátky, Hermiono!“ vykřikli téměř jednohlasně Harry a Ron.

Všimla si Molly, jenž si dojetím utírala slzy z očí, i Minervy McGonagallové, které se vrásčité čelo zase trochu projasnilo, a Neville se úlevně usmál. Byli tu všichni ti, co jim na ní záleželo a jí zase záleželo na nich, přesto se neubránila zklamání, které přišlo s prozřením, že mezi návštěvníky není ten, který ji nejspíš zachránil život.

„Co se děje?“ zeptala se ustaraně Ginny. V jejích očích se zračily těžkosti války stejně jako v očích Harryho.

„Kde je Lupin? A…Snape?“ snažila se zakrýt svůj zájem o svého zachránce tím, že jej zamaskovala do otázky ještě s Lupinem. Některé, dle výrazů, však nejspíš neoklamala.

„Rád bych se zvedl a přišel se posadit k vaší posteli, ale nedovolí mi to,“ ozvalo se za zády jejích přátel naštvaně a ti jí jako na povel, nebo možná ze zažitého respektu a taky trochu strachu, umožnili rozestupem výhled na vedlejší lůžko.

Usmála se. Ne tomu, že její profesor tam ležel v bílém stejně jako všichni ostatní pacienti a očividně značně protestoval nad zákazem opustit lůžko, ale tomu, že je tam a žije.

„Jsem ráda, že jste v pořádku.“

Vrátil jí zpět úšklebek, který se možná dal považovat za úsměv. Úsměv zračící vítězství nad sebou samým, že to skutečně přežil, protože na upřímný úsměv se ještě takhle brzy po tom všem prostě nezmohl.

Zatímco ona si poslechla dlouhou řeč o tom, jak se o ni Molly bála, a ještě delší vyprávění Rona, který líčil celý jejich osud po tom, co je zachránila, všimla si kradmých pohledů Harryho směrem k ležícímu Snapeovi. Nakonec se se židlí tiše a nejistě přesunul k jeho posteli a Hermiona mohla pozorovat začátek velice důvěrného hovoru mezi bývalými úhlavními nepřáteli.

Harry věděl, že si jeho bývalý profesor zaslouží omluvu. A velké poděkování. A hodně velkou omluvu…

Jenže jak začít, když sice znáte pravdu, ale pořád ve vás doznívá ona pachuť minulosti, které se snažíte zbavit? Naneštěstí to za něj vyřešil ležící muž.

„Ani jednoho z nás na proslovy moc neužije, že?“ začal smířlivě, ačkoliv drobný úšklebek si neodpustil.

Bylo po všem, nebyl důvod Pottera dusit. Byl hrdina a za posledních několik dní si prošel peklem.

„Ne,“ pípl chlapec a nejistým pohledem těkal po nerovné přikrývce.

„Rád bych vám pomohl, Pottere, ale vůbec netuším, jaký záměr jste měl, když jste si sem sedl. Ujišťuji vás však, že nemáte žádnou povinnost mi cokoliv říkat.“

„No, měl bych vám hlavně poděkovat, což se tímto zmateným blábolením vlastně snažím. A nejsem zase až takový hňup, abych nevěděl, že mám děkovat více než jednou-“

„Pane Pottere, zadržte. V podstatě jsme stejní - oba jsme chybovali. Jenže vaše chyby nemají v důsledku takový dopad na životy ostatních, jako ty moje. Válka je u konce, vyhrál jste. Nezabývejte se minulostí. Vy, mladá generace, pomůžete zocelit tuhle společnost a věřím, že si povedete dobře. Já jsem se svou budoucností nepočítal, a ačkoliv mě už stihli nominovat na hrdinu roku, nemohu nepočítat s následky, jež mé chyby mají.“

„Prosím, nechte mě domluvit. Věděl jste, že jsem byl jedním viteálem. Řekl vám to ředitel asi před rokem. Ve chvíli, kdy jsem myslel, že jsme už všechny viteály zničili, ke mně přišel Brumbál a řekl mi to také. Řekl mi vlastně hodně věcí, včetně vašeho příběhu. A také mojí matky. Řekl mi věci, co mi měly pomoci pochopit vás, ale musím být upřímný, když řeknu, že jsem toho mnoho nepochopil. Udělal jsem, co mi řekl, stejně jako mnohokrát před tím a dokonce jsem i na chvíli zemřel, aby mohl být poslední kus Voldemortovy duše navždy zničen. V tom prázdnu jsem nebyl sám. Přišli za mnou moji rodiče. Moje matka. Nemohli jsme se dotknout, ale já stejně ucítil něco…Vtáhla mě do svých vzpomínek, vůbec netuším, jak to udělala, ale ukázala mi všechno, o čem mluvil profesor Brumbál, všechno co do sebe zapadalo. Ukázala mi, že jste ji miloval a nejspíš stále milujete,“ při těchto slovech se Snape maličko ošil, ale nesnažil se mladíka přerušit. Potterův emotivní rozhovor se mu zaryl už příliš hluboko, aby ho dokázal zastavit.

„A jak jsem tam tak stál v tom tichu a upíral na ni své oči, ona se usmála a poprosila mě, abych vám něco řekl. Nikdy jsem nikoho neslyšel něco říkat s takovou naléhavostí a musím říci, že to právě síla, s jakou to pronášela, mě k vám připoutala a já jsem cítil stud. Stud za to, jak jsem se k vám choval,“ dokončil první část omluvy a zadíval se Severusovi do očí.

Ten pohled je oba propojil ve vzájemném pochopení.

„Vaše oči, máte je po matce…“ zašeptal Severus a opravdu dobrý pozorovatel by zahlédl v jeho vlastních očích ten známý lesk, který přichází těsně před pláčem. Snape neplakal, pouze onen lesk mohl prozradit, že ho uvnitř spaluje nesmírný smutek.

„Moje matka chtěla, abych vám něco vyřídil. Něco důležitého. Dlouho jsem přemýšlel jak vám to říci… ale nakonec jsem se rozhodl vám tu vzpomínku předat, abyste si to sám poslechl. Zasloužíte si to,“ pronesl uznale a opatrně podal muži průhlednou lahvičku s trochou zlatavého kouře, který prozrazoval, že lahvička není prázdná.

Nikdo nemohl vidět, jak si ji Severus převzal a pevně stiskl v dlani a nikdo nemohl ani slyšet tiché děkuji z jeho úst, patřící pouze Chlapci-který-přežil.

 

Návštěvy z přeplněného nemocničního pokoje postupně odcházely a řada pacientů se chystala na večerní klid. Lékouzelnice postupně obcházely pacienty a poskytovaly jim soukromí v podobně bílé clony, která oddělila jednotlivé postele na pomyslné boxy.

Hermiona si pamatovala, že na ošetřovně Poppy dělala to samé, když se jí sešlo více pacientů a tím spíš, byli-li to chlapci a dívky. Clony byly ošetřeny kouzlem, takže tam ani ven nepronikl zvuk či světlo a v těchto těžkých časech, kdy byla zraněna velká spousta kouzelníků a bylo třeba se poprat s místem, mohla být provizorní lůžka umístěna prakticky všude.

Otočila hlavu na svého souseda. Svíral cosi v dlani a nepřítomně hleděl před sebe.

„Jsem ráda, že už je po všem,“ promluvila opatrně, aby ho nevytrhla z jeho přemýšlení příliš násilně.

„Po všem ještě zdaleka není, ale ano, většina už je za námi.“

„Co budete dělat?“

„Pokud mě oficiálně sprostí všech obvinění, tak pravděpodobně odejdu ze země,“ řekl to, jako by se nechumelilo nevnímajíc dívčin přidušený výkřik.

„Proč?“

„Proč byste řekla? Viděla jste dnes vašeho přítele. Věděl, že jsem nevinný – v rámci možností – a přesto se ze začátku zdráhal se mnou mluvit; dokonce se bál na mě podívat. Jak myslíte, že budou reagovat lidé, co mě vůbec neznají a jen o mně celou tu dobu četli nebo slyšeli to nejhorší? Ne, nemusíte odpovídat, řeknu vám to. Ještě hůř. A já bych rád zbytek svého života přeci jen prožil jinak, než jsem žil do teď. Využiji té šance, protože je jediná a poslední. Definitivně se rozhodnu po svém. Nečekám vaše pochopení a požehnání, ale přesto vám to říkám, protože si myslím, že ten společný kus naší minulosti - a to zejména dní nedávno minulých - mě k tomu svým způsobem svazují. Je to ale poslední závazek, slečno Grangerová, který tímto plním, protože svoboda je velice návyková a já už se na ni moc těším,“ dokončil svou teatrální řeč a sebral ze stolku pergamen, který mu během návštěv přinesla jedna z lékouzelnic.

Zvědavě nakukovala ze svého lůžka, ale neměla šanci cokoliv přečíst.

Aniž by zvedl oči od úhledného písma na pergamenu, opět promluvil.

„To je má propouštěcí zpráva, slečno Grangerová, a nenatahujte se tak, nebo z té postele vypadnete,“ dobíral si ji a opět se usmál, když se letmo podíval jejím směrem.

„Propouštěcí zpráva? Jdete pryč?“ Hermiona se nepokoušela zakrýt nádech zoufalství ve svém hlase

„Ano, dnes večer,“ dostalo se jí pevné a rozhodné odpovědi před tím, než se na pergamen úhledně podepsal.

Přidej komentář:

Autor:
Komentář:
Odřádkování se zachovává, HTML není povolené
Opiš kód:   Kód je nečitelný, ukaž jiný

Komentáře:

28.11.2011 19:15 Chavelierka

Anet, děkuju za kompliment (dobře se poslouchají, valstně čtou - tak mě napadá, že čtení je ještě lepší, dýl to vydrží :D)
Povídky se taky snažím splácávat, ale není to tak snadné jako komenty (u dobré povídky se ti vlastně píše sám)
Takže se klaním autorkám jako je např.: sara, které dovedou psát úžasné komentáře a k tomu skvělé, zábavné, depresivní (prostě jaké chtějí) povídky.
Jestli chceš zvěčňuji se na www.nadin.wgz.cz ;)

27.11.2011 23:45 Anet

Chavelierka: Teda, číst tvé komentáře, to je něco... neskutečně se bavím. Tvé postřehy mě donutí vyprsknout smíchy za každou větou. Jen taková otázka: Nepíšeš také povídky? Ráda bych si kdyžtak něco přečetla.

Jinak kapitola... krásná. Něco mi sedělo víc, něco míň. O něčem mám pocit, že jsem zahlédla i jinde, jiné jako smutek uvnitř SS mě dojímá a je naprosto originální. Jen ať se neopovažuje někam utíkat. Má tu snad budoucí ženu. :)

24.11.2011 14:35 Crazy

uzasna kapitolka :)
perfektne napsany rozhovor mezi Henrym a Snape(fruite)m :D;)))

tesim se na dalsi--> presne jak rika Chav! chci vedet, co mu Lilly vzkazuje!! :D :)))

24.11.2011 12:51 denice

Krásná kapitola, děkuji. Harry pokoušející se poděkovat byl dokonalý, Severus to jako obvykle vyřešil za něj.

23.11.2011 00:33 Mája

Ježíš, Hermiono, stačilo se prostě zeptat: "A vezmete mě sebou?" Tedy alespoň dřív než začal s těmi bláboly o svobodě. Pak už bylo trapný strkat ho do chomoutu :-)
Tak nic, no...
Díky Sáro, hezká kapitola, ale Hapíku se zatím moc nepřibližuješ :-)

22.11.2011 19:31 Chavelierka

Marode, honem se dej do pořádku, tvá jiskrná společnost tu chybí ;)
Mám ráda enyu má takové příjemně vlezlé písničky :D

Hermiona se nám vrací zpět z opiové, ehm komatové cesty. :D
Celé Bradavice se jí nasáčkovali k posteli, na postel, do postele, pod postel prostě najdete je všude, myslíš, že podobně jásali, když se léčil mistr? :D
Chceš mi říct, že ten jediný hlavní se někde ulejvá?
Lupin se fláká s Nymph a Snape se válí vedle :D
V bílém? Já ho chci vidět, to mi musíš dopřát :D:D:D Vizitáááááá :D
Harry líčí na Severuse? Měli bychom ho ukrýt a zahodit klíč, aby neměl choutky odejít :D
Rozhodně by se mu měl omlouvat do konce života, protože mu zachránil život nesčetněkrát
Nesnáším, když se Severus tak týrá trestáním za chyby, které si už dávno odpykal, jenže k němu to prostě patří, jako ty jeho lektvary ;(
To je lepší než jeho vzpomínky, když mu to ukáže takhle. Lepší než Rowla ;)
Co mu řekla?
Tý brďo, to je good věta s tím, že Severus nepláče
Neopovažuj se mi jít na oči, jestli nám neukážeš, co je v té lahvičce :D
Všechny namačkáme na jednu hromadu, na pohlaví nehleďte, máme clonu :D:D
Já jim nechci oběma brát iluze, ale to nejhorší je teprve čeká, sestavování nových pravidel, aby se to nemohlo opakovat, lízání ran a hledání důvěru v člověka …
Kam si jako myslí, že půjde, když jeho místo je po Hermionině boku? :D
Potter je trol, s tím nemůže ostatní srovnávat
Jak podepsal? Mám mu zlomit ruku, abych ho udržela v té posteli?

Nechci na tebe tlačit, ale mohla by se tu objevit další kapitolka. Já jsem jako děsně zvědavá co mu ta Lilly vzkazuje za moudra :D Navíc nemůžeš chudáka Hermionu takhle trápit.
Perfektní kvalitní kapitolka, jak má být, prostě tvůj standart, asi už to jinak ani neumíš jen líp a líp jak se posunuješ ;)

22.11.2011 06:04 Mentolka

velmi se mi tahle kapitola líbila a jak už tady hodně lidi zminovalo rozhovor s Harrym a Severusem byl překvapující, taky se mí líbilo jak se Herm styděla

22.11.2011 05:42 dada

ou kam pak severus pujde? no je to hodne napínavé

21.11.2011 22:20 miky

mám moc rád pár ss/hg a velmi se mi líbí jak píšešm vše co jsem chtel napsat už tu bylo řečeno

21.11.2011 21:18 andy

dekuji za další kapitolu

20.11.2011 22:06 En

:) jůůůů kapitola opět nezklamala, děkuji za níí

20.11.2011 20:57 Catlien

ss/hg je super.. libil se mi moc rozhovor se severusem a harrym

20.11.2011 20:55 nenci

nádherná kapitola, nemůžu se dočkat další

20.11.2011 20:54 Pampeliška

miluju tuhle povídku

20.11.2011 15:34 Jarka

vynikající Saruško

20.11.2011 15:31 Andie

velmi pěkná kapitola, líbilo se mi jak se Herm styděla, snad to vše dopadne dobře a Sevík neodejde daleko.

20.11.2011 15:31 Victorka

moc hezká kapitola

20.11.2011 15:29 markis

nemohla jsem se dockat tehle kapitoly.. rozhovor s Harrym a Snapem, dopadl lip nez jsem cekala:D

20.11.2011 15:24 Hanka

velmi pěkná kapitola:)

20.11.2011 09:55 Isabella

vynikající

20.11.2011 09:46 Dobi

nádherná kapitola

20.11.2011 09:45 Káča

užasná kapitola, líbilo se mi jak Herm byla v šoku, že už ho asi nikdy neuvidí:P

20.11.2011 09:35 Nanci

oo vyborná kapitola, nemohla jsem se ji dočkat a kapatolka opět nezklamala

20.11.2011 09:34 Leisy

užasná kapitola

19.11.2011 22:49 Leannka

och, ďakujem za venovanie-dlho to nikto nerobil.
Bola to úžasná kapitola. Nebolo to to čo som čakala, ale bola to kapitola, ktorá ma úplne zaujala a vyčarovala mi jemný smutno-šťastný úsmev. ďakujem

19.11.2011 09:51 Petulka

moc jsem se těšila na tuhle kapitolu a jsem velmi ráda, že jsem ji ještě dnes stihla přečíst. Shlatla jsem jí jedním dechem.

19.11.2011 09:47 Domča

velmi krásná kapitola

19.11.2011 09:45 Odie

velmi, pěkná kapitola, jsem zvědavá jak to vše dopadne.

19.11.2011 09:43 Anetka

Nemohla jsem se dockat dalsi kapitoly a tahle byla vyborna hrozne se mi libil rozhovor mezi harrym a severusem

19.11.2011 09:42 Hanka

ty brdoo.. Nádherná kapitola, vážně se mi moc líbila. Hermiona jak nakukovala bylo užasné:D..no, že by k němu měla až tak citové pouto? Uvidíme:P

18.11.2011 20:29 Zuzana

Ale... on odíde? Ale... veď on má byť tam, keď bude mať Hermiona traumu z toho čo sa stalo, ona ho bude potrebovať. Nikto jej nebude môcť pomôcť s tým čo prežila, len on, ktorý to prežíval s ňou.
Harryho ospravedlnenie na začiatku také rozpačité, sa mi veľmi páčilo. Som zvedavá čo také mu povie Lily. Snáď ho tá zbytočná láska prejde a uvedomí si, že potrebuje Hermionu.
Ďakujem za krásnu kapitolu. Prajem skoré vyliečenie je mi ľúto, že máš boľavý prstík, kam si ho pchala? škoda že neexistuje kosťorast :)