Jak to dopadne, když si Ginny usmyslí, že se vyspí se Severusem Snapem bez ohledu na to, že je to nemožné?

Tuto delší jednorázovku bych ráda věnovala především Chave, která může za to, že vůbec vznikla - ta jednorázovka. :-D Taky se jednalo o sázku, že napsat jde všechno a zejména všichni se všema. :-D V jedné malebné hospůdce uprostřed Prahy jsme se vsadily, že napíšu sex se Severusem a Ginny, neboť právě Ginny má Chave ráda a v našem malém a tajném spolku tuto postavu představuje. Postavy se mi bránily, berte v potaz, že je to ooc, neboť všem je nám jasné, že Severus by se skutečně nechal raději proměnit v cínový kotlík, než by něco takového dopustil. Dále věnuji povídku elu, která chtěla sex, a která se ujala betace (dala mi zabrat :-D).15+

Hleděla zamyšleně do talíře, ve kterém se sem-tam líně prohrábla stříbrnou vidličkou. Hlavu měla podepřenou dlaní a bezbarvě znovu a znovu sledovala dlouhé špagety, jak se snaží osvobodit z ostnů vidličky zpět do žlutě zbarveného porcelánu.  
Podívala se na dřevěnou desku Nebelvírského stolu, ale nikde nezahlédla byť jen nepatrnou skvrnu od špagetové omáčky, což se nedalo říct o místech naproti ní. Přímo proti Ginny seděl její neotesaný bratr Ron, který častokrát jedl tak děsivě, že svým hrozivým stolováním ušpinil i lidi kolem něj. A co bylo horší, jeho styl začal chytat i Harry, který, co si ho pamatovala, jedl vždycky jakž takž civilizovaně.

Nyní, zapálení do famfrpálu, posílali časti své večeře vstříc svým spolužákům.
Hermiona sedící vedle Rona si sem tam setřela z hábitu omáčku nebo čistícím kouzlem odstranila zbytky rozvařených těstovin. S ledovým klidem utírala stůl červeným ubrouskem a Ginny z jejího výrazu nevyčetla ani jeden náznak znechucení.

Jak tak sledovala oba už téměř dospělé chlapce, nemohla se zbavit myšlenky, že tohle není to, co chce sledovat večer co večer ve svém pečlivě naplánovaném životě.
Teď, když válka skončila a jejich životy mohly opět pokračovat ve vlně jejich vlastní vůle, viděla všechny ty detaily nějak intenzivněji než kdykoliv před tím. Vždycky věděla, že její bratr je čuně. To nebylo nic, co by ji nyní nějak překvapovalo nebo snad výrazně vadilo.
Změnila se. Mohla směle plánovat svou budoucnost a rozhodně ji nechtěla naplnit představou, že po každém jídle bude muset čistit půl kuchyně, aby se nemusela další hodiny stydět za chování svého muže.
Harry, kterého milovala, se choval jako její bratr.

Když je tak soustředěně pozorovala, všímala si podivných schod, které nikdy neviděla.

Harry se opravdu choval jako její bratr.

Nemohla milovat svého bratra!
Mohla za to snad doba, ve které žila, že její vnímání sebe sama se změnilo? Že po bojích, kdy zemřela řada čarodějů a hlavně čarodějek, si teď více vážila sama sebe? Že jako jediná dcera své matky byla vychovávána jako něco cenného, co by se mělo hýčkat a opatrovat?
Nemohla za věci, které ji ovlivnily. Stalo se a ona s hrůzou zjišťovala, že Harry Potter nejspíš nebude jejím osudem.

Nebo alespoň ne v tuto chvíli, a když si tak oživila pohledem obrázek na večeřící chlapce, tak asi hodně dlouhou chvíli.
Hermiona, zdá se, s ní stejnou ideu o perfektně se chovajícím muži nesdílela, neboť zcela smířeně utřela Ronovi večeři z rukávu a dál se věnovala svému talíři.
Znáte ty chvíle, kdy vás napadají ty divné věci, které by vás normálně nikdy nenapadly? Tak právě teď byla Ginny pohlcena jednou z nich a její dlouho nemilovaná duše se proti nijak nebránila. Jak postupně pohledem klouzala z jednoho sedmáka na druhého, prohlubovalo se v ní přesvědčení, že ani jeden z těch kluků není doopravdy pro ni.
Připomněla si známou poučku o tom, že dívky dospívají dříve než chlapci a s tímto moudrem definitivně zavrhla spolužáky jako případné kandidáty na post jejího manžela.

Byli… příliš nedospělí.
Jenže kde jinde než v řadách studentů, by měla takového muže hledat? Její bloudící zorničku přitáhl učitelský stůl a to rychleji než rybář čerstvě ulovenou rybu.
Záplava černé kdesi uprostřed zaujala její mysl více než nový katalog módy.
Pravda, profesor Severus Snape by raději spáchal sebevraždu než by svolil k manželství s ní, ale co se zkusit dostat se tajemnému muži blíž, aby okoukala jeho přednosti a následně je naučila někoho, kdo by proti jejímu návrhu na sňatek nevymyslel milion a jeden důvod proč raději strčit obličej do rozpáleného kotlíku…?

Snape rozhodně vybrané chování ovládal, což nesoudila jen z dnešního večera, kdy způsobně nabíral svou večeři na příbor a klidně večeřel, ale i z dob dřívějších, kdy se nudila a pozorovala dění kolem sebe.
Byl sarkastický, cynický a ironický. Ano, to nebyly vlastnosti kandidující na první místa v kategorii ideální muž ani to nebylo to, co ženy chtějí, ale rozhodně to bylo… přitažlivé. Všechny tyto vlastnosti totiž vyžadovaly notnou dávku inteligence, aby jejich důsledek byl fatální a proveden s efektem totálního ponížení nejen před samotným profesorem, ale i před sebou sama. A to se z deseti případů profesorovi povedlo u jedenácti z nich.

Tak nadprůměrné jeho schopnosti nyní v očích Ginny Weasleyové byly.
Jenže jak to udělat, aby měla alibi v případě, že se definitivně rozhodně dostat svému profesorovi  blíže? Rozumějte: jak to udělat, aby neměla do týdne pohřeb, nevisela za uši na nejvyšší věži ani neskončila s vymazanou pamětí bloudíc bosa někde na louce? Nemohla jen tak začít pronásledovat svého učitele a zamilovaně na něj mrkat doufajíc, že se třeba jednoho dne ráno praští do hlavy a začne na její pokusy o svádění reagovat pozitivně. Ačkoliv jinak to stejně neuměla.
V případě lapení a výslechu musela mít alibi. Stejně jako v tom druhém, nepravděpodobném případě, že by si její přátelé všimli jejího divného chování a začali mít podezření, že se pomátla na rozumu. Tuto verzi hned zavrhla, neboť pomatení mysli by šlo použít tak měsíc maximálně dva po válce, ale půl roku už byla dlouhá doba…
Venku objevivší se blesk ozářil svým světlem mahagonovou hlavu a v té se jako na lusknutí prstem zrodil nápad tak šílený, že by jí Fred a George pogratulovali a jmenovali by ji ministryní všeho absurdna.
Její plán o bláznivé sázce měl několik významných trhlin. Zaprvé: potřebovala komplice, kterého by zasvětila do svého plánu, nebo ho alespoň přiměla si myslet, že pokus o svedení bývalého Smrtijeda je velkolepý žert, kterému se jistě pak všichni upřímně zasmějí. Zadruhé: potřebovala vybraného komplice přesvědčit, že není pod Imperiem, nebere žádné omamné látky ani se nekamarádí s Hagridem, který byl známý svým mícháním halucinogenních čajíčků.

A pořád ve vzduchu visela řada otázek, jak ochránit svůj život před případnou pomstou naštvaného lektvarového mága, který se jejím směrem už několikrát nebezpečně podíval, tušíc nějakou zradu. Nakonec se rozhodla prvně udat pravidla pro onu sázku, protože to bylo v této chvíli to nejjednodušší.
Sama se sebou dohodla na následujícím znění:
Do týdne se vyspí se Severusem Snapem a to s jeho dobrovolnou asistencí nebo bez ní.
To bylo vše.
Když se naučit, tak pořádně a profesor přece pořád opakoval, že je tu od toho, aby je něco naučil… Pokud tedy přeložíte jeho větu: Zpropadení fracci, já vám to do těch palic naliji, i kdybych každého z vás měl svázat a uchem mu tam pomocí trychtýře ty knihy nadrobit, stejně, jako Ginnino výše uvedené mínění.
Ó ano, Severus, jak mu okamžitě začala sama pro sebe říkat, byl náramně dobrým subjektem pro její drobný sexuální experiment, který tu stejně prováděl kde kdo, a dokonce nyní neváhala uvěřit, že Seamus si to opravdu rozdal s profesorkou na létání.
Ona, Ginny, se nesmazatelně zapíše do historie Snapeových sexuálních zážitků (těch nejlepších, samozřejmě) a pak se zase vrátí k Harrymu, bude-li toho ještě schopna. Třeba se naopak přesvědčí, že muži jako Snape jsou tím, co nikdy nechce do své postele pouštět a bude ráda za to, co-

Harrymu právě upadla dávka špaget kamsi do klína a Ginny si zoufale povzdychla.
„Ginny vymýšlí nějakou neplechu, vidím jí to na očích,“ pronesla žertovně Hermiona netušíc, že tím své kamarádce nahrála na parádní smeč.
„Ginny… a vymýšlet neplechu? Je to moje vzorná sestra, proboha, co ta by vymyslela jiného, než novou poučku do knihy správného stolování?“ reagoval zaraženě Ron vystihujíc tím perfektně povahu své sestry a dál se věnoval usmívajícímu se Harrymu, se kterým probírali další trénink famfrpálu. V poslední době se nebavili o ničem jiném a ani nic jiného nedělali, což Ginny zejména ve večerních hodinách nepřicházelo zrovna vhod po tom, co se s Harrym začali po opětovném nástupu do školy tajně scházet v opuštěné prefektské ložnici.
Výraz – však já vám to ještě ukážu, jí zůstal na tváři dost dlouho na to, aby si ho Hermiona pořádně prohlédla a usoudila, že počká na dobu, až jejich přátelé odejdou do ložnic, aby se Ginny zeptala na to, co očividně chystá. Takovou svou kamarádku ještě pořádně neznala, ačkoliv věděla, že jediná dívka v početné rodině je značně drzá a mnohdy impulzivní, přestože ve škole si hrála na vzornou studentku, což jí řada lidí stále baštila.

Byla to Ginny, která přišla o panenství dříve jak ona sama a byla to zas a jenom Ginny, kdo v šestém ročníku na truc Harrymu začala spát s tím nafoukancem, kterého titulovala na svého přítele.
Z lesku dívčiných očí tušila něco skutečně velkolepého.

„Cože?!“
„Slyšela jsi a nekřič. Nechci, aby to věděl ještě někdo další,“ zašeptala Ginny nervózně. Nyní, po kamarádčině reakci, už si nemyslela, že spát se Snapem je ten nejvíc nejlepší nápad na světě, jak si myslela ještě před pěti minutami.
„Ginny, nezlob se na mě, ale tys zešílela. Neřeknu, kdybys chtěla třeba s někým ze zmijozelských studentů. Chápu, že zakázané ovoce chutná nejlépe, ale tohle není sázka, to je sebevražda! Navíc, aby to byla opravdu sázka, tak bych ti to měla navrhnout já a ne ty mně, abych se s tebou vsadila o něco, co budeš dělat ty. A co Harry? Co když se to dozví? Sotva se přestali nenávidět, už jim chceš dávat nový podnět?“
„Harry se to nikdy nedozví.“
„A co Snape? Ten na to nikdy nepřistoupí, takže je naprosto nesmyslné se vsázet. Nedovedu si představit, co bys mu musela slíbit, aby přefikl přítelkyni Harryho Pottera. Možná bych to viděla reálné třeba za rok, ale za týden? Co chceš dělat? Opít ho? Znásilnit? Protože, ač je mi jasné, že se ti to jeví jako náramná legrace, tak je to vážná věc,“ dokončila vážně Hermiona.
„Vždyť o nic nejde, Hermiono, prober se. Přežily jsme válku, jsme mladé, hezké dívky, které si kromě příprav na boj a učení nic neužily. Nehodlám mu navlíknout snubní prstýnek a odvést ho k oltáři. Nechci nikomu ublížit. Jen… víš jak dlouho už jsme spolu s Harrym nespali? Dva měsíce! Má plnou hlavu famfrpálu a já zjišťuji, že se mi spíš hnusí, než abych po něm toužila. Chci staršího muže se zkušenostmi a šarmem,“ vysvětlovala dál neúnavně mladší dívka.
„Víš co? Dobře. Máš totiž pravdu, skutečně to bude dobrá sázka, protože já mám takhle šanci skutečně získat zcela bez práce to, co chci.“
„Počkej, ty skutečně ani trochu nevěříš, že by se mi to povedlo? Vůbec? Ani maličko?“
„Ne, Ginny. Myslím, že je pravděpodobnější, že se Voldemort vrátí jako roztomilé morčátko s růžovou mašlí,“ dodala posměšně Hermiona a pohodlně se opřela do pohovky.
„Fajn! O co!?“ Naštvaná Ginny byla už naprosto odhodlaná tu sázku vyhrát i kdyby měla Snapea uplatit.
„Když vyhraju, budeš psát Ronovi a Harrymu úkoly ty a budeš Harryho po celý zbytek roku zaměstnávat natolik, abych já měla Rona jen pro sebe. Bez výjimek,“ zašeptala zaujatě.
„A když vyhraju?“
„Ano, když nastane ta nepravděpodobná chvíle a vyhraješ, tak slibuju, že naučím oba kluky civilizovaně jíst a zabavím Rona, aby měl zase Harry čas na tebe. Platí?“
„Platí, ale nikdo se nesmí nic dozvědět,“ dodala ještě souhlasně a položila dlaň na Hermioninu, která sázku zpečetila kouzlem.

Druhý den jí rozvrh hrál do kapsy dvouhodinovkou lektvarů, které Snape na škole vyučoval pouze stávající poslední ročníky, co ještě vedl většinu docházky, a hodinou Obrany proti černé magii, jenž byla jeho stěžejní předmět, a kterou vlastně jako jediný profesor učil už dva roky po sobě. Ne sice po sobě jdoucí, ale to nikdo neřešil.
Její plán byl prostý. To, co zabíralo na muže kdekoliv na světě, muselo zabrat i na Snapea, byť to byl brouk velice podivný a značně náladový. 
Mrkání a upřené intenzivní pohledy z její strany byly bez sebemenšího zájmu ignorovány, a když se na něj usmála podruhé, přestal se jejím směrem dívat úplně.
První den si mohla odškrtnout jako úplné fiasko, protože když při nácviku na Obraně upadla a dobrovolně si natloukla loket, aby on ji ani nezvedl, pouze vynadal do ovčích střev, co se neumí vyhnout obyčejnému kouzlu a nadále si její osoby nevšímal, se rozhodla změnit taktiku, protože takto by brzy skutečně Harryho znovu poštvala proti Severusovi a to tedy rozhodně nebyl kýžený efekt.
Nemohla tedy své zbraně používat přímo v hodinách, ale musela přikročit k plánovaní mimo vyučování.
Číhala na něj na chodbách, kde se jen dalo, ale kromě opovržlivého pohledu nebo absolutní ignorace se nedočkala ničeho, co by znamenalo doufání v úspěšné dokončení téhle bláznivé sázky, která vlastně ani nebyla sázka, ale spíš vlastní truc, který si potřebovala pouze nějak zaobalit pro případnou přestupkovou komisy, která určitě raději uslyší slovo sázka, než například sexuální experiment z nudy.
Jednoduše se to Ginny celé vymklo z rukou. Otěže už dávno nedržela, jen za nimi nervózně a zmateně běžela.
Třetí den se chýlil ke konci a ona měla pocit, že z její šachovnice postupně někdo ukradl většinu figurek, nechajíc jí jen pár pěšáků, kteří měli utrhané hlavičky. Tak beznadějně si třetí den připadala a to ještě nevěděla, že jí profesor ráno cestou na snídani strhne deset bodů za obtěžování.

Neviděla nic špatného na tom, že ho pozdravila a popřála mu hezký den. Pravda, v posledních třech dnech to udělala asi osmnáctkrát, což se vzhledem k počtu dní jaksi neshodovalo s běžnou normou slušných pozdravů, ale ona se držela zavedeného hesla – opakování matka moudrosti. Neopatrně to řekla přímo před Snapem, když se vracel ze snídaně a kromě vět směřujících na směšně malinkou velikost jejího mozku a naopak nepěkně nakynuté drzosti přišla o dalších dvacet bodů.

Toho dne, dne čtvrtého, neměla žádnou hodinu s trpělivost postupně ztrácejícím Mistrem a tak, chtěla-li ještě vyhrát, přistoupila k zoufalým činům, které už znervózněly i jindy naprosto koncentrovaného Severuse, jež si už definitivně pamatoval jméno oné drzé dívky, o níž do té chvíle věděl jen to, že je přítelkyní Pottera, a že je dcerou Artura Weasleyho. Za pozornost rozhodně stojí zmínka o jejím pádu přímo před vlajícího Snapea, který bez projeveného zájmu mladou dívku prostě obešel a ani se neohlédl. Když pak číhala za rohem, aby se s ním jakoby náhodou srazila a on se jí bravurně vyhnul, opravdu se naštvala.
Nicméně jí to nebylo nic platné ani pátý den, a když se probudila v sobotu brzy ráno, aby zjistila, že na splnění sázky má už pouhé dva dny, skoro upřímně se rozplakala.
Divila se, že za celou dobu jí neudělil ani jeden školní trest a jelikož trest chtěla, protože by mohl pomoci pohnout s celou věcí, rozhodla se jej pro sebe dnes získat. Pokud vše půjde podle jejího nově navrženého plánu, bude dnes večer naplněna sázka a taktéž její duši zaplní pocit uspokojení a to, jak doufala, nejen z vítězství nad Hermionou.
Získat trest bylo jednoduché. Stačil k tomu jeden trochu nemotorný pokus o polibek v zákoutí chodby.
„To, co poslední týden děláte, slečno Weasleyová, by mnozí možná hodnotili jako čiré bláznovství. Já to ovšem hodnotím jako projev touhy po velice bolestivé smrti. Buďte tak laskavá a zbavte mě obou pocitů tím, že se na zbytek roku stanete neviditelnou a já o vaše jméno zakopnu akorát při závěrečných pracích, kdy se budu rozhodovat o vaší výsledné známce z lektvarů a Obrany,“ zasyčel nebezpečně a tón ani intonace nepřipouštěli námitky.
„Proč mi nechcete dát trest?“ řekla trochu prostořece, čímž si vysloužila nejprve udivený a následně rozčílený pohled svého profesora, který nejspíš pod hábitem střídal všechny barvy duhy. Vypadal, že ji nejméně rozčtvrtí a zasází do květináčů, ale následně se jeho pohled trochu projasnil nebo minimálně z jeho zornic zmizela rudá barva a opět klidně promluvil.
„Proč dřívější premiantka touží po školním trestu? A ušetřete mě sáhodlouhých výlevů týkajících se změny vaší osobnosti, které si teď honem vymýšlíte, abyste mi nemusela sdělovat pravý důvod.“
Udiveně na něj zírala, rychle zvažujíc své možnosti. Když mu řekne, že s ním chce spát, tak jí pravděpodobně po tom týdenním maratonu nasadí roubík a svěrací kazajku. Když mu řekne, že se jedná o sázku, tak tu po ní zbude mastný flek. Nic jiného se nenabízelo, neboť zas tak rychlé myšlenky nejsou a Severus Snape nerad čekal.
„Řeknu vám to večer, když mě necháte mluvit…“ rozhodla nakonec diplomaticky. Má čas případně emigrovat nebo si to celé ještě rozmyslet a smířit se s prohrou. Nějak si nepřipouštěla, že to celé už dělá jen kvůli tomu, aby třeba neprohrála. Byla tak umanutá, že neměla čas vnímat tyhle vedlejší produkty z části jejího ještě zdravě uvažujícího mozku.
Čím víc ji odmítal, tím více ho chtěla. Což byl zase výplod té choré části mozku, neboť Snape ji ve skutečnosti neodmítal, on absolutně nepřipouštěl, že by to celé nebylo myšleno jako lumpárna vůči jeho osobě. Tak či onak sex s osobou, jež tak vytrvale odolává, bylo živočišně přitažlivé. Jeho pevný postoj byl výrazem maximálního rebelismu, který zažehl jiskru v jejím nitru.
„V tom případě…v osm,“ řekl stroze a svým rychlým krokem zamířil do Velké síně.
Ginny se po většinu dne nemohla zbavit trochu přiblblého úsměvu, ale kromě Hermionina obočí si toho nikdo nevšiml.
Od pěti se věnovala svému vzhledu, což vzhledem k nastávajícímu sobotnímu večeru nikdo neřešil, neb většina studentů byla buďto na tréninku famfrpálu, nebo v Prasinkách.

V osm přesně nervózně klepala na dveře jeho kabinetu a myšlenka, že už za hodinu se možná bude svíjet v jeho objetí, ji neskutečně vzrušovala.
Otevřel s výrazem, který nenaznačoval jedinou emoci a jediné, co se dalo hodnotit jako projev žijícího člověka, bylo mrknutí, když bez vyzvání vyšla směrem k němu. Rozhodl se nedělat povyk na chodbě a uhnul stranou, aby mohla projít. Rázným bouchnutím dveří vrátil Ginny zpět do reality všedního (nyní víkendového) dne a zkřížením rukou na prsou chtěl nejspíš demonstrovat svou připravenost ke slíbenému vysvětlení.
Ginny na poslední chvíli změnila svůj plán z režimu normální na šílený a místo svého proslovu se vzhledem k jeho nepřístupnosti rozhodla o nouzový plán B. Nutno říct, že žádný takový plán ještě před pár vteřinami neexistoval.
Formulku pouta na tebe měla nacvičenou k dokonalosti a vzhledem k tomu, že toto Severus doopravdy nečekal, byl taky patřičně spoután a opřen o vlastní dveře.
„Šest dní jste měl šanci k dobrovolné účasti, ale já jsem, pane profesore, ze šesti bratrů. Já vždycky dostanu to, co chci.“
Severus zatím nejspíš vstřebal prvotní šok a začal se konečně slovně projevovat.
„Jestli mě vy, náno bláznivá, okamžitě nepustíte, tak vám slibuji, že se postarám o okamžité vyloučení celé vaší famílie z této školy a to platí i pro generace budoucí!“
„Takže vás vůbec nezajímá, proč to dělám?“
„Věřte, že až se k vám dostanu, tak z vás ty důvody vytáhnu, i kdybych měl použít hrubou sílu!“
„Víte co? Nechám vás, až se uklidníte,“ řekla mu klidně, ačkoliv klidná byla v téhle místnosti akorát tak olejová lampa, která si netečně hořela na Snapeově pracovním stole.
„Ani se nehněte!“
„Dobře, já věřím, že vaše slova nejsou myšlena tak, jak je říkáte. Existuje jednoduchý test, jak si ověřit, že to, co chci udělat, není skutečně čistě proti vaší vůli.“
Ginny samozřejmě věděla, že teď už hraje o všechno, protože hranici únosnosti překročila společně se Snapeovým prahem, a že to, co se chystá udělat, musí vyjít, jinak z toho bude pořádný průser.
V podstatě ji z toho mohlo dostat už jen Snapeovo… Bez váhání přistoupila až k němu a využívaje toho, že se nemůže bránit, ho políbila. Než ji stihl ze zoufalství kousnout tak ucukla a jala se rozepínat knoflíčky na jeho černém oděvu. Naštěstí začala těmi nahoře.
„Weasleyová, přestaňte. Já vás žádám, abyste toho okamžitě ve vlastním zájmu nechala!“ zkoušel na ní dál mluvit, ale musel přiznat, že kam se hrabe mučení Smrtijedů proti jedné umanuté holce, která se tu nejspíš snažila ho přefiknout, jinak než že požila nějaké zakázané halucinogeny si nedovedl její jednání vysvětlit, a když ucítil její rty na svém násilně odhaleném krku, začal panikařit.
„Weasleyová! Dost! Zrušte to kouzlo!“
„Nemohu, bránil byste se,“ řekla nevzrušeně věnujíc se jeho krku i přes jeho hlasité protesty. Voněl kolínskou a bylinkami. Kousla ho do čelisti a vdechujíc tu omamnou mužskou vůni, přivřela oči. Rukama se opřela o jeho hrudník a mírným stupem na špičky se tak o něj následně opřela celou svou vahou.
Tolik chtěla, aby byl býval spolupracoval… Když ale několikrát polibky přejela jeho krk tam a na zpět a nerušil ji u toho žádný naštvaný hlas ani peprné nadávky, přiměla se svou pouť na chvíli přerušit a podívat se Snapeovi do tváře.
Z jeho očí četla boj se sebou samým přesně tak, jako už tolikrát bojovala ona. Bylo to proti jeho zásadám, pravidlům, přesvědčení, ale zároveň bylo těžké bránit se přírodě a touze, kterou měl každý člověk v sobě, byť o ní třeba nevěděl.
Z určitých míst už věděla, že mu to není tak zcela proti mysli, přesně jak doufala. Byl to jen člověk. Chlap.
Znervózňovalo ji, že mlčí. Když k němu vzhlédla, měl oči přivřené a nyní na ni hleděl s otázkou. Nebyla to otázka, proč to dělá, jako spíš proč už to nedělá.

Váhala, zda má riskovat, že se ji profesor pokusil pouze zmást a jakmile ho rozváže, bude omráčena a odtažena do Azkabanu.
Pozorujíc jeho reakci ho opět zkusmo políbila, tentokrát více razantně, jemnost jeho rtů ji ale téměř okamžitě donutila poddat se a zavřít slastně oči. Zvlášť, když jí došlo, že se druhá strana velice opatrně, ale přeci jen, připojila.
Byl váhavý a z jeho reakce šlo číst nejistotu a možná i trochu nezkušenost, ale brzy byla vyvedena z omylu a přesvědčena, že když i on začne chtít, tak mu Harry nemůže konkurovat a to v životě nejspíš políbili přibližně stejný počet žen.
Když Ginny vyšel svým jazykem vstříc s takovou vášní, že málem upadla, jak se jí zatočila hlava, neměla už proč ho držet v poutech. Hůlkou zastrčenou v zadní kapse kalhot zrušila pouta.
Okamžitě se vrhl po její hůlce, aby proti ní stanul s její vlastní zbraní ve svých rukách. S nehraným šokem a zrychleným dechem po vášnivém líbání se svým profesorem odevzdaně čekala na Smrtící kletbu a - aby neměla tolik strach – zavřela oči.
Zvuk dopadajícího dřeva na podlahu donutil dívku se opět podívat, kamže to situace pokročila. Severus hůlku zahodil z jejího dosahu a žádnou další na ni nemířil. Zmatena vývojem situace se dokonale podrobila jeho vůli, když se společně třemi kroky dostali k pracovnímu stolu zavalenému esejemi, kde se na ní bez ostychu vrhl jak na čerstvě utrženou malinu. Drsnými pohyby hladil její boky u čehož znovu a znovu plenil její ústa v hlubokém polibku, kterým vzal dívce nejen dech, ale i veškeré zábrany.
Strhl z ní kolejní košili i s kravatou, ale sukni se svlékat neobtěžoval, pouze tmavou látku vyhrnul.
„Počkej, chci ti říct, proč to dělám,“ mluvila zcela nelogicky mezi jednotlivými vzdechy, zatímco kousal jemnou kůži na jejím dekoltu.
„Je mi fuk, proč to děláš. Drž a nemluv!“ 
„Já tě fakt chtěla, ale je v tom i sázka,“ donutila se říci, aby ulevila svému svědomí.
„Ano, výborně, tak teď už laskavě zmlkni.“
„Tobě je to jedno?“
„Naprosto. Budeš už zticha nebo ti k tomu mám taky dopomoci kouzlem?“ zeptal se zcela vážně, na chvíli jí hledíc do očí. Když se setkal s reakcí, kterou považoval za uspokojivou, vrátil se k dráždění jejího krku.
Jenže Ginny byla zmatenější než Ron v knihovně a měla potřebu ulevit své zvědavosti otázkami, jež by jí pomohly pochopit.
„Nemůže ti to být jen tak jedno, to-“ nedokončila.

„Sakra, jestli sis teda přišla povídat, což jsem z tvého počínání opravdu nehádal, tak si sedni a můžeš si tu sama pro sebe mluvit až do rána. Teď, když dovolíš, bych rád v klidu pokračoval.“
„Dovolím,“ zamumlala ještě, jelikož byla slušně vychovaná a věděla, že s plnou pusou se tedy rozhodně nemluví.

Plácnutí po zadku ze strany profesora ji definitivně přinutilo mlčet. Skutečně dělá dobře, profesor umí skvěle učit nejen Obranu nebo lektvary. Už teď jí připadalo absurdní se vracet k mladíkovi, který má plnou hlavu jen famfrpálu, hrdinství a jídla.
Nemohla riskovat smrt uškrcením, kdyby se ho zeptala, jestli by v něčem takovém mohli pokračovat i do budoucna, ale když ji položil na desku svého stolu a nesmlouvavě uvěznil její tělo pod svým, přestala myslet. Úplně a definitivně se poddala tomu, pro co si sem vlastně přišla. Uvědomit si, že ležíte na stole, na stovkách esejí vašich přátel, které v erotickém rytmu bezostyšně muchláte, s profesorem lektvarů, který působí tak, že by raději do smrti večeřel žížaly, než se vyspal se studentkou, je prostě něco neuvěřitelného a silného tak moc, že každý pohled do jeho pevné tváře, jež se nachází nad vámi a znovu a znovu cítíte kus jeho uvnitř sebe, vám drtí orgány v nespoutané vášni.
Nemohla dýchat, s každým jeho přírazem ztrácela možnost nádechu a jediné, čeho byla schopna, bylo hlasité sténání, které jí ještě znemožňoval dlaní.

„Tiše, nestihl jsem použít kouzlo…“ dodal zastřeně na vysvětlenou svého počínání, ale nevypadal, že by ho to nějak více rozrušilo, dál se věnoval tomu, čemu se věnovat chtěl a to něco právě donutilo slečnu Weasleyovou k hlubokému zasténání a zadrápání jejích nehtů do černé látky na jeho zádech. Jako na povel ještě zrychlil.
Do očí jí vhrkly slzy, nikoliv však bolestí, ale slasti, která nekončila a ona měla pocit, že už zkrátka nemůže a její tělo se rozpadne na miliony střepů, které se pak přichytí na jeho trochu potem zvlhlé vlasy, kterému mu při každém přírazu padaly do tváře.
Brzy následoval jejího příkladu a unaveně se částečně opřel o její tělo. Svůj dech uklidnil dříve než ona, ale i tak se nepohnul, aby si zapnul kalhoty a uvedl místnost do původního stavu. Přeci jen nešlo zabránit pádu části hromádky složených pergamenů a pár kousků z jejího oblečení zdobilo podlahu jako připomínka toho, co se zde právě odehrálo.
Beze slova se zvedl a upravujíc si zpět svůj oděv, z ní nespouštěl oči. Najednou nevěděla, co říct. Pozvednutím obočí ji upozornil na vhodnost se ustrojit a taky částečně přiměl nehybnou Ginny k nějaké reakci.
„Takže sázka, říkáte,“ spíše konstatoval, než že by se ptal a se zastřeným pohledem zíral kamsi za ni, zatímco si zapínal manžetový knoflíček na rukávu.
„Um, ne tak docela,“ podřekla svůj původní záměr neopatrně.
„Ne tak docela? Tak jak to tedy je, hm?“ Mluvil tiše a klidně. Záviděla mu tu koncentraci.
Nevěděla, jak mu to říci, aby to skutečně nepůsobilo tak, že jí přeskočilo, ale nakonec mu postupně vylíčila to, jak seděla při večeři sledujíce její přátelé večeřet šíleným způsobem, u čehož souhlasně, sotva znatelně, zakýval hlavou. Řekla mu o tom, jak se rozhodla pro něj, neboť byl věkově nejpřijatelnějším objektem z jejího okolí, a když se zamračil, dodala taky, že ji samozřejmě přitahuje svou tajemnou aurou a nedostupností.

Mluvila o tom, jak vymyslela plán o sázce, aby případně zachránila svůj život před ošklivou smrtí nebo dokonce Azkabanem a jakmile dohovořila a zmateně těkala pohledem po místnosti, nadechl se i on k nějaké řeči.
„Dobrá, můžete jít.“
„Cože? A to je vše?“

„Máte snad ještě nějaké přání, které bych přání mohl pomoci splnit?“ odvětil ironicky.
„Vy to nechápete, já-“

„Chápu to naopak velice dobře, věřte mi, slečno Weasleyová, já nejsem dobrý kandidát na post vašeho… ehm, přítele a už vůbec ne manžela. Udělal jsem to, protože to byl můj čistě sobecký zájem o nezávazný sex a jsem rád, že vedlejším efektem je ponížení slečny Grangerové, ale to je z mé strany vše, co si o tomto vašem malém experimentu myslím. Není mým problémem a už vůbec ne starostí, že jste ustoupila z vašeho plánu a chcete teď něco víc. Jste dospělá, samostatně myslící a rozhodující se bytost, tak přijměte váhu svého rozhodnutí se všemi důsledky k tomu se vztahujícími a chovejte se tak, jako by se dnes vůbec nic nestalo. Ulehčíte si tím svůj pobyt na této škole coby má studentka. Své poznatky a zkušenosti si ponechejte čistě pro sebe a jestli vám smím v tomto ohledu poradit, tak si najděte muže, který ve všem vyhovuje tomu, co chcete.“
„Jinými slovy smířit se a odejít.“
„Přesně tak, dobrou noc, slečno Weasleyová. A ještě jedna věc: buďte od té dobroty a zavažte si Grangerovou neporušitelným slibem, nerad bych, aby proti mně zrovna ona měla jakoukoliv zbraň.“
Zmateně kývla, ačkoliv už spolu neporušitelný slib zpečetily při uzavírání sázky, a zasněně vycouvala z jeho kabinetu naplněná vším jen ne zadostiučiněním z vítězství.
Když pak naprosto bledé Hermioně s klidem oznámila svůj triumf, odešla se prát sama se sebou a svým svědomím do nebelvírské ložnice.