5. kapitola – Den druhý

Přináším další díl z Dovolené a věnuji ho všem, co se na kapitolu těšili a zanechají nějaký ten koment. Děkuji elu za opravu.

Z deníčku Severuse Snapea

Kdo by to byl řekl, že staré, drobné a oprýskané brýle mi zaplatí celé ubytování a luxusní plnou penzi o třech chodech s donáškou na pokoj. Dnes ráno jsem stihl vystavit i Brumbálovu čepku. Už teď, po dvou hodinách, se cena vyšplhala výš jak zmíněné brýle. Tohle vypadá na fantastickou satisfakci! Ani mi nevadí, že mě večer čeká cesta do divadla.

Z deníčku Minervy McGonagallové

Každodenní ranní záchvaty blití mě přestávají bavit. Při dobré vůli mě drží pouze fakt, že mám někde tam v břiše maličkou fazolku nesoucí mé a Severusovy geny, jinak bych už dávno svou snahu o množení vzdala… Těhotenství nepůsobí dobře na mé špatně fungující močové ústrojí. Už dvakrát jsem se ráno u předklonu na mísu počůrala…

Z deníčku Albuse Brumbála

Moc se těším do divadla. Nemám připravený žádný program přes den, takže nechám všechny, aby se řádně ustrojili. Trochu mi vadí kvalita zdejších zdí. Každé ráno u čištění zubů poslouchám Minervu, která si tam taky něco čistí…

Profesoři neměli potřebu vyhledávat jeden druhého a tak chodili po hotelu opatrně a než vyrazili do jiné chodby, opatrně se podívali za roh, aby se nemuseli setkat s nikým jiným ze sboru. Brumbál odešel na terasu, aby si tam v klidu vychutnal svého turka, který byl z nabízených nápojů nejlevnější, netušíc, že Severus mu tajně brakuje pokoj, který nikdo nehlídal. Odnesl si odsud jednu Brumbálovu noční košili, jeden slavnostní hábit, kartáček na zuby a po chvilce váhání strhnul z postele i prostěradlo.

Na svém prezidentském apartmá pak vše důkladně nafotil vypůjčeným fotoaparátem a postupně vkládal na internetové aukce, kde se postupně strhávalo davové šílenství, neb prostěradlo, na kterém spal samotný Brumbál, je něco, po čem touží velká řada mudlů, ačkoliv Severusovi nebylo jasné proč.

Do večera si stihl založit vlastní konto v bance a nastřádat více jak tři sta tisíc korun českých.

Z deníčku Rubeuse Hagrida

Jdeme do divadla. Doufám, že to bude něco o jídle..

Z pokojů se nejistě vysoukali všichni navlečení do společenských oděvů převážně černé barvy, což se Severusovi zamlouvalo, neboť nebude v davu tolik nápadný. Značný výškový rozdíl zatím nebral v potaz.

Už před vchodem z hotelu stálo několik šeptajících lidí, což vedlo k důvodnému podezření, že mají určitý problém. Cestou zrychlili krok z vycházkového na sprint, protože pár mladých dívek s červenými ústy a krátkými sukýnkami se nebezpečně přibližoval a nevypadaly, že míní zastavit.

Když se za dalším rohem téměř srazili s houfem dalších, nadšeně provolávajících Severusovo jméno, rozhodl se jmenovaného zbytek vyděšených profesorů obětovat, s čímž se značně přepočítali, neb Severus už v jejich řadách nebyl.

Se strachem v očích vpadli do divadla, kam zbytek dam nebyl vpuštěn, jelikož neměly lístky.

Severus poklidně vyšel z pánských záchodků a bez emoce zadýchané kolegy pozdravil.

Divadelní představení začínalo za pár minut a tak se pohodlně usadili do zakoupených sedadel. Severus seděl uprostřed řady a po pravici mu seděl Brumbál. Po levici se trochu neplánovaně usadila Minerva, která vyměnila lístek s Kratiknotem.

Nikdo si díky prožitému šoku nevšiml, kdo sedí za nimi.

Světla zhasla.

Hra byla zahájena a Severuse z klidného sezení vytrhl jakýsi dotyk na jeho vlasech. Hbitě se otočil, čímž šláp Brumbálovi na nohu a ten tak v úvodním tichém nástupu hlavních hrdinů proťal ono napětí vysokým tónem bolestného výkřiku.

Pokašlávání z první řady přes bolest a slzy nevnímal.

Severus ve tmě za sebou neshledal nic zvláštního a tak se klidně otočil zpět.

Herci na jevišti počali hrát své role, aby strhnuli diváky do děje. Tentokrát cítil dotyk na rameni. Aby se vyvaroval dupnutí na nohu stále ještě vzlykajícímu staříkovi, otočil se na druhou stranu, čímž pro změnu svým hárem nafackoval Minervě, která soucitnou scénu umírajícího herce na jevišti doplnila procítěným: „Ježiši!“

Kratiknot se chtěl otráveným otáčejícím obličejům skrýt, aby dal najevo, že ke zbytku nepatří, ale mírné sesunutí na sedačce způsobilo její přetočení a přiskřípnutí tak nebohého muže do jejího nitra. Sedačky byly polstrované a tak tiché naříkání nikdo neslyšel.

Záškub na hlavě už přiměl rozhořčeného Severuse k tomu, aby si stoupnul. Nasadil svůj pohled číslo tři, což způsobilo slastné achání místo strachu a ani zakřížením rukou na prsou nedosáhl toho, co očekával. Několik rukou se po něm vyšvihlo rychleji jak Nagini a strhlo ho do řady za ním. Jelikož byla celá akce rychlá a tichá, nikdo si toho příliš nevšímal. Severus se zděšeně ocitl na zemi mezi sedačkami, kde se na jeho hrudi usmívala jakási blondýna, co se ho ještě ke všemu snažila políbit. Vedle ní sedělo ještě několik brunetek držících ho za ruce a nohy a… značně sebou škubl, což mu nebylo nic platné, neboť to, co ho poutalo, byl chtíč a ten jak známo drží pevně. Blondýna mu nakonec polibek i přes značný protest skutečně dala, což ho svedlo k myšlence, zda si to nenechat líbit, ale Minervino kvílení a výhružné řvaní ve formě: „No tak to už si ze mě snad dělá prdel!“ ze sedačky nad ním ho dostatečně probralo, stejně jako zbytek diváků. Na podiu měla zrovna sólo jedna z hlavních hrdinek, která se po tomto s pláčem sebrala a utekla do zákulisí.

Zbytek naštvaných diváků se počal zlověstně zvedat a postupovat směrem k Bradavickým profesorům. Brumbál nehodlal čekat ani na Severusovo znásilnění ani na Minervino počůrání a tak jedním mocným mávnutím hůlkou všechny své kolegy přemístil zpět před hotel. Ovšem kouzlo nepůsobilo na Kratiknota uvězněném v sedadle…

Z deníčku Severuse Snapea

Ať se děje cokoliv, odsud už mě dostanou jedině v rakvi! Pokoj jsem uzamkl a rozhodně nehodlám pokoušet své štěstí jeho odemknutím.

Z deníčku Albuse Brumbála

Myslel jsem, že není možné, aby nás někdo poznal či snad dokonce znal, ale asi je to možné. Než jsem nás bezpečně přemístil, zdálo se mi, že jsem na jednom pánovi v předposlední řadě zahlédl svůj klobouk, ale to už asi skutečně blázním…

Z deníčku Minervy McGonagallové

Není to nic jiného než potrhlý prasák, deníčku! Představ si, že si to málem rozdal s cizí ženskou přímo přede mnou a ještě k tomu všemu v divadle!

Z deníčku Filiuse Kratiknota

Nevím, jestli mě někdo bude postrádat, ale je mi to jedno. Já se balím a jedu domů. Pět hodin zastrčen v sedadle je pro člověka mého vzrůstu tak akorát dost!