SaraPolanskaseznam.cz
nikdo nic nepíše
:

» Článek

Na konci

27.08.2011 21:26 - SaraPolanska - Jednorázovky - komentáře (16)

Další z mnoha verzí skonu Severuse Snapea.


 

Sepsáno ještě před premiérou HP7/2. Moje verze, ne má představa, jak to mělo skončit...

 

Pokud by za vámi přišla smrt a zeptala se vás, kdy a kde chcete zemřít a jakoby mimochodem nadhodila i otázku jak by to mělo vypadat, co byste odpověděli?

Vsadil bych svoji duši, že starou zatuchlou místnost se studenou a vlhkou dřevěnou podlahou prolezlou skrz na skrz červotoči a plísní po tom, co byste ji pomalu a jistě v bolestech smáčeli vlastní rudou krví kolující ve vašich žilách pouhopouhé necelé čtyři desetiletí dost mizerného života, byste z úst při té zvláštní rozmluvě se svým osudem nikdy nevypustili.

Stejně tak, jako zbytek uvedených věcí, které výjimečně nejsou pouhým teatrálním příkladem mé bohaté fantazie.

Ano.

Když přijde smrt, přemýšlíte pouze o ní. Život mi neběhá před očima, ale přesto jsem si na něj vzpomněl. Tím, že víte, že právě všechno končí a není už cesty, jak se před smrtí ukrýt, myslíte hlavně na to, kdy a jak poznáte, že je po všem.

Alespoň ze začátku. Jsem teprve na začátku konce a já cítím…

Lidský život, tak jedinečný ve své podobě tak jak je a ne jinak, tu vyprchává z rány velké jen asi deset centimetrů.

Stále dýchám, ačkoliv jako zkušený lektvarista a lékouzelník druhého stupně vím, že ono mělké a zrychlené dýchání značí pouze běžce, co se rychle blíží cíli. A za ním?

Za ním už dráha nepokračuje, závod je u konce.

Pochybuji, že by mi za tenhle závod někdo udělil medaile. Pochybuji…

Kolik mi zbývá vteřin? Tři další jsem přežil, dožiji se i těch dalších? Ale pryč s časem, protože když je ho tak málo, neznamená už pro mě nic. Někdy je to, co jste řekli před pár vteřinami, pouze relativní.

Ochladilo se, ale dobře vím, že to tak cítím jen já. Brní mě konečky prstů a nohy, které ač jsou mé se jeví náhle tak cize, když nedokáži pohnout vlastním palcem.

Strop je plný pavučin a ač jsem na začátku jen sotva vzhlédnul vzhůru, teď již nemohu jinak.

Trápí mě, že se svět možná nedozví o tom, co jsem udělal. Jen blázen by mohl říct, že bych po tom všem nechtěl trochu uznání, byť u toho nebudu. To, jak jste žili vás paradoxně pronásleduje i ve chvílích, kdy se definitivně chystáte na odpočinek.

Po velice dlouhé cestě. Závodu. Běhu.

Ano, moje oblíbené mžitky se dostavily ani nevím po kolika dalších vteřinách. Tlak na hrudi značí, že hadí jed se pomalu blíží k srdci, kterému stejně nakonec nezbývá příliš krve na to, aby mělo s čím neúnavně pracovat, než se do něj zahryznou neviditelné zuby a zalknou ho, stejně jako to udělaly mě.

Možná blouzním, ale slyším kroky. Pán zla mě zabil a pochybuji, že by poslal někoho, aby mě pohřbil, až bude po všem.

Bude po všem. Pro mě bude po všem, ostatní pokračují v závodu dál, budu si pro tuto chvíli myslet, že jsem byl o několik kol napřed, protože fakt, že bych byl vyřazen předčasně si nepřipouštím.

V tuhle chvíli je už všechno po mém.

Odcházím jako vítěz.

Dal jsem do toho srdce, duši, svobodu a i svůj život.

Vibrace z podlahy doléhají do posledních citlivých bodů na mém těle, jež s podlahou teď téměř splývá.

Potter. Chlapec-pro-kterého-jsem-zemřel. Pro jeho oči, abych byl přesný. Určitě bych dokázal vyjmenovat lidi, kteří mu řekli, že je celý po otci. Ale oči má po matce. Ano, dokázal bych je spočítat všechny, protože jsem je znal. A nenáviděl. Většinu z nich.

Jsou to ony. Lilyiny oči.

Dokáži vnímat jen tu intenzivní zeleň, připomínající hluboké lesy. Jsem už příliš slabý na vybavování vzpomínek, ale vím, že tam jsou. Mám je tam a navždy tam zůstanou.

Nebo možná…

Možná mám šanci, jak zbavit lidi nenávisti ke mně a moje duše pak bude doopravdy svobodná. Pro svobodu jsem nikdy nic neudělal. Nemohl jsem. Teď, když někde ze zadu své hlavy slyším broušení kamene o kov, bych mohl udělat něco pro sebe a své jméno.

Přeci jen vzpomínky člověku na něco jsou.

„Podívejte…se…na…mě…“

Přidej komentář:

Autor:
Komentář:
Odřádkování se zachovává, HTML není povolené
Opiš kód:   Kód je nečitelný, ukaž jiný

Komentáře:

20.01.2012 22:25 Lejdy Andrea

úchvatný. Skvěle vystihuješ myšlenky ostatních. Jsem ráda, že píšeš veřejně, páč mi to dělá velkou radost. Dávám ti jedničku ;)

07.09.2011 21:57 Monty

no.. takhle nějak bych si představovala Sevikovi myšlenky před smrtí, uchvatne

30.08.2011 18:05 Mirka

nádherny konec

29.08.2011 19:34 Viky

uuuzasne

28.08.2011 20:56 Katherine

Nádhera... tohle se opravdu moc povedlo :)

28.08.2011 17:16 Chavelierka

nelíbí nelíbí nelíbí.
Jak můžeš pohřbít miláčka?
no jo tak jo máš to hezky napsaný až mrazí na chrbtíku, ale stejně nešlo by ho nějak zachránit? Třba bys mohla zase vyždímat Fenixe. Smutně koukám a zamačkávám proudy slz

28.08.2011 13:14 Zuzana

Tak Sara... to bolo nádherné... Už dávno som sa pri poviedke naozajstne nerozplakala, ale teraz mi vážne tečú slzy. Krásne si vystihla čo si asi Severus myslel, keď umieral sám, trpké a dojímavé.

28.08.2011 11:49 Hanka

nádherne vážně, mě vzdycky v knížce chyběli zrovna tyto pocity co cítí, jestli se bojí nebo ne..

28.08.2011 10:34 Marki

moc se mi to libi povedené

28.08.2011 10:34 Adela

nádherna kapitola moc se mí líbí

28.08.2011 10:25 Kača

krásně si popsala jeho pocity

28.08.2011 10:01 Liza

velmi povedené, moc se mi to líbilo :)

28.08.2011 09:56 anetka

to mi v té knížce chybělo pocity jeho pocity před smrtí.. A tys nám to krásně nahradila

28.08.2011 09:55 Alice

:)) krásné

28.08.2011 09:47 Pirswe

Je to...uchvatné

27.08.2011 23:19 Crazy

krasna povidka... Myslim, ze to je presne to co chybelo i v knize i ve filmu.... =)))
je to opravdu uzasne napsane... Vse co se mu honi hlavou... =))