5. kapitola – Změna priorit

Trošku jsem meškala, já vím, ale nějak opět nestíhám. :-D Dcera slavila tři roky, oslavy, pak svatba kamarádky... No, ale nakonec ji tady máte. Kapitola patří všem komentujícím.

Podařilo se mu všechna žebra narovnat do odpovídajících úhlů i zacelit protrženou plíci. Pokud je silná, stihne se vše zahojit dřív, než to bude muset dělat znovu. Zlomené zápěstí byla v podstatě už jen banalita a nahradit nehet u palce, se srovnáním s drobnou chirurgií na plíci, jednoduchá práce.

Její životní funkce se znormalizovaly a do tváří se vrátila trocha barvy. Docela si oddychl.

Potřeboval by ještě chvíli hrát, že ošetřuje a mezitím se pokusit přivést ji k vědomí. Musel znásobit její příští šance tak, aby nedopadla stejně nebo dokonce hůř.

„Hermiono, proberte se, slyšíte?“ pokusil se šeptat, jak jen to šlo, ale zároveň mluvit tak, aby zareagovala. Nemohl s ní moc třást, vše drželo na pár kouzlech, která zajišťovala něco jako neviditelnou sádru pro polámané kosti. Snad sebou nezačne moc házet, říkal si.

Několikrát zamrkala, než otevřela své velké hnědé oči a upřela je na muže před sebou. Nejevila nejmenší známky protestu i přes to, že Severus Snape svíral její levačku a se zájmem pozoroval dívčinu reakci.

„Co tu děláte?“ zeptala se ho unaveně.

„Moc nemluvte, mluvit budu já a přestaňte se bouřit, nic Vám neudělám,“ snažil se instruovat již kabonící se Hermionu před tím, než si znovu poláme křehké kosti. Pak pustil levačku doufaje, že mu s ní hned neubalí, a pokračoval v tom, co chtěl mladé ženě říci.

„Vaše přežití při příštím mučení zvýšíte tím, že je nalákáte na nějaké informace. Většina Smrtijedů neumí používat Nitrobranu, takže pokud budete působit přesvědčivě, můžete si pár informací upravit. Nesnažte se s nimi hádat, odporovat nebo se pokoušet o nějaké hrdinské skutky. Prostě se tvařte jistě, jako byste měla eso v rukávu. Goyle je v podstatě ustrašený hlupák, co se chytí na dobře maskované pohrůžky a příslib výsluní ve Voldemortově přízni.“

Pomalu přikývla.

„Měla jste zlomená tři žebra, ošklivě poraněnou plíci a pak v porovnání s tímto jen drobná zranění, která se mi podařilo dostat pod kontrolu, nesmíte se ale ještě tak hodinu pohnout. Pokusím se předstírat, že ještě pracuji na hojení a zůstat tu s Vámi jak nejdéle to jen bude možné, abych zabránil případnému narušení kouzel. Goyle má bohužel ještě jiné plány, než je jen lámání kostí a dělaní podlitin.“ Při posledním slově se letmo dotkl její tváře, kde doslova svítila tmavě modrá podlitina velikosti mužské dlaně. Překvapilo ho, že neuhnula, ale člověk, který zažije takové chvilky, se pak podvědomě natahuje za každým možným pozitivním pohlazením, aniž by si uvědomoval, kdo mu jej poskytuje. Alespoň tak si to vysvětloval.

„Bude potřeba, abyste byla silná, rozumíte?“

„Ano,“ zamumlala a zavřela oči, „mám žízeň.“

Severus zkusil, zda byla jeho hůlka ošetřena i proti kouzlu, která by Hermionu osvěžila, ačkoliv by neměla ještě moc pít. Byl si ale vědom skutečnosti, že se za posledních čtyřicet osm hodin moc nenapila. Jemný pramínek tryskající z konce černého dřeva, které zkušeně svíral v pravé ruce, poskytl uspokojivé osvěžení jí i jemu.

Na chodbě byly slyšet kroky.

„Už jsi hotov, Snape?“

„Ještě potřebuji dokončit šití,“ pronesl přesvědčivě a ladnými pohyby rukou napodoboval jemnou práci lékouzelníků.

Hermiona k jeho radosti po chvilce usnula. Párkrát jí zčesal prsty vlasy z čela a pak se unaveně opřel o mrazivou stěnu za sebou. Nastávala další z mnoha nocí, která jim může znovu rozdat karty do rukou.

Nakonec se mu podařilo zůstat u zbité Hermiony hodinu a něco, než znovu přišel Goyle následován nějakým mladíkem, kterého neznal a nekompromisně ho nacpal zpět do jeho cely. Slyšel pak jejich tichý rozhovor nad tělem jeho spoluvězeňkyně.

Severus se rozhodně nemínil smířit s faktem, že by ta mladá a hezká dívka tam vedle musela prožít to, co plánovali. Naštěstí v Goylovi se nejspíš neustále prala slova o tom, že ho Voldemort za smrt mudlovské šmejdky zabije, protože z ní nedostal žádné informace o pobytu jejího přítele Pottera.

V duchu se modlil, aby se Potter rychle uzdravil a připravil konečný plán.

Bylo důležité jednat rychle, protože čas teď šel proti nim.

„Ahoj, Rone,“ pozdravil svého přítele ležící Harry. Měl ovázaný trup i břicho a necítil se zrovna báječně.

„Jé, ahoj, Harry, jak se cítíš?“ přiběhl spěšně ke slabě vypadajícímu mladíkovi zrzavý Nebelvír.

„Co se stalo? Moc si toho nepamatuju,“ odvětil Harry zastřeně a položil hlavu zpět do nadýchaného polštáře.

„Není divu, měl jsem strach, že se už neprobereš. Nemusím ti popisovat, že střeva by měla zůstat v břiše, že ne kámo?“

Zraněný kamarádovi souhlasně přikynul a dovolil si i drobný pobavený úsměv.

„A teď jsou moje střeva zpět?“

„Hezky tam, kde byly,“ rozesmál se Ron.

„Jsme v Irsku. Bylo to nejbližší, ale zároveň nejbezpečnější řešení, alespoň dle mě, bohužel tu není Hermiona, aby mi za to vynadala a zasypala mě argumenty o tom, že tohle bylo příliš riskantní. Žije tu maminčina nevlastní sestra, to ona tě dala do kupy, brácho,“ doplnil ještě Ron.

„Co je s Hermionou?“ kdyby mohl, posadil by se, ale neměl sílu. Tak se alespoň do těch slov pokusil dát trochu intenzity.

„Zachránila krk nám oběma, ale kdyby byla možnost Harry, řekl bych jí, že to byla pěkná pitomost, protože díky tomu jejímu skoku, který nám umožnil se přemístit, se jí zmocnili Smrtijedi,“ dořekl Ron smutně.

„Zachránila…Zmocnili… Chceš mi říct, že Hermiona je teď možná ve smrtelném nebezpečí a já tu polehávám jak nějaká nemocná Mánička?“ rozčiloval se chlapec, který přežil.

„Jsi nemocný, jestli chceme Hermioně pomoct, tak se musíš nejdřív dostat do formy. Tetička říkala, že tě zítra zkusíme posadit, pozítří se zkusíš projít, popozítří se pořádně najíš a připravíš a pak ti bude moc držet palce. Za čtyři dny, kamaráde. Dřív by to byl risk a já nechci, aby se Hermiona obětovala zbytečně. Vždyť víš, co k ní cítím, ne?“

„Myslím, že to ví polovina školy, Rone,“ snažil se o veselý tón, ale vidina vězněné nebo dokonce mučené nejlepší kamarádky ho tížila víc, než bolest v jeho těle.

Ron se nesměle usmál a znatelně ztrápeně si povzdychl.

„Musíme to zvládnout za tři dny, brácho. Kdyby to jen trochu šlo tak za dva. Vím, co musím udělat a na to budu mít sílu vždycky, to mi věř. Zvlášť, když je v sázce Hermionin život.“

„Ale-“ zkoušel namítnout druhý chlapec, byl však přerušen.

„Žádné ale, prostě musíme. Přiveď tetičku, urychlíme proces posazení. Je načase přehodnotit priority,“ dodal rozhodně mladý hrdina a doplnil své rozhodnutí opřením o jeden loket.

Probudila se uprostřed noci žízní. Z drobných útržků si postupně vybavovala celé to šílené divadlo, kde hrála hlavní roli. Pamatovala si na Snapea a jeho teplou ruku, jež svírala tu její a také letmý dotyk na tváři. Teď už tu nebyl. Pamatovala si, co říkal a tak ho ani nevolala. Cítila vůči němu vděk. Chtěla mu tedy oplatit alespoň pár hodinami spánku. Koneckonců, kdyby byl vzhůru a pozoroval ji, tak se ozval. Muselo ho stát strašně moc přemluvit toho smraďocha, aby mu půjčil hůlku. Bylo vlastně velkým štěstím, že Snape uměl budit hrůzu a jeho slova byla někdy též velmi přesvědčivá.

Mohla se pohnout, ale cítila každičký sval ve svém pomláceném těle. Ruka se zdála být v naprostém pořádku a i palec u nohy byl stejný, jako před tím. Ovšem jeho odstranění má zapsané až do morku kostí a nikdo to nevymaže. Kousek od své hlavy zaznamenala vodu, kterou zde zanechal Snape právě pro případ žízně. Bylo zvláštní vědět, že vděčí za život vrahovi Brumbála, a že ten člověk se o ni postaral jak o někoho, na kom by mu záleželo.

Chtivě se napila a ulehla zpět na podlahu, aniž by vydala sebemenší zvuk.

Musí si v klidu promyslet, co může nabídnout za příběh při dalším mučení a zároveň zbilancovat okamžiky nedávno minulé. Každičký detail teď může znamenat mnoho.

Věděla, že kdyby nebyla ošetřena, zemřela by. No, na jednu stranu bylo zvláštní, že si na vteřinu nebo na dvě říkala, že by to nebylo až tak špatné. Měla by vše za sebou a už by necítila bolest. To někde v ní mluvil Havraspár. Ale Nebelvír, jenž nakonec při rozřazování a nejen tam zvítězil, se hrdě vzepřel tomu, co jí bylo poskytnuto. Další šance na život a přežití. Ona nechtěla umřít.

Byla ráda, že to Snape vytušil a nenechal ji odejít.