2. kapitola – Odjezd

Vzhledem ke škodám na majetku, jaké Severus spáchal, musel Brumbál přistoupit k šetřícím opatřením a první na řadě byly zaplacené líbánky.

Místo letadla tak na hromadné schůzi na ošetřovně přímo u lůžka zesláblého Snapea oznámil, že pojedou autobusem a to hned osmnáct hodin.

Severus se zmohl jen na to, aby omdlel.

Z deníčku Albuse Brumbála

Díky Severusově neuváženosti jsem na něj alespoň mohl svést to, že jedeme autobusem díky jeho vzteklému zboření části Bradavic. Nikdo na mou lest nepřišel a doufám, že si ničeho nepovšimnou ani na výplatních páskách, které pro jistotu nechám roznést až po našem odjezdu.

Snad těch pár maličkostí, které ušetřily spousty peněz, mé kolegy moc neotráví…

Odjezd byl naplánován přesně týden od svatby Remuse a Marka GeDiraldiových a to na devátou ráno. Autobus na ně čekal v Londýně ve smluvené ulici ještě dalších třicet minut, než konečně dorazili. Nepovedlo se totiž najít Poppy, která měla klíče od Snapea. Lépe řečeno od jeho svěrací kazajky, kterou mu Brumbál poručil nasadit, aby jim nemohl před odjezdem utéci. Kazajka byla spojena s postelí a tak Severus nikdy neutekl daleko.

Zbyla na ně místa úplně vepředu.

Brumbál usedl hned na místo za řidičem. Vedle něj zasedl trochu zklamaně Filch, protože ten chtěl na místo řidiče.

Hagrid zasedl vedle krásné delegátky, které na sezení mnoho prostoru nezbývalo a tak mu s úsměvem místo přenechala a posadila se na speciální sedadlo nad schody.

Severus chtěl sedět sám, ale Minerva byla rychlejší jak jeho svázané ruce.

Za ně usedl Mark s Remusem a pak už zbývala jen Poppy a Sybila, která jela poprvé a trochu tím překvapila i Brumbála, který pro ni zaplacený poukaz neměl. Nakonec se dohodli na tom, že pokud se vejde do kufru a přečká cestu tam, vezmou ji sebou.

Sybila nadšeně uposlechla a dopnula za sebou zip u cestovního zavazadla.

Z deníčku Severuse Snapea

Osmnáct hodin v autobuse. Malý prostor s Minervou skoro na klíně, jejím divným tikem v oku a inkontinencí na krku… Do toho slyším mlaskat Remuse přímo mě u ucha a z druhé strany autobusu brečí nějaké malé dítě. Pokusím se předstírat, že jsem naprosto v klidu, třeba mě rozvážou a já pak zařídím, aby se Brumbálovy zauzlovaly střeva.

Z deníčku Minervy McGonagallové

Řeknu mu to teď, deníčku, protože vypadá, že je v klidu. Autobus se už rozjel a všichni vypadají spokojeně. Přemýšlela jsem, že to řeknu pak všem hromadně, ale ve svém srdci cítím, že jsem povinna s tím obeznámit Severuse jako prvního.

Z deníčku Albuse Brumbála

Nevím, co se stalo mezi Minervou a Severusem, ale Filch z toho kopance do sedačky a následného řevu upadl do uličky a já jsem na chvilku objal řidiče.

Severus z nějakého důvodu vypadá, že je mu špatně, možná to bude z té jízdy. Měl by ale přestat mlátit hlavou do okna, jinak to bude ještě horší.

Z deníčku Remuse GeDiraldiho

K té kazajce by měli mému kolegovi nasadit ještě i roubík. Málem jsem z leknutí přišel o jazyk!

Z deníčku neznámého turisty

A je v prdeli, chlapec…

Z deníčku Minervy McGonagallové

Už to ví. Snad nebude zvracet…

Z deníčku (brzy pamětí) Severuse Snapea

Pokusím se uklidnit a napsat to všechno popořadě a BEZ JASNÝCH emocí.

Jedna, dvě, tři…

Milý DeNíčKU! Minerva McGonagallová, ano to je ta o sto padesát let, a nějaké to půlstoletí k tomu, starší, mi právě mile oznámila, že jsem otcem jejího nenarozeného dítěte. Abys rozuměl deníčku, nic takového NENÍ ABSOLUTNĚ možné.

Sice nevím, co se stalo tu noc… ALE I TAK TO NENÍ MOŽné! Ne. Ne. Ne. Odmítám být KLIDNÝYYYYYYYÝ!