20.kapitola – Večírek

Tak si užijte, když je dneska ten večírek :-) Věnováno všem, co napíší pár řádek. Budete se divit, ale potěší to. :-)

Dnes v osm hodin večer v Malfoy Manor. Počítám s Vámi.

Oblečení je neformální.

Lucius Malfoy

Teď šlo o to, co Lucius považuje za neformální oblečení. Smoking očividně nevyžadoval, ovšem zda má mít ženská část pozvaného osazenstva šaty či nikoliv nevěděl. Proč to hrotit, ať si vezme cokoliv, při nejhorším se převlékne.

Luna stále neřešila další indicie a on taktně čekal, až se sama vyrovná s tím, co se stalo. Zítra to bude měsíc, co ji zde má. Občas zaskočil v posledním týdnu učit. Studentům neuškodilo víc strachu, zda se na příští hodině objeví nebo ne. Každopádně to bral jako příjemný odpočinek. Jen testy zadával nadále jen on a také si je sám opravoval.

Když ráno došla celá bledá do kabinetu na snídani, oznámil jí novinu s večírkem.

„A co tomu řeknou lidé?“

„Nemusíte mít strach, upravíme Vám vzhled a Malfoy nic neprozradí. Nemá důvod. Prakticky nic by z toho neměl,“ zhodnotil situaci Severus a položil na stůl hrnek s čajem.

„Kdy?“

„Dnes večer.“

„Nedává vědět moc dopředu,“ zakabonila se Luna a mrkla na hodiny.

„Klid, za deset hodin se snad stihnete dostatečně připravit,“ pohlédl na ni útrpně a dál se věnoval horkým toastům. Se zájmem si ho prohlížela a Severus nabyl dojmu, že se ho chce na něco zeptat.

„Nebude Vám to… Víte, vadit?“

„Co konkrétně myslíte?“

Dalších několik vteřin se odhodlávala.

„Se semnou ukázat ve společnosti, když jsme… to…,“ pronesla stydlivě.

„Slečno Láskorádová, věřte nebo ne, ale skutečně to nemáte napsané na čele. A co je ještě víc šokující ani já ne.“

„Cítím se tak divně. Tak okradeně,“ dodala ještě smutně, ale když si všimla jeho nádechu k proslovu, dodala, „Vím, že za to nemůžete. Prostě bych nějak potřebovala pomoct a není nikdo, koho bych o to směla požádat. Kromě Vás.“

Zamyslel se nad těmi slovy.

„Jak chcete pomoci?“

Něco nesouvisle zamumlala a jako velká voda zmizela ve svém pokoji. Nerozuměl ani jedno jediné slovo a vážně pochyboval, že vůbec nějaké slovo mezi tou změtí zvuků bylo.

Kdyby tak tušil, co Lunina hlava během bezesných nocí vymyslela.

Nervózně přešlapoval po místnosti a čekal na svou společnici. Bylo deset minut do osmé a Lucius si potrpěl na včasné příchody. Teď už bude mít krb jistě zahlcený, protože Malfoy neznal skromné večírky o pár lidech.

Byl připraven si pro Lunu osobně dojít, když se objevila ve dveřích. Měla na sobě dozelena batikované hedvábné šaty a své vlnité vlasy nechala volně rozpuštěné. Byla lehce nalíčená, ale i ta trocha byla na jindy bledé Luně tak výrazná, že se musel přimět podívat jinam, aby nezískala dojem, že na ni civí příliš zaujatě.

„Deset hodin je očividně pro ženu málo…“

„Ale dle Vašeho upřeného pohledu to stojí za to, ne?“

Tím ho překvapila, byla to zase ona. Ta malá žačka s prostořekou pusou. Chybělo mu jen málo k úlevnému vydechnutí. Místo toho nabídl Luně rámě a společně se odletaxovali do luxusního krbu v Malfoy Manor.

Obrovská hala, kterou společně již před nedávnem navštívili, byla kouzlem nazdobena tak, aby všude kolem poletovaly skleničky s prvotřídním šampaňským a sem tam proletěl i talířek s vybranými specialitami. V prostoru už postávalo dobrých dvacet lidí. Severus lehce pokynul Luciusovi, stojícímu u schodiště. Společně s Narcissou právě cosi vykládali Ministrovi. Oba dva elegantně pokynuli nově příchozí dvojici, ale nijak se k nim nehrnuli.

„Opravdu mě nikdo nepozná?“ zeptala se ustaraně svírajíc pevně jeho paži a s obavou hledíc kamsi na druhou stranu sálu. Severus se podíval tím směrem a pohledem se setkal s šedýma očima mladého Malfoye. Ten se k nim už pomalu přibližoval.

„Rád tě vidím, kmotře a ještě raději vidím, že jsi sis přivedl společnost,“ řekl zdvořile Draco nakláněje hlavu, aby měl šanci vidět mladé ženě do obličeje. Severus se nejistě usmál.

Stačilo změnit Luně barvu očí a postarat se o trochu plnější rty?

Draco se mile usmál a popřál oběma pěknou zábavu. V krbu se právě zjevila mladá dívka, která na něj zuřivě mávala. Draco schválně prošel těsně kolem Severuse, aby mu mohl zašeptat své mínění.

„Je krásná, tak ne že ji hned znechutíš svým sarkasmem!“

Severus se po něm podíval s pozvednutým obočím. Tykání mu nabídl po Dracově dokončení školní docházky, přeci jen byl jeho kmotr a v případě, že by se Luciusovi a Narcisse něco stalo, byl vázán slibem při křtu, aby se o něj postaral a vychoval ho. Ve škole mu to bylo částečně umožněno.

„Ještě trochu přitlačte a přísahám, že o tu ruku přijdu,“ reagoval na téměř surový stisk ironicky Severus.

Luna s omluvným zamrkáním povolila, ale nepustila. Druhou rukou hbitě chňapla po skleničce a na ex ji do sebe kopla.

„Vám to minule nestačilo?“ pokračoval v rýpání a u toho sledoval, kolik lidí v místnosti poznává.

„Jsem nervózní.“

„Zcela očividně.“

„Co tu budeme dělat?“

„Bavit se,“ řekl odhodlaně a pokrčil rameny. Popravdě nevěděl, jak se tu alespoň na dvě hodiny zabaví tak, aby uspokojili Luciusovu potřebu je tu mít.

Vypila druhou skleničku.

„Zvolila jste si delirium jako způsob Vaší zábavy?“ byl znepokojen, jak rychle v ní zlatá tekutina s bublinkami mizela. Jednu opatrně také vypil. Žaludek se chvilku vzpouzel, a proto se rozhodl ho neprovokovat další dávkou promilí.

Brzy našli klidný kout na červené sametové pohovce a v klidu sledovali zábavu kolem.

Lucius postupně obcházel hosty a Narcissa poslušně a s úsměvem svého manžela následovala. Draco stál u schodiště s dvěma dívkami a nejspíš jim právě vyprávěl něco velice zábavného, protože obě dvě si kryly ústa, jak se rádoby dobře bavily.

„Co jste mi to chtěla ráno?“

„Nic!“ řekla přehnaně rázně a nápadně Luna.

„Jistě a teď tu o Merlinově kouzelné bradce…“

„Byla to hloupost, nevím, co mě to napadlo,“ snažila se zahrát rozhovor do autu.

„Tak řeknete mi to, ženská, nebo se Vám do té hlavy mám podívat sám?“ poškádlil ji.

„To neuděláte!“ odpověděla rozechvěle Luna snažíc se zabránit Snapeovi vniknout k jejím myšlenkám.

„Chtěla jsem Vám navrhnout, jestlibychomesespolunepomilovali, abychom si to alespoň pamatovali…,“ takhle hloupě si snad ještě nikdy nepřipadala. Nahlas, ačkoliv zadrmoleně to působilo tak absurdně, až jí z toho rozbolela hlava.

Šokovaně na ni vytřeštil oči. Tentokrát rozuměl velice dobře a to i přes to, že Luna posledních několik slov spojila dohromady v nahromaděné nervozitě.

„Slečno Láskorádová, doufám, že jste opilá,“ řekl šeptem směrem k ní, ale do očí se ženě podívat neodvážil.

„Proč bych měla být? Stejně to už proběhlo, tak proč se o tom stydět mluvit? Já si to chci alespoň pamatovat!“

„To je absurdní,“ Severus vstal a se zamračeným výrazem zamířil k nejbližší skleničce se šampaňským. Žaludek nežaludek, musí se urychleně napít.

Ona mu dělá návrhy? Využil reje lidí a nenápadně zmizel z jejího zorného pole. Smutně zůstala sedět na červené pohovce a jen stydlivě loupala očima po hostech.

Severus byl Ministrovi vděčen, že ho k sobě zatáhl na skleničku, aby se ho poptal, jak se daří Brumbálovi a celkově tahal informace o škole.

Po válce se Bradavice staly víceméně samostatnou institucí, která během bitev dokázala, že se o sebe umí postarat a tak na ni ministerstvo nemohlo tolik, jako dřív. Severus na oplátku stočil rozhovor k Dracovi a k tomu, jak se mu na ministerstvu líbí. Jmenovaný stál kousek od nich, takže se také do debaty připojil a než Severuse propustili, byla hodina pryč.

A on celou tu dobu musel myslet na Lunina slova. Vzpouzel se tomu návrhu, ale zároveň něco v něm chtělo… Bylo to absurdní. Je u něj měsíc. Mělo vůbec smysl říkat si pro a proti?

Byla teď jen o deset let mladší. Byla jeho typ a rozhodně ho víc než přitahovala. Kdyby to nebyla jeho studentka, pravděpodobně by o ni stál a nijak by se toho nezdráhal. Ale byla to jeho studentka, která má zájem se vrátit do původního stavu a tím by je stejně nevratně rozdělila. Proč v jeho pocitech i přes takovou překážku převažovaly kladné pocity? No dobře, připouští, že mu není lhostejná, líbí se mu, přitahuje ho, je to jeho protiklad a možná proto ho to k ní tak táhne. Kruci písek už před pár týdny si všiml, jak na ni reaguje jeho vlastní tep a podvědomí. Jak by se ale mohl tak rychle zamilovat? Pravda, Lily mu učarovala na první pohled. Ten cit u něj vznikl snad první den, co ji potkal a pak se jen prohluboval, zvětšoval, proplétal… Ale tím měl přeci svůj nárok na lásku vyčerpaný nebo snad ne? A tohle bylo tak pošetilé, co až se vrátí do školní lavice? Uvidí v ní pořád tu dospělou ženu, ke které cosi cítil, ale potlačoval to v zájmu jich obou?

Ne, tohle nemohl připustit. Pravidla, příkazy, pravidla, příkazy.

Nebo by se měl alespoň jednou v životě rozhodnout podle sebe?

„Ach, můj drahý příteli, přijdeš s partnerkou a mezitím se opijete každý sám?“ Luciusova ruka na jeho rameni ho vytrhla z tupého zírání z okna a víru vlastních myšlenek.

„Neopíjím se.“

„Jistě, že ne,“ reagoval Lucius posměšně.

Severus mlčel. Hostitel okamžik předstíral, že ho též při výhledu z okna něco zaujalo, ale jeho zvědavost byla nejspíš silnější. Nejspíš určitě.

„Je to kus ženské. Nevím, nevím, zda bych jí pomáhal, aby se z ní zase stala ta střelená školačka…,“ dodal po chvíli zamyšleně Lucius. Se Severusem to trhlo.

„Je to její rozhodnutí, ne moje,“ vysoukal ze sebe první, co ho napadlo.

„Takže chceš říct, že bys byl raději, aby zůstala takhle? Severusi, ty jsi mě vždycky dokázal příjemně překvapit.“

„Luciusi, já jsem nikdy rozhodně….,“ jenže zmatenou změť slov přerušil Draco, který se zvědavě k dvojici připojil.

„Je mi nějaká povědomá, neznám ji?“ zapojil se plynule do hovoru.

„Draco, neskákej svému kmotrovi do řeči, nesluší se to,“ napomenul ho výchovně otec, ale pokáranému to očividně nepůsobilo vůbec dobře. Byl to už mladý muž a takovéhle peskování bylo pod jeho úroveň. Uraženě se vzdálil zpět ke své skupince, kterou zatím přenechal ve společnosti matky.

„Drahý Severusi, nejsem dnešní, můžeš mě klamat v čemkoliv jen ne v tom, co je mi tak dobře známé. Jen mě trochu děsí, že po těch letech, co jsi lhal kde komu, se snažíš lhát i sám sobě.“

„Nelžu si, jen se snažím zmírnit důsledek,“

„Má rada tobě, příteli, je, abys využil toho, co se ti nabízí právě teď. Že zrovna tebe budou trápit výčitky, by mě nikdy nenapadlo,“

„To nejsou výčitky, to je zdravý rozum, Luciusi, sakra! Je to pořád má studentka!“

„No a co? Víš, kolik mně prošlo pod rukama dívek, které ke mně byly v naprosto nevhodném postavení?“

„Právě, že vím,“ protočil oči otráveně Severus. Tenhle rozhovor se mu přestával zamlouvat a on by nejraději rychle buďto odešel nebo stočil téma jiným směrem.

„A měl bych se po ní podívat,“ dodal rychle, aby se vyhnul dalším všetečným otázkám.

„Samozřejmě. A nezapomeň se podívat opravdu důkladně,“ smál se pán domu. Severus po něm jen šlehnul jedovatým pohledem a odkráčel si to do davu lidí.

Nebylo těžké ji najít. Seděla pořád na pohovce a marně se snažila zbavit dvou již přiopilých přátel jejich společného hostitele. Jednomu mohlo být už kolem šedesáti let a druhý naopak sahal hodně pod třicet. Luna se nejistě usmívala, když starší dovyprávěl nějaký fórek, ale z pohledu jejích očí poznal, že by raději co nejdřív zmizela. Neustále těkala očima po místnosti a zcela očividně hledala svého profesora, který stál nenápadně opřen za skupinkou lidí, které vůbec neznal.

Něco se mu na tom velice líbilo, rozhodně teď nijak nehrála svou touhu po jeho přítomnosti a jemu to bůh ví proč, lichotilo. Ještě chviličku nechal Lunu podusit, ale když se k ní starší muž začal naklánět tak blízko, že to přestalo být nejen společensky únosné a mladé ženě se v očích začaly lesknout slzy a nepatrně chvět ramena, vydal se rázným krokem směrem k sedící dvojici.

Starší muž si zrovna dovolil sáhnout nebohé Luně na odhalené stehno a dost negentlemansky posunul dlaň směrem k tělu. Snažila se bránit rukama, ale on jí jednu pevně držel. Když zbývalo Severusovi pár kroků a její pohled už stačil zachytit záplavu černé, která se spásně blížila, vyjekla po pokusu o polibek od svého nechtěného nápadníka.

Severus jedním chmátnutím zvedl staršího muže na nohy a dost zblízka pronesl výhružku vážného ublížení na zdraví, pokud ještě jednou bude obtěžovat jeho přítelkyni. Jaké by bylo pro Lunu překvapení, že to její profesor nijak nehrál. Naopak, během cesty se naštval tak moc, že to myslel smrtelně vážně.

Muž jen s nejasnou omluvou zmizel mezi ostatní hosty, aby nepokoušel trpělivost toho zlostně vyhlížejícího chlápka v černém.

Luna se teď už klepala výrazně a několik slz rozmazalo její jemné líčení.

Podal jí ruku, a jakmile se zvedla, opatrně ji chytil kolem pasu. Dovedl ji až ke krbu a bez rozloučení oba zmizeli v jeho útrobách.

V jeho kabinetě už plakala naplno a on ji trochu křečovitě objal, nechav si dobrovolně smáčet svůj černý oděv.

Pamatoval si, že jako studentka byla o dost menší jak on, ale teď byl výškový rozdíl jen o hlavu a částečně na tom měly zásluhu Luniny podpatky. Obličej opatrně sklonil k jejím voňavým vlasům. Borůvkový parfém se příjemně vpíjel do jeho smyslů.

Cítila jeho blízkost tak intenzivně, že se ozvala její neochvějná bezprostřednost a spontánnost. Prostě k němu vzhlédla a s mírným zhoupnutím se na špičky přitiskla své rty na ty jeho.

Překvapivě neuhnul. Neozval se žádný hlas v jeho hlavě, který by ho od toho, co nadcházelo, zrazoval. Nevinný a jemný polibek se brzy změnil ve vášnivé splynutí a jen cestou ke stolu stihli zničit starý svícen.

Jeho ložnici spatřila za ten měsíc poprvé až dnes, ale teď tomu opravdu nevěnovala pozornost. Snažila se balancovat, aby mu moc nešlapala na nohy. Sebejistě a zcela rozhodnut ji položil do své postele a se zkoumavým pohledem přejel dlaní po její ruce. Ještě jí dával šanci si to rozmyslet, ale to vše se příjemně rozplynulo v okamžiku, kdy mu zašeptala do ucha.

„Ukaž mi lásku.“