Je to nehorázná, krátká blbina. :-D Psáno skutečně jen na pobavení po icq wixie, která mi jednoho večera říkala, že nemám ráda Hermionu a vlastně i celé trio. Pokud bych se s nimi dostala do kontaktu, pravděpodobně by zemřeli nějak takto... :-) Pro příjemné, zatažené nedělní poledne.

Harry Potter seděl jako vždy znuděně u svého kotlíku, a netečně sledoval, jak se jeho bulvy z vykastrovaného býka připalují. Hermiona sedící vedle byla natolik soustředěná svým mícháním čočkové polévky, že si nevšimla blížícího se nazelenalého obláčku kouře.

Všichni ve třídě seděli tiše, klidně a jejich výrazy napovídaly, že se nudí.

Severus Snape seděl za katedrou a počítáním do milionu se snažil udržet vážnou tvář a duševní klid.

Rozražení dveří způsobilo nemalé zvraty.

Sarah, ověšená granáty a v obličeji pomalovaná válečnými znaky, vtrhla do třídy a nebezpečným pohledem natrénovaném od Chucka Norrise donutila Nevilla se počůrat.

Spěšně vlítla mezi žáky, jejichž většina se již při rozražení dveří leknutím opařila. Její cíl bylo známé Trio, trochu zaraženě čumící někam za ní.

Sarah urvala pojistku z prvního granátu a hodila ji kamsi do prostoru, aby trojici vyděsila.

První zásah byl úspěšný. Ron Weasley ze třídy zmizel.

S nelidským řevem se vrhla na Hermionu, kterou popadla za vlasy a využila momentu absolutního překvapení. Její tělo s hlavou v kotlíku se brzy přestalo zmítat.

Harry Potter byl nakonec vyřízen sám sebou, neboť zakop o vlastní aktovku a propadl oknem na záhonek, kde momentálně Hagrid pouštěl proběhnout páreček draků.

Zbytek třídy stočil hlavu zpět ke své práci.

Severus Snape překvapeně zamrkal očima a s úlevou nabídl Sarah partičku Prší.