Z nové povídky Odsouzenci

Základní info k povídce: Psána s párem HG/SS a má pouhých 10 kapitol + epilog. Nepovažuji to za své veledílo, ale budete mít co číst, tak si nestěžujte. :-D Děj se odehrává při konečné bitvě, když byl Harry Potter zraněn a jedinou šanci, jak mu zachránit život bylo zajistit mu bezpečné přemístění, o což se se postarala Hermiona Grangerová, která se vrhla vstříc Smrtijedům a nechala se chytit. Nicméně Hermiona nebyla zabita, byla uvězněna do Azkabanu, kde bude podrobena výslechu a mučení, aby se přívrženci Pána zla dozvěděli co nejvíce o chlapci-který(opět)-přežil. Hermiona brzy zjišťuje, že celu vedle ní nesdílí nikdo jiný než Severus Snape, který se překvapivě snaží udržet mladou ženu při zdravém rozumu a možná i při životě...

Ochutnávky (nezaručuji jejich následné použití v povídce :-D a upozorňuji, že vše je zatím bez betace).

Pomalu se rozhlédla a tiše se rozešla ke stěně naproti ní. Jemně a zároveň opatrně přitiskla dlaně na mokrou plochu. Místo, kam položila své ruce, pokryla trocha mechu, ale to nevadilo.

Ostražitě se přiblížila k díře ve zdi, jenž spojovala dvě cely trochu víc, než ty ostatní. Byla velká na tři vyndané cihly. Pravděpodobně je kdysi někdo vyndal, aby povídáním se sousedícím vězněm zkrátil svou samotu nebo čekání na smrt. Třeba zrovna tohle byla Siriusova cela. Nebo ta Malfoyova. To teď bylo jedno. Touha zjistit, kdo je vedle byla teď jedinou starostí mladé dívky. Otřela si z čela zaschlou krev a odhrnula slepené vlasy, aby dobře viděla.

Probudila se uprostřed noci žízní. Z drobných útržků si postupně vybavovala celé to šílené divadlo, kde hrála hlavní roly. Pamatovala si na Snapea a jeho teplou ruku, jenž svírala tu její a také letmý dotyk na tváři. Teď už tu nebyl. Pamatovala si, co říkal a tak ho ani nevolala. Cítila vůči němu vděk a tak mu chtěla oplatit alespoň pár hodinami spánku. Koneckonců, kdyby byl vzhůru a pozoroval ji, tak se ozval. Muselo ho stát strašně moc sil přemluvit toho smraďocha, aby mu půjčil hůlku. Bylo vlastně velkým štěstím, že Snape uměl budit hrůzu a jeho slova byla někdy též velmi přesvědčivá.

Večer by se brodil bos vyhřátým pískem a hledal by nějaké pěkné mušle, které by dal své ženě. Teplo ho nakonec úplně pohltilo.

Stál u mříží a mnoho nevnímal.