7. kapitola - Další měsíc odnáší část mého já

Písnička je jen jako doplněk, nejsem přílišnou fanynkou Anety Langerové a ani jsem tuto kapitolu nepsala na tuhle písničku. Vše jsem dopisovala, až když byla povídka hotová. Ležela jsem v posteli a najednou mě napadlo, že by se to do této kapitoly perfektně hodilo. Je to zároveň můj první songfic.

Tuto kapitolu věnuji elu za její skvělou maturitu a soraki, za její úžasnou pomoc při opravě Dovolené 2 - děkuji!

Zvláštní ráno touhy snídá
Na anglický čaj nezbývá čas
Probouzím se od včerejška tak jiná
To ráno cítím v zádech zvláštní mráz

„Dnes jsou to dva měsíce.“

„Ano, já vím,“ odpověděl jí, aniž by vzhlédl od opravování.

„Severusi?“

„Hm?“

„Já se bojím.“

Zvedl hlavu. Měl co dělat, aby neukázal své obavy. Za dva měsíce přijde spoustu nových věcí a spousta jich též odešla.

Dovolil jí, aby mu tykala a dovolil jí se ho i občas dotknout. Oba potřebovali ujištění, že to stále jde, ačkoliv oba dělali, že nevědí, proč je to pro ně tak důležité.

Ve skutečnosti dotyk, ač nebyl cítit, způsoboval tam někde v břiše zvláštní chvění.

Jejich sbližování se prohlubovalo každým dnem.

Utěšoval ji, když nemohla zvednout předmět, seděl u ní, když se bála a cítil s ní, když se rozplakala. Samozřejmě v rámci možností.

Divil se, co s ním udělala za tak krátkou a přeci dlouhou dobu.

A ačkoliv se stále ještě někdy Severus zapomněl s jejím duchem, neviditelným pro ostatní zvědavé oči, při nějaké vášnivé hádce, oba si již na vzájemné soužití zvykli.

Tedy až na nocleh, který každé ráno přinášel po spaní na pohovce bolesti hlavy, nevyspání a rozlámaný krk.

Večer chodil spát stále později, aby čas, který stráví na nepohodlném nábytku, byl co nejkratší.

„Asi to bude znít divně, ale nechceš si lehnout na postel? Je dost velká pro dva, aniž bychom se nějak omezovali,“ Hermiona nechala doznít svůj návrh a trochu plaše se podívala na Severuse, který seděl za svým stolem, v pravé ruce svíral psací pero a zkoumavě si ji prohlížel.

Nakonec povytáhl obě obočí a na rtech se mu usadil pobavený úšklebek.

„Ale, ale, slečno Grangerová, takový obrat vůči mé osobě během pouhých dvou měsíců? Dřív Vám dělalo problém mě jen pozdravit a teď mě zvete k sobě do postele?“

Měla chuť se rozesmát. Byla to pravda.

Ale najednou jí to nepřišlo nijak zvláštní ani nevhodné. Chtěla, aby jí byl nablízku, protože když byl opravdu blízko, cítila. Nebyla to už jen prázdnota, co vyplňovalo její čas.

Odešla do ložnice a položila se na levou stranu postele.

Pozoroval dveře do ložnice a váhal.

Po kolikáté už?

Na co čekáš, Severusi? Vyspíš se.

Ale budu spát v jedné posteli s ní.

No a co? Vždyť sama řekla, že postel je dost velká pro oba, aniž byste se omezovali.

Skutečně je tak velká?

Nebo ty se bojíš?

Ne!

Kdo by to byl řekl, že se budeš bát ulehnout na lůžko se ženou.

Já se přeci nebojím!

Bojíš se, Severusi. Že by nová emoce? Ty jsi tenhle měsíc samá novinka. Nejdřív láska a teď strach?

Jaká láska? Já přeci… a nikdy jsem se ničeho nebál.

Teď se bojíš i svému vlastnímu svědomí přiznat, že ses do té malé šprtky zamiloval.

To není pravda!

Co? Že nemáš strach, nebo že ses zamiloval?

Já nevím.

A další novinka…

Hlavou mi krouží povědomý hlas
Vím, že se ptáš a budeš ptát
Co můžu dát

Severus prudce zavřel oči, aby zahnal ten tichý hlásek uvnitř své hlavy, se kterým občas vedl soukromé rozhovory.

Asi za dvacet minut váhavě otevřel dveře jeho ložnice a posadil se na pravou stranu postele.

Stále si nebyl jistý, zda je to dobrý nápad, ale tak moc se toužil jednou vyspat… a jeho ztuhlý krk volal po sladkém spánku na rovném povrchu, že nakonec se zamyšleným výrazem ulehl.

„Ty se nebudeš ani svlékat?“

„Ne, na to se skutečně necítím. A neříkej, že ti to vadí.“

„Bude ti teplo a budeš se škrtit.“

Nakonec uznal, že kabátec si sundat může. Rozvázal vázanku na krku a odepnul manžetové knoflíčky na rukávech.

Neudržel se při vědomí dlouho a nechal se pohltit náručí spánku za tichého smíchu svého hlasu uvnitř své vlastní hlavy.

Probudili se současně.

Zvláštní ráno mejkap stírá
Vím, že čas nechci vrátit už zpět, poví zvláštní tvář
Když probouzím se od včerejška své vítězství znám – vsaď milion
A žádná bílá vrána – jsem jednou z vás

Vlastně je probudil hlásek uvnitř každého z nich volající zvláštní věci.

Otevřel oči a s hrůzou a rychlostí sobě vlastní se postavil vedle postele.

Ona se překvapeně a zmateně rozhlížela kolem sebe.

Jejich ruce byly ještě před okamžikem spojené stejně, jako jejich ústa.

Líbal ji.

Vzpomínku krásnou v duchu objímám
Která můj spánek chrání dál
A přísahám

Nebyl si schopen vybavit, zda polibek cítil, nebo ho probudila jen náhoda.

Zrychleně dýchal z prožitého šoku a nevěděl, co říci.

„Hermiono, já… vůbec nevím, jak jsem …“ rozhodil bezděčně rukama a těkal očima po jejím výrazu.

Ale víš.

Ty buď zticha!

„Kdo jste?“ odpověděla mu šeptem.

Teď už ani Severus neudržel kamennou tvář. Vyděšeně zalapal po dechu a přiblížil hlavu blíž k ní, jako by se chtěl ujistit, že je to stále ona.

„Kdo sakra jste, a co tu děláte?“ zeptala se už rázněji.

Prvotní šok vystřídala svalová ztuhlost a on na ni jen stále beze slova civěl.

Náhle se její pohled projasnil a ona se zmateně rozhlédla.

„Co se stalo?“

„Eh,“ vydal pouze krátké citoslovce a s tíhou se posadil na postel.

Jak duchaplné.

„Nevěděla jsi, kdo jsem. Já, bál jsem se… že jsi snad...“

Přeci jen strach.

„Nevěděla jsem, kdo jsi?“

„Ty si to nepamatuješ?“

„Ne.“

Oba dva usnuli neklidným spánkem.

Severus musel neustále myslet na to, co se stalo.

Ona se snažila nepřipustit si, že dnes sebou druhý měsíc odnese část jejích vzpomínek.

Mám zájem žít
Mám zájem hrát
Mám zájem být tou, co máš rád
Mám zájem být sama sebou

Procházela se po chodbě a snažila si připomínat místa, která znala, aby se ujistila, že je má vrytá hluboko do sebe a nikdy na jednotlivé okamžiky nezapomene.

Už se chtěla vrátit, když zahlédla Sira Nicholase, jak si poklidně pluje chodbou.

„Sire Nicholasi!“

Otočil se a hleděl na ni smutným výrazem.

„Sire Nicholasi, prosím, Vy mě vidíte, že ano?“

„Ano, drahá. Vidím Vás.“

„Povězte mi, jak jste zemřel?“

„To netuším.“

„Co?“

„Nepamatuji si svou smrt ani nic ze svého života. Nevím, jak se jmenovala má matka, ani datum, kdy jsem skonal. Pamatuji si jen, že to všechno jednoho dne vyprchalo.“

Hermioniny oči se opět poddaly tichým slzám.

„Vím jen tolik, kolik mi sdělili ostatní duchové a to je to, že přijde období, které s sebou  odnese všechny bolestivé i radostné vzpomínky jako letní vánek, aby Vaše setrvání zde bylo lehčí. Nebude Vás nic tížit, děvče.“

„Nebude mě nic tížit?“

„Ovšem že ne. Z Vašeho původního já nezůstane nic.“

„Ale lidé mě pak uvidí, budou mi to tedy moci připomenout!“

„Pokud se Vaše podoba nezmění a věřte, že po odchodu Vaší pravé podstaty se změníte, pak to stejně nikomu nebudete věřit.“

„Severus najde způsob, jak mě přesvědčí. Já… mu věřím.“

„Živý a mrtvý mohou žít vedle sebe, ale ani jeden nemůže zasahovat do světa toho druhého.“

„I voda může uhasit oheň,“ řekla pevně.

„Ale pták se nikdy nenaučí žít ve vodě,“ odpověděl jí ještě smutněji, jako by chápal její obavy.

Hledala slova, kterými by alespoň trochu odvrátila tu tíživou skutečnost.

Mám zájem žít
Mám zájem hrát
Mám zájem být tou, co máš rád
Mám zájem být sama sebou
Mám zájem snít
Mám zájem dát
Mám zájem žít tím, co máš rád
Máš zájem brát mě takovou?

„A i kdybyste někdy uvěřila, všechno umírá a časem i oni zapomenou nebo odejdou.“

„Tomu nemůžu a nechci uvěřit.“

„Já znám jen své jméno a pár skutečností, co mi o mém vlastním životě řekli ostatní.“

„Ještě mohu psát, mohu si napsat své zážitky, abych si je pak mohla číst a připomínat.“

„To samozřejmě můžete, ale po překročení hranice tří měsíců vše, co jste napsala, zmizí. Pokud něco vyrobíte, rozpadne se to v prach. Vytvoříte-li u někoho city jako duch, potom se také ztratí.“

„Chcete říct, že pokud se do mě během tohoto období někdo zamiluje tak to pak zapomene?“

„Ano.“

Věděla, že se její vztah se Severusem změnil. Cítila, že ji nebere už jako otravný hmyz. Možná i doufala, že jí dovolí pocítit něco, co si ve svém životě tolik přála.

Ale i kdyby ten vzácný cit vznikl, tak ho za měsíc zapomene.

Stejně tak, jako ona.

Mám zájem žít
Mám zájem hrát
Máš zájem brát mě takovou?
Mám zájem snít
Mám zájem brát
Mám zájem mít
Mám zájem znát
Mám zájem klít
Mám zájem být
Mám zájem chtít
Mám zájem spát
Nechej mě vést si svou
Nech mě žít