SaraPolanskaseznam.cz
nikdo nic nepíše
:

» Článek

Souhvězdí - 1. kapitola

27.05.2010 21:40 - SaraPolanska - Souhvězdí - komentáře (48)

1. kapitola - Zpět do školy


 

Jak jsem slíbila, v květnu přijde Luna. :-) Ještě jednou zopakuji pár informací o této novotě. Luna má nakonec hotových 26. kapitol a Epilog a je tedy dokončená. :-) Prvních pár kapitol je čistě rozjezdových a hlavní zápletka přijde, až se trochu seznámíte s povahami, postavami a začátkem příběhu, který se pak dost změní. :-) Kapitoly jsou většinou o dost delší, než má Smrt nebo měly Stíny, proto přidávání Luny bude zatím o něco delší. (Než dojede Smrt, která ještě nekončí). Tuto kapitolu bych chtěla věnovat wixie, která se opět stala patronem a betou této povídky a také všem věrným komentujícím - Zuzance, Chav, Nadin, Lyře a dalším. V neposlední řadě je tento začátek věnován i elu, která se teď usilovně učí na svou maturitu. :-)

 

 

 

Už ve vlaku si všimla, že domněnky jejího otce byly správné. Po válce se vracela dokončit sedmý ročník jen malá hrstka studentů. Z její koleje byli dohromady pouze čtyři. Naneštěstí se ani s jedním chlapcem nijak zvlášť nebavila a popravdě, že patří k ní, jí spíše prozrazoval havraspárský hábit, než jejich obličeje.

V kupé seděla sama. Vlastně většinu svého času raději trávila sama. Nikdo nerušil její myšlenky a ani ji neznervózňoval svým zvědavým pokukováním.

Nejnovější výtisk Jinotaje si svírala v obou drobných dlaních na hrudi.

Svýma velkýma očima sledovala okolní krajinu, která se již pomalu halila do černého hábitu noci. Když poslední paprsky slunce schovaly venkovní svět, snažila se ukrátit si čas přiřazováním barev v kupé k jednotlivým profesorům, které dnes večer spatří po velice dlouhé době.

Rozhlédla se kolem sebe. Pohlédla na náramek, který ji dal otec pro štěstí před válkou. Byl z červených korálků připomínajících maliny.

Červená – madam Poppy.

Pro ni barvy neměly význam jen v tom, že byly všude kolem ní. Ona je cítila. Každý kolem sebe vyzařoval barvy.

Obálka Jinotaje byla modrá.

Hm, modrá. Modrou vyzařuje trochu Brumbál, ale jemu by spíš přiřadila barvu svého kabátu.

Bílou.

Podívala se ven.

Černá je bezpochyby Snape.

Lupinovi, který bohužel ve válce zemřel, by dala zelenou. Nyní ovšem jeho barvu necítila. Jen díky tomu, že již jednou při hodině Přeměňování, na kterou měla profesorku McGonagallovou, která byla hnědooranžová, se nad tímto zamýšlela a některým profesorům již barvy přidělila.

Vlak začínal zpomalovat, což znamenalo, že se blíží do cíle.

Nevěděla, jestli se těšit, prostě teď žádnou výraznou emoci necítila.

Možná hlad. Každý rok měla první večer hlad.

Z prvních vagónů vystoupilo jen něco kolem dvaceti lidí, což opravdu nebylo mnoho. Z těch dalších už klasický počet. Bradavice byly prestižní školou, která stále lákala nové studenty. A nyní už nebylo čeho se bát.

Kromě těžkých písemek a mnohdy drsného zkoušení. Jenže to zrovna ji nijak netrápilo.

Hagrid jako vždy doprovodil pouze prváky. Ostatní se rozešli krátkou lesní cestičkou na mýtinu, kde již čekala spousta vozů s neviditelnými tvory, které ovšem ona viděla.

Neměla potřebu to nikomu říkat. Ani nebylo komu. Nasedla na prázdný vůz a ten se okamžitě rozjel ke hradu. Cestu osvětlovala řada lampionů v barvách kolejí a za nimi bylo možné rozpoznat i hojné množství světlušek.

Drobný kopec na posledních několika desítkách metrů dával možnost výhledu dolů na louku, kde před rokem bojovala.

V Denním věštci pak viděla obrázky z téměř rok zavřených Bradavic, které po Velké bitvě musely zůstat několik měsíců zavřené, aby se stará magie opět usadila a vše, co Voldemort zničil, se obnovilo.

Nikdo z rodin by stejně svého potomka neposlal do školy uprostřed školního roku. Díky tomu byly od druhých ročníků všichni o rok starší, než normálně, ale to taky nikomu nevadilo. Změny byly nevyhnutelné.

O pár minut později procházela prostorem hradu a nezaznamenala jedinou věc jinak, než když to zde viděla naposledy. Naposledy před bitvou.

Světla ozařující prostor svým plápolavým ohněm svítila pořád stejně. Obrazy byly na svých místech a vchod do Velké síně by našla i poslepu. Kdyby se jí do hlavy neustále neloudily vzpomínky, tak by nevěřila, že se zde odehrálo něco tak velkého a zlého.

Do síně přišla sama, ale po tom, co se usadila ke stolu své koleje a to úplně dopředu, kde sedávali sedmáci, se za ní nahrnuly ještě spousty skupinek čítající i deset žáků.

Bez jediné emoce sledovala své spolužáky a její zrak zabloudil i k učitelskému stolu.

Téměř všichni na svých místech.

Prostory tak velkolepé, že jim nemohl ublížit ani Voldemort a jeho zlo, zářily úplně stejně jako prvního večera, kdy tu Luna jedla prvně.

Svíčky poletovaly vzduchem sem a tam a občas se přiblížily tak blízko, že jste na tváři mohli zaznamenat příjemné teplo. Kromě hřejivého pocitu poskytovaly příjemné osvětlení a jakýsi nádech soukromí pro každého, kdo o něj zpět mezi kamarády stál.

Když už dobrých deset minut neprošel dveřmi žádný další žák, postavil se ředitel před svůj starý řečnický pultík, jak to žáci přezdívali, a vyžádal si ticho rázným máchnutím rukou.

Luna slyšela svištění látky na jeho rukávci při tom hbitém pohybu. Seděla téměř pod ním.

V hlavě vypnula všechny zvuky, které by ji zbytečně rušily a nechala tam rozeznít jen hlas starého ředitele.

„Vítám Vás všechny zpět v Bradavicích. Máme za sebou těžké časy, ale právě tyto zkušenosti nás všechny vyzbrojily daleko větší silou, chutí bojovat a něco dokázat, než tomu bylo kdy dřív. Jsem velice rád, kolik známých tváří zde vidím opět sedět. Zejména pak právě tento rok rád vítám všechny, kteří se rozhodli dostudovat sedmý ročník a dostat tak první životní osvědčení o své snaze a studiu. Jak víte, válka si vzala spousty životů a mnozí z těch, co ušetřila, již nechtěli žít v našem světě a odešli se pokusit začít znovu do mudlovského světa. Proto jsme se rozhodli všechny koleje ze sedmých ročníků dát do jediné třídy, která letos bude čítat dvacet tři žáků. Devět z Nebelvíru, sedm ze Zmijozelu, čtyři z Havraspáru a tři z Mrzimoru.“

Luna obrátila svou pozornost k ostatním profesorům. Někteří vypadali pořád stejně, ale na řadě z nich zanechala válka hluboké stopy.

Profesorka McGonagallová se tvářila smutně a její oči bez pohnutí zíraly někam do středu všech stolů. Snape se jako každý rok pokoušel vyděsit prvňáky svým propalujícím pohledem a  Brumbál se i přes těžkosti stále usmíval.

Madam Prýtová se také usmívala, ostatně jako každý rok a to zejména k místům, kde seděla nová generace prvňáčků.

První poválečná generace, jejíž mysl bude ovlivněna úplně jiným směrem, než byla mysl těch, co nastupovali společně s Lunou.

Tehdy nikdo nevěděl, co bude.

A teď ano? Svým způsobem ano.

Celé čarodějnické společenství si umělo svého znovu nastalého míru vážit natolik, že řada opatření, kontrol a nových vyhlášek byla přijata bez sebemenšího zdržování a měla vychytat chyby tam, kde byly před tím byť nepatrné skulinky na spáchání zlých skutků a zabránit tak nějaké černé duši získání moci a k rozdmýchání další války.

Měla už hlad.

Večeři si vychutnala. Nechala v hlavě zvuky vypnuté a po celou dobu jídla se věnovala pouze sama sobě. Červený náramek na jejím zápěstí se leskl a ona si ho stále se zájmem prohlížela. Byla to taková spojka s jejím otcem.

Po večeři vyhledala v množství pokojů ve své koleji cedulku s jejím jménem.

Byla ráda, že letos bude na pokoji sama. Když stála o společnost, tak si vykouzlila drobné postavičky z pohádkových knížek, které si pamatovala z dob, kdy jí je předčítala matka před spaním. Její hlas dokázala vyvolat kdykoliv to chtěla. Často při něm dodnes usínala.

Nebyla smutná. Ona ji přeci už dávno oplakala a zaobírat se minulostí znamenalo okrádat se o přítomnost.

Její kufr již stál připraven před velkou almarou a ona se k němu nadšeně rozeběhla. Vybalování věcí ji bavilo. Slibovalo to začátek něčeho nového. A navíc díky samotě se nebude muset bát, že ráno přijde pozdě na nějakou hodinu, protože by musela hledat nějaký kus ze svého oblečení. Nechápala, proč jí ostatní neustále něco schovávají, i když nemohla přísahat, jestli v tom neměly prsty škrkny nebo zlomyslní skřítkové.

Jednoho viděla ve třetím ročníku uprostřed noci, jak vykukuje spod postele její spolužačky a šklebí se. Mohl to být on, kdo jí pak druhý den zauzloval všechny tkaničky u bot.

Než se vrátila z koupelny, ležel na stolku složený pergamen.

V klidu si dopletla cop svých dlouhých blond vlasů, aby jí při spánku nepřekážely. Otec si z ní občas dělal legraci, že se na svých vlasech v noci uškrtí, ale ona s tím neměla problém. Nepřekážely.

Věděla, co je ten pergamen zač. Tyhle každoroční rituály měla ráda. Měla ráda věci, které se dělaly jinak, než by lidé očekávali.

Rozvrh, který nažloutlý papír ukrýval, vyvěsila na zeď vedle nočního stolku, kam položila hromádku knížek a učebnic, které si měla sehnat na letošní výuku.

Posadila se na měkkou postel, která byla povlečena bílou látkou. Až na přehoz, který byl tmavě modrý. Měla ráda modrou. Byla ráda, že jí klobouk poslal právě do Havraspáru. Do barvy stmívající se oblohy.

Praštila sebou nebývale rychle do nadýchané postele a zavrtala se pod peřinu. Půlkruhová místnost byla zařízena víceméně poskromnu. Další tři postele byly prázdné a jedna velká skříň společně s větším stolem pro studijní potřebu byl veškerý zdejší nábytek. Dvě okna nepouštěla přes den do místnosti příliš světla, bylo tedy zapotřebí zapalovat i velký svícen, který stál u boku dřevěného stolu.

Cítila, že je připravena usnout. Vyvolala ten důvěrně známý hlas a přes přivřená víčka dokonce mohla zaznamenat mlhavé obrysy ženské postavy sedící na jejím lůžku.

Pečlivě vybírala z večerů, které měla kdesi v hlavě hluboko uložené, a nakonec dostal zvuk naplňující její uši tón, který udávala jednotlivá slova její matky. Předčítala jí ze Shakespearových sonetů.

V polospánku zhasla světlo a zaposlouchala se do té nádherné melodie.

Do těch překrásných slov, u kterých si představovala nejrůznější příběhy.

Ne, její svět byl natolik bohatý, že nepotřebovala ke svému fungování holčičí drby. Její svět byl plný toho, co ji bavilo a naplňovalo.

Slova její matky nadále rozpíjela její pozornost.

Nakloň se k zrcadlu a řekni tváři v něm,
že už má na čase vytvořit jinou v krátku;
jestli teď nebude její jas obnoven,
oloupíš celý svět a zkrátíš jednu matku.
*

Klidný dech pomalu konejšil její vědomí do hlubokého spánku.

Už spi, holčičko…

 

 

*Shakespeare sonnet třetí, první verš.

 


Přidej komentář:

Autor:
Komentář:
Odřádkování se zachovává, HTML není povolené
Opiš kód:   Kód je nečitelný, ukaž jiný

Komentáře:

12.12.2012 06:20 Essie

Wow! Great to find a post with such a clear msegsae!

01.04.2011 08:52 Laura

To je tak nádherně napsaný... tak citlivě, no prostě jsi úžasná :) knihu by to chtělo :)

03.11.2010 16:34 pimpinela

:) Lunine priraďovanie farieb profesorom sa mi moc páčilo... pripomýnalo mi to akoby videla auru :)Pekne sa to začína :).

01.06.2010 21:53 SaraPolanska

Ansus: Děkuji za krásný komentář. Vzala jsem si tvou radu k srdci a větu v Brumbálově projevu upravila dle tvého návrhu. :-) Skutečně to tak působí lépe, on asi každý pochopil, co tím chci říct, ale ta věta je hodně složitá a nečte se to dobře. I beta mě na to tuším upozorňovala. :-)

01.06.2010 21:43 Ansus

První kapitola vypadá hodně slibně - Luna je dobře napsaná, v intencích původní postavy, přiměřeně prohloubená, líbí se mi to, těším se na další. Vzájemné potkávání se Hermiony a Severuse už je popsáno ze všech stran možných i nemožných, jsem zvědavá, nakolik se odlišně ukáže i Snapeův charakter při kontaktu se zcela jiným typem dívčí hrdinky. (Mám jen jednu malou technickou - v Brumbálově proslovu: "válka si vzala spousty životů a mnohé z těch, co ušetřila, již nechtěly žít v našem světě a odešly se pokusit začít znovu do mudlovského světa." - to "mnohé z těch, co ušetříla" jakoby navazuje na ty životy, ale to logicky nesedí s popisovanou akcí - životy by nemohly nechtít žít v jejich světě a odejít etc.....myslím si, že by bylo možná výstižnější to trochu stylisticky upravit na "mnozí z těch, co ušetřila, již nechtěli žít v našem světě a odešli....". Takhle to působí jako vyšinutí z vazby....omlouvám se za hnidopišení, ale v tak hezkém textu je škoda takové drobnosti ;-)).

01.06.2010 18:49 SaraPolanska

Tak u první kapitoly nové povídky si ten čas udělám a všem, co jí dali šanci ze srdce děkuji.

anetka: děkuji a gratuluji k prvenství.

Merlina: souhlasím. Hermiona pro mě začíná být trochu moc plochá postava, kde už nejde moc překvapovat. děkuji.

wixie: ty mi to odpustíš viď? :-D Děkuji :-D

dobby: díky.

soraki: moc děkuji!

Jituš: věř jí, já s tím mám sice občas problém, ale tentokrát věřit. :-D děkuji

Zuzanko: děkuji ti moc za krásný komentík. Jsem ráda, že se tak těšíš, já mám Lunu taky moc ráda. Když jsem poprvé viděla pětku, hned mi Evana padla do oka a říkala jsem si, že tuhle skvěle vybrali a ona to hraje výborně. :-)

Lyra: ano, vidí auru. :-) Děkuji :-)

zuzule: děkuji za pochvalu, snad nezklamu. :-)

nadin: já moc děkuji. Jsem ráda, že se ti to líbí, moc mě to těší!

Severusis: děkuji ti moc!

denny: díky.

pampeliška: děkuji

janička: díky

andelcin: děkuju

evi: děkuji, doufám, že se bude líbit i moje pojetí. :-D

hanka: díky

dáša: naprosto s tebou souhlasím. Podle mě se k tobě tihle dva i dost hodí. Jsou oba velice komplikovaní. :-)

endy: díky

Merry: díky!

viky: díky!

gabi: díky

mirka: díky

diana: děkuji

Lily: děkuji

Chavelierka: moc ti děkuji ty moje věrná komentující dobrá dušičko. :-) taky mi odpustíš viď? Jsem v presu, dítě mi visí na noze, polévka na plotně.. :-D Shakespeara miluji též a alespoň víš, proč jsem ten verš kdysi potřebovala.. :-D

sisi: děkuji

zuzii:díky

andrejka: díky!

Suzik: díky

valerie: ano, ano. díky :-)

uršula: díky!

dominička: děkuji!

gazi:děkuji

miša: díky

Kajik: díky

selie: děkuji ti

huba: moc děkuji

Ketrin_b: neboj se, dočkáš se. Děkuji :-)

elu: tak. :-D ano, je to ona :-D sara děkuji, že děkuješ :-D
ona je cítí, ale i vidí heč :-D Sever je černý, zajímavé je, že v některých situacích skrz tu temnou barvu prosvětlují paprsky bílé.
nepletu zase tak často :-D
Děkuji ti moc za komentář!

01.06.2010 17:01 elulinek

ha vidím konzultovanou geniální montáž
elu děkuje za věnování, samozřejmě =))
jůůůů, maliny, ty já ráda =D
též cítím barvy =))
ano ano, ty barvy vidím stejně. i když teda severa bych viděla spíš na temně modrou, takovou tu noční oblohu
yéééééééééééés, bratr wilda šejk je geniál, já to tvrdím požád =D
mám z toho velice dobré pocity, jen je asi neumím říct, a proto to bude asi docela krátké. líbí se mi pojetí luny.
bude to znít divně, ale měla jsem u toho pocit, že sedíš vedle mě a předříkáváš mi to. nevím proč
zaujaly mě vlasy =D do copu =D taky pleteš? =D
nevím, opravdu nevím, co mám napsat kromě toho, že se mi to líbí
Výborně, skvěle, úžasně
Působivé =))

01.06.2010 08:01 Ketrin_b

nádherná povídka...už aby se to začalo rozjíždět

30.05.2010 22:51 huba

jéé nejlepší další povídka!!!

30.05.2010 18:31 selie

¨ty jo velmi mě to zaujmulo krásne

30.05.2010 14:44 Kajik

:)zajímávé

30.05.2010 12:29 miša

jééé krásně napsane..teším sa na další

30.05.2010 12:19 gazi

ano ano shltla jsem to..a nemuzu se dočkat další

30.05.2010 12:18 dominička

jééé super další kapča juchůůů

30.05.2010 12:17 uršula

nádherna:)kapitolka

29.05.2010 23:27 valerie

Ochhh nová povídka?
Jééé super,bomba

29.05.2010 23:18 Suzik

:)ty jo fakt se mi tahle kapča líbí..moc hezky

29.05.2010 23:13 andrejka

jéé další kapča no to je jen fááájn

29.05.2010 23:00 zuzii

:)jé další povídka to je moc fajn:)

29.05.2010 22:45 sisi

krásně to začína

29.05.2010 18:15 Chavelierka

Ale měla jsi to jen tak tak, už je konec května :D
Moc moc děkuju za věnování, červenám se děkuju

No začíná nám to nějak chmurně, ale zase málo studentů může být i výhoda ;)
Samota je vážně kolikrát lepší o pokud si člověk prožil své tím víc
Barvy přiřadit k určité osobě, to je hezký to mi nikdy nešlo
Bílou k Brumbálovi? Hmm no nevim
A Sev jako vyzařuje černou? Ne on je černá ;)
to sá takhle vracet mám emocí plný pytel, žádna by nepřevládala a ani jednu bych nedokázala pojemenovat
Mě je jí tak líto, že je tak sama
Ty svíčky musely být nádherné
A ředitelem je Severus a nebo Brumbál přežil?
Aha Brumbál už jsem si všimla
Vypnuté zvuky? Jak to dělá? Mě v halvě rezonují různé melodie, každou chvíli
Spojka s otcem? Počítám, že ještě vysvětlíš ;)
"Ona ji přeci už dávno oplakala a zaobírat se minulostí znamenalo okrádat se o přítomnost." Ú žasná věta a tak moc moc pravdivá, bohužel leckdy nedosažitelná
Ti její skřítci ti byly úžasní
To je nádherné, jaký si vytvořila vztah se svou zesnulou matkou to je hrozně dojemný
Shakespeare miluju moc moc

Saruško jak jinak povedlo se ti to strašně moc. Je to zajímavá kapitolka a Lunu si popsala velmi zajímavě jsem zvědavá jak si povedeš dál ;) Nemůžu se dočkat

29.05.2010 10:58 Lily

To je moooooc hezký......Lenka je jedna z mích oblíbených postav.

29.05.2010 10:45 diana

jupí uplně mě ta kapitolka nadchla..

29.05.2010 10:39 mirka

začíná to slibně

29.05.2010 10:27 gabi

super..:)zatím to vypada slibně

29.05.2010 10:17 viky

další povídka?
PARÁÁÁÁDA

29.05.2010 10:09 Merry

nádhera:)

29.05.2010 09:58 endy

Juchůů další povídka?BOMBA

29.05.2010 09:55 dáša

tahle povídka začína velmi hezky..mě se vzdycky Luna líbila je zajímává tak jako severus:)

29.05.2010 09:46 hanka

Super..Luna je moc fajn

29.05.2010 00:58 evi

Postava Luny se mi zatím velmi zamlouvá, ona mě vlastně hodně bavila už u Rowlingové, takže schvaluji záměr o ní psát:-)

28.05.2010 23:02 andelcin

krásna kapča:)jsme zvědava na další

28.05.2010 23:01 janička

ooo super další povídka:)

28.05.2010 22:56 pampelikša

jéé no super kapča:-*budu se těšit na další

28.05.2010 22:54 denny

Superně to začíná fakt..

28.05.2010 21:53 Severusis

Opět jsi nezklamala. Krásné, nádherné, parádní...a už jsem napsala že je to krásné? :-D

28.05.2010 19:43 soraki

Saro, pošli mi co potřebuješ opravit na mail - neslibuju, že to bude do druhého dne, ale nějak se určitě dohodneme ;-)

28.05.2010 18:46 nadin

No teda!!! Páči sa mi Tvoja Luna! Svojská, so zmyslom pre detail a úplne odlišným pohľadom na svet, ako by kto čakal od dievčaťa (ženy), jej veku.
Prehráva si pred spaním matku! Vnímanie farieb, ktoré priraďuje ľuďom ma zaujalo!
Teším sa na pokračovanie a ďakuje za venovanie!!!

28.05.2010 17:47 zuzule

Jsem ráda, že ses nakonec rozhodla tohle napsat. Moc se líbí, jak si popsala Lenku. Je jiná, ve svém vlastním světě plným škrken a muchlorohých chroptalů, a to se mi na ni líbí. :)

28.05.2010 13:39 Lyra

Předem děkuji za věnování... :-) Kapitolka je úžasná. Délka vyhovuje, přidávání nikoliv! Aspoň jednou do týdne, prosím! Děj je zajímavý - to přiřazování barev lidem = ona vidí auru? nebo si to jen vytvořila její fantazie?
Kapitolka je moc krásně sepsaná... Hrozně se těším na pokračování! :-)

28.05.2010 11:56 SaraPolanska

děkuji velice za pochvaly, doufám, že Vás nezklamu. Nyní jsem fakt v presu. Ve volném čase se snažím vychytat nejhorší chyby ze svých dřívějších děl a moc mi to nejspíš nejde, neb na čtenářském deníku se často objevuje, že mám v parodiích hrubky. Já to nevidím. Co vidím, to samozřejmě opravím a pracuji na tom. Pokud by se našel nějaký dobrovolník, budu ráda, když někdo koukne na Dovolenou 2 - a pošle případné chyby na e-mail. Wix, má na starost kapitolovky, ale ještě Dovolenou jí už naložit nemůžu. :-) Nechci se zapsat do podvědomí chybami a dost mě mrzí, že je jich tam tolik.

28.05.2010 11:37 Zuzana

Veľmi sa na Lunu teším, ďakujem za venovanie, urobila si k tejto kapitole krásny obrázok nádherný. Sara, Ty si doslova kúzelník už ju máš celú napísanú? A vravíš dlhé kapitoly? To milujem. Idem na to :)
Luna, stále je sama :) niekedy je to fajn, mám rada samotu, ale len preto, že si jej v živote našťastie užívam iba zriedka.
Poviedka začína, krásne, cítiť v nej takú zvláštnu atmosféru, ako si Luna zaslúži, zaujímavý nápad to cítenie farieb, prekvapilo ma, že Lupin má zelenú jemu by som ja osobne dala hnedú, zelenú by mal Draco, ale tu asi šlo hlavne o profesorov, Luna by mala striebornú.
„V hlavě vypnula všechny zvuky“ – tak toto sa snažím robiť denne, hlavne teraz keď sa pokúšam čítať a pri vedľajšom stole kecá kolegyňa s kamoškou o niečom čo som nevnímala, lebo som sa vypla :)
Nádherný úvod, veľmi sa mi páčil, aj verše od Shakespeara na konci, rada by som si niekoho vykúzlila, kto by mi pred spaním recitoval. Ten niekto by bol celý v čiernom a mal by hlas Alana Rickmana :)

28.05.2010 10:30 Jituš

Tak to opravdu vypadá zajímavě a když wixie říká, že je to celá pěkná povídka, tak myslím že jí můžeme věřit a jenom se těšit.

28.05.2010 08:30 soraki

Krásné, moc krásné, takové detailní až intimní, řekla bych. díky za čtenářský zážitek ;-)

27.05.2010 22:09 dobby

krásně to záčíná

27.05.2010 22:08 wixie

No to je dost, autorko, žes konešně dala první kapitolku :-)
Na úvod ti velmi děkuji za věnování, je to milé, zvlášť, když vím, jak sis na této povídce dávala záležet.
Dovolila bych si souhlasit s Merlinou, tahle povídka už od první kapitoly (i od té druhé, no jo, vím něco víc než ostatní, haha :-D) působí hodně propracovaným dojmem a není to jenom dojem.
A´čkoliv se povídka teprve rozjíždí, už te´d ti můžu napsat (a já už ti to myslím jednou psala, ale co, tak se budu opakovat), že Luna je neuvěřitelně dobře napsaná, popsaná, její charakter je přesně takový jaký má být, a za to ti patří mé uznání, protože, ruku na srdce, Luna je řekla bych stejně charakterně komplikovaná osoba, jako ten přerostlý netopýr :-D a dobře ji napsat, to je kumšt :-)
taky moc chválím a líbí se mi vzpomínání na její matku, není to nějaké ubrečené infantilní rozjímání, ale přesně takové vzpomínání, jaké bych si právě k Luně představovala.
A nakonec mě velmi zaujal pan Šejkspír, krásně se tam ten verš hodil, výborný nápad.
Takže ode mě máš sto dobů z deseti a zvedám palec hore :-D Supr!

27.05.2010 21:54 Merlina

Je to krásné, Luna je moc pěkně propracovaná (literárně). Těším se na další vývoj tohoto příběhu.

27.05.2010 21:46 anetka

začíná to zajímavě,...těším se určitě na další kapitolky:)