SaraPolanskaseznam.cz
nikdo nic nepíše
:

» Článek

Smrt je zážitkem na celý život - 3.kapitola

17.04.2010 09:52 - SaraPolanska - Smrt je zážitkem na celý život - komentáře (50)

3.kapitola – Návraty k minulosti


 

Měl pocit, že snad vůbec nespal. Staré nástěnné hodiny ukazovaly půl sedmé.

Pokusil se vstát i přes silnou křeč v lýtku. Hlava bolela jak střep.

Stejně jako v dobách, kdy své večery trávil ve společnosti alkoholu, aby utlumil pocity viny a sebepohrdání.

Což mu připomnělo, že úplně zapomněl, že by si za včerejšek zasloužil skleničku nebo dvě.

Jenže tentokrát potřeboval jasnou mysl.

Opatrně vstal. Záda měl ztuhlá, kabátec zmuchlaný.

Ne, takhle to dlouho nevydrží. A to to byla teprve první noc.

Už to není co kdysi, že?

Co tím myslíš?

Už nejsi mladík.

Ne, ale vždyť ty v tom případě taky ne.

Odpověděl svému hlasu uvnitř v hlavě a rozespale přešel do ložnice.

Hermiona seděla na okně a koukala na probouzející se krajinu.

„To jste mě mohla vzbudit? Ocenil bych hodinu spánku v posteli.“

Provinile sklopila oči.

„Promiňte…“

„Půjdu na snídani, a pak se odletaxuji do Londýna.“

„Půjdu s Vámi.“

„Cože?“

„Na tu snídani.“

„V žádném případě.“

„Nemějte strach, nikdo mě s Vámi nemůže vidět, pamatujete?“

„Ne, bez diskuze!“ zasyčel podrážděně.

„Nehnu se od Vás na krok, já své sliby plním, profesore!“

Snape nesouhlasně a trochu výstražně zavrčel.

Ano, tím ji určitě vyděsíš. Zrovna Grangerovou.

„To už na mě neplatí,“ zakroutila hlavou Hermiona a postavila se ke dveřím.

Kdyby se neuměl ovládat, nejspíš by si teď s chutí několikrát dupnul nebo něco rozbil.

Ona ho snad nakonec ještě bude sledovat i do koupelny.

„Nesnesitelná!“ zamumlal Severus směrem k ní a otevřel dveře, aby jí nechal projít, ač se všechno v něm vzpouzelo v ústupku, který jí dělal.

„Těší mě, Grangerová,“ odpověděla mu s ironickým úsměvem a ladně prošla kolem něj na chodbu.

Prásknul dveřmi, až se vrstva prachu z horních trámů spustila dolů k zemi.

 

Posadil se na své místo a neubránil se krátkému pohledu na místo vedle sebe.

Židle po Lupinovi zela prázdnotou. Tedy pouze do chvíle, než se na ni usadila Hermiona a s podepřenou hlavou nejdříve prohlížela studenty, a pak zírala na něho.

Několikrát se ji pokusil varovat zamračenými pohledy či sevření pěstí, ale ona se jen ušklíbla.

„Přestaňte na mě zírat a nechte mě laskavě v klidu nasnídat!“

Brumbál po jeho levice se jen udiveně otočil pohledem ke svému podřízenému a se zakroutivší hlavou se obrátil zpět k Minervě.

„Víte o tom, profesore, že ze svého místa u kolejního stolu jsem nikdy neviděla, že si svůj čaj sladíte?“

„Vskutku?“ odpověděl s hraným zájmem a notnou dávkou ironie a přiložil oslazený hrníček ke rtům.

„Proč jste na mě takový? Já už Vám přeci nebudu otravovat život, když jsem mrtvá.“

„Omyl, slečno Grangerová,“ ztišil hlas a naklonil se nenápadně víc do leva, „otravujete mi život právě teď. Nezírejte a nemluvte na mě nebo Vás začnu ignorovat!“ poslední slovo řekl tvrdě a opět nahlas.

„Severusi, jsi v pořádku?“ otázal se Brumbál se starostí vepsanou ve tváři.

Snape prudce praštil s hrníčkem o stůl.

„V tom nejlepším!“ procedil skrz zuby a bez dalšího vysvětlování odešel.

Minerva věnovala řediteli soucitný pohled a raději rychle příhodu zamluvila.

Nikdo nebyl zcela v pořádku, byl to teprve měsíc od ukončení posledních bojů.

Každý se snažil zapomenout a Brumbál marně doufal, že co nejrychlejší najetí do starých kolejí všem pomůže lehčeji začít žít nový život.

Zdálo se, že zahájení školní docházky byl dobrý plán.

Do spousty rodin, dětí, učitelů vlilo vítězství novou dávku optimismu.

 

Jeho kroku málokdo dokázal stačit.

Hermiona za ním téměř klusala, ale nechtěla se vzdát toho, co mu včera řekla.

Věděla, že když vytrvá, bude Snape vědět, že to myslí vážně a tím spíš najdou rychle odpovědi.

Nechtěla tu zůstat navždy jako duch.

Nechtěla zůstat v zajetí neprožitých okamžiků a ve vězení z beznaděje a prázdnoty.

Několikrát se pokusil zmizet jí za rohem a dokonce jednou mávnul rukou, aby ji odehnal.

„Nejsem moucha, abyste se po mně oháněl!“

„Ale jste stejně tak otravná!“

„Jak můžete žít sám se sebou? Není divu, že jste sám!“ zakřičela na něj kousavě Hermiona a než si stihla uvědomit, co řekla, přitiskl ji Severus velice hrubým strčením na zeď. Kdyby byla živá, nejspíš by se ošklivě praštila do hlavy.

„Teď mě dobře poslouchejte,“ studenti procházející vedlejší chodbou se zastavili a zírali na svého profesora, který stál opřený rukou o zeď s napřaženým prstem a vyzbrojen jedním ze svých nejmrazivějších pohledů.

Všiml si jich.

„Vypadněte!“ zasyčel na konsternované studenty.

Otočil se zpět k Hermioně.

„Nebudu to opakovat, takže si to zapamatujte! Přestaňte zkoušet mou trpělivost, neřešte můj život nebo to co dělám, nehrabejte se mi ve věcech a nepronásledujte mě! Nechtějte, abych poprvé ve svém životě nesplnil svůj slib, protože zatím jste na dobré cestě toho docílit!“

Hermiona se na něj vyčítavě podívala.

„A nesnažte se ve mně vyvolávat výčitky, mé svědomí zemřelo kdysi dávno, takže ublížené pohledy nějaké malé holky mě skutečně do deprese nedostanou.“

Dořekl, obrátil se k ní zády a bez jediného ohlédnutí zmizel.

 

Nechtěla riskovat, že by se nakonec skutečně rozhodl ji ignorovat.

Nevěděla, co by si počala.

Fakt, že na to celé přeci jen není sama, ji uklidňoval.

Bloudila po hradě a připomínala si zážitky na místech, kterými procházela.

Viděla Harryho na mostě. Stál na místě, kde včera seděla a pozorovala smuteční obřad.

Její obřad.

Stoupla si až k němu a smutně ho pozorovala.

Věděla, že on její smrt opravdu těžce nese.

„V pořádku, brácho?“ ozval se Ron za jejími zády.

Oba se prudce otočili.

Hermiona někde v sobě ucítila něco jiného než prázdnotu, byla to nenávist namíchaná s beznadějí. Nedovedla ten pocit identifikovat a nevěděla, zda je to proto, že ho ještě nikdy před tím nezažila nebo tím, že prostě zapomněla jednotlivé emoce.

„Nevím, Rone. Nemůžu se s tím smířit.“

„A co mám dělat já, Harry? To já jsem Hermionu zabil.“

„Ne, zabil ji Šedohřbet.“

„Zabil jsem ji já a oba to moc dobře víme.“

Harry se jen nepřítomně podíval na svého nejlepšího přítele a zase obrátil hlavu zpět.

„Je odsud vidět její hrob. Bože, tolik mi chybí.“

„To mě taky, Harry, to mě taky.“ Řekl Ron zastřeně od přicházejícího pláče a spěšně odešel.

Hermiona plakala. Chtěla chytit Harryho za ruku, ale on v tu chvíli ucukl. Nemohl za to, neviděl ji.

„I ty mi chybíš, Harry. Víš, kdy jsem byla nešťastnější? Když jste mě, společně s Ronem, v prvním ročníku přiběhli na dívčí záchodky varovat před trolem. Dokázali jste mi, že Vám na mně záleží. Mám tě ráda. Víš to, že? Doufám, že to víš…Ani jsem ti to nestihla říct.“

 

Toulala se po pozemcích až do večera. Na polích kvetla mateřídouška a ona se neubránila smutným vzpomínkám na její vůni.

Chtěla prostě usnout a už se neprobudit. Nebýt tím kým je, nemít vzpomínky, zážitky. Nevědět jak chutnají jahody, jak voní letní louka a jak chladný umí být podzimní vánek.

To všechno přijde. Postupně. Bolestivě. Bude to, jako by jí někdo po kouskách trhal srdce z těla.

Netušila, jak blízko je možnosti, že se jí to splní.

 

Aby se přivedl na jiné myšlenky, opravil písemné testy druháků. Soboty tak většinou trávil a alespoň něco na svém životě nechtěl měnit. Nechtěl mít pocit, že mu do něj zasahuje i přes jeho odpor.

Za okny byla tma a ona nikde.

Možná se už nevrátí.

Nemáš snad o ni strach?

Ne.

Třeba přišla na to, jak odejít. Proč by se s ním chodila rozloučit. Nenáviděla ho.

Určitě to tak bylo.

Samozřejmě, co jiného bys chtěl, aby k tobě cítila?

Viděl její výraz, když bylo jasné, že ji vidí jen on.

Zklamání. To měla v očích.

Nejraději by si nafackoval. Nebyl si jist, jestli za to, jak se k ní choval, a nebo za to, že si teď o ni dělá starosti.

Praštil pěstí do stolu.

To bylo velice dospělé, Severusi.

Sklapni!

Vstal a rychle sebral svůj plášť z křesla. Nabral do rukou popelavý písek a prudce s ním praštil k nohám ve chvíli, kdy vstoupil do krbu.

 

Nerad sem chodil a ještě si pamatoval na den, kdy si slíbil, že se sem jen tak nevrátí.

Prošel setmělou chodbou ke schodišti vedoucímu do prvního patra středně velkého domu, který pro něj byl jedenáct let domovem.

Dalo se tomu říkat domov?

Ano dalo, možná první tři roky, které si nepamatoval.

Přešel po starých schodech nahoru, doprovázen skřípáním a vrzáním prken.

Otevřel dveře svého bývalého pokoje.

„Lumos.“

Hůlka se rozzářila a osvětlovala skromně zařízenou místnost se světle modrou malbou na stěnách.

Postel, stůl, skříň a knihovna, představující to nejsvětlejší místo, které mu nejednou poskytlo útěchu, prostor jeho fantazii či utišení jeho hladu po informacích, ať už byly jakékoliv.

Knihovnu mu vybavila jeho matka a babička, obě dvě velké dámy. Obě dvě zemřely vlastní rukou.

Postupně prohlédl všechny knihy.

Oči se mu od prachu a únavy zavíraly.

Nakonec z domu odešel stejně tak rychle, jako do něj vešel.

A stejně tak zmatený.

 

 

Přidej komentář:

Autor:
Komentář:
Odřádkování se zachovává, HTML není povolené
Opiš kód:   Kód je nečitelný, ukaž jiný

Komentáře:

21.04.2010 17:11 Lily

Jen se chci zeptat-jaké bylo to heslo?

21.04.2010 17:09 Lily

Hezkýýýýýýýý :D Jinak se to říct nedá ;)

21.04.2010 15:22 Michelle

Hlásím, že čtu.. ale stále je to na mě hodně ponuré..
ten konec ale slibuje nějaký zvrat, takže se těším.. :)

21.04.2010 12:08 Chiky

Takhle povídkaa je velmi zaajímavá.
Nemůžu se dočkat další kapitolky:)

21.04.2010 11:53 Patrika

úžasné nemůžu se dočkat další kapitolky

21.04.2010 11:39 paris

nádherné:)vypaadá to velmi zajímavě

20.04.2010 17:40 esty

úžoooooo bude to určitě ještě moc napínavé

20.04.2010 17:21 fílík

Tý jo moc krásný sice smutný,ale krásny

20.04.2010 14:30 Anaastásie

no bezchybé...budu se těšit na další!:D

19.04.2010 22:32 nadin

Chudák Hermiona!!
Pako Severus!
Len nech si užije pár výčitiek, chlapec, aspoň ho to nakopne k činom.
Knihovňa - tam iste niečo bude. Ale čo!?
Sara, skvelý smutný zážitok!!!

19.04.2010 21:37 SaraPolanska

Člověk je den mimo, a když přijde, je tu tolik krásných komentů!Moc bych si přála odpovědět každé z Vás, která si našla chvilku a napsala těch pár slov. Snad bude stačit mé díky a příslib dřívějšího přidání další kapitoly.
Chav- díky!
elu- díky!
Vám oběma děkuji zvlášť a přitom tak stroze, proto odpusťte. Snažím se už čtrnáct dní dokončit kapitolu :-D

19.04.2010 21:31 elulinek

Měl pocit, že snad vůbec nespal. - starý modrý budík ukazoval čtyři hodiny ráno a ona ještě pořád nespala. moment, to jsme u mě v hlavě =D
Snídani v trávě, teď právě prostřenou, loukou ráno vzbuzenou, napůl v snách hledám po kapsách, čím zaplatím... snídani s duchem v tráávě....
„Těší mě, Grangerová,“ - jo kde já todle už četla v obměně s lastním jménem =D
Prásknul dveřmi, až se vrstva prachu z horních trámů spustila dolů k zemi a prolétla tak hermioniným průsvitným tělem =D
„Vskutku?“ =D =D =D =D =D =D
„V tom nejlepším!“ jako bych seděla vedle něho a slyšela, jak se vzteká =D
hermiona za ním letěla jako o život. Tedy... jako o dým místo těla? =D
haasky byl za magora u snídaně. ale tak pokecal si, já taky trpím samomluvou, nikdy není na škodu pokecat si s někým inteligentním =D
Nechtěla zůstat v zajetí neprožitých okamžiků a ve vězení z beznaděje a prázdnoty. a trvat a čekat a trvat a čekat a trvt a čekat...
svědomí zemřelo kdysi dávno- amen. byl phřeb? uděláme =D
Fakt, že na to celé přeci jen není sama, ji uklidňoval. víš co mě těší? že si toho byla vědoma. to je hrozně dobře.
nestihla mu o říct, ale myslím, že mu to určitě dokázala.
mateřídouška? tu mám ráda já, ta krásně voní
jahody? hmmm, dala bych si =D =D
Trully, madly, deeply.
tak teď sem četla, že opravil písemné testy draků =D
no počkej počkej kam jdeš?
Obě dvě zemřely vlastní rukou. uá z toho mě mrazí
zmatený. zmatený. zmatený.
Líbí se mi ta depresivní atmosféra, kterou jsi zachytila. je naprosto úžasná. černá. hodí se mi ktomu písnička ze SPidermana. Nickelback a jejich Hero. /chvatné.
jak se s tím severus vyrovná? s tím, že na sebe vzal něco, co není jeho vina? snad... hermiona? tohle je těžké posoudit, jak to celé dopadne. nejsem schopná udělat ti žurnalisticko urubriku, nemůžu se soustředit, už to píšu hodinu ten komentář. možná jsou tam i někde chyby, promiň.
strašně se mi to líbilo. moc moc moc moc moc.
Výborně, skvěle, úžasně!
Působivé =)

19.04.2010 21:06 Jahůdka

Co..?Ty jo...
to je uplně naapívvé a velmi zajímave

19.04.2010 20:43 Esterka

krásné moc..
honem daalší

19.04.2010 17:39 Chavelierka

tenhle pocit mívám poslední dobou často :D
alkohol nebude?
no jo no Sev nám stárne :D
to z ní bude mít zachvíli žaludeční vředy :D
a dupe nožičkou jak malé dítě, rozhodně tím Grangerovou přesvědčí o své vyrovnanosti :D :D
prach? No fuj taky by si měl doma uklidit :D
Přestaňte na mě zírat :D ano a vy Brumbále taky :D
Chudák začal nám trpět samomluvou :D
Nikdo Severusovi nestačí, když on sám nechce :D
Moucha a trochu průhledná :D Mají vůbec mouchy duchy? :D
Stejně otravná :D :D
On se jí může dotknout?
Studenti z něj zešílí :D
Svědomí mi už dávno zemřelo ach to je smutné
Najednou tolik času a co s ním. Je hrozné být duchem
Chudák Harry
A to jsem zvědavá jak na Rona zareaguje
nenávist a beznaděj to chápu naprosto
Někdy je těžké se s někým rozloučit za živa, ale když už člověk nemůže je to strašné
A už má oní strach, rozkošné
Kam jde?
domůůůů aha
Jde studovat, plní sliby
Moc toho nezjistil koukám
Saru nádherné, kouzelné skvostné

19.04.2010 14:33 Fufík

Je mi Hermiony hrozně líto aji Severuse...
skvělé naapsané

19.04.2010 14:31 Lucinečka

Úžasné těším se na další:)

19.04.2010 14:21 simík

Co_?Bezchybné vážně krásné

19.04.2010 14:00 Ketrin_b

*Hermiony

19.04.2010 14:00 Ketrin_b

nádherný...je mi Heriony a všech okolo hrozně líto...

19.04.2010 13:59 Ketrin_b

nádherný...je mi Heriony a všech okolo hrozně líto...

18.04.2010 22:02 Gazelka

moc krásnaa kapitolkaa

18.04.2010 19:16 Haančaa

moc pěkná kapitolka:)

18.04.2010 18:28 Severusis

Teda tak to je paráda. Všechny ty kapitoly tohoto příběhu jsem přečetla jedním dechem a říkám ti, že nebudu mít klid dokud se tady neukáže další. :-) Páni. Kam ty na to chodíš? Je to super! :-D :-D :-D

18.04.2010 17:59 Silva

Moc krásna kapitolka:).Krásný nápad

18.04.2010 17:22 Vanilka

no nádhera:)
ani jsem u te kpitolky pořádně nedýchala:D

18.04.2010 12:54 Marcelka

Krásna kapitolkaa:)
povedlaa se jaako vždy:)
taahle povídkaa je víc než zajímává,skvělý nápad

18.04.2010 12:04 kačaa

zmatený severus?Se mi líbí!:D
Krásné aako vždy!

18.04.2010 11:54 ester

Těšila jsem se naa tudle kapitolku.Moc krásná..jéé Sevík jeho emoce:D

18.04.2010 11:52 nicol

smutné,krásné..moc se mi to líbí:)

18.04.2010 11:38 simčík

nádherne:)

18.04.2010 09:46 Marget

krááása trošku smutnější,alemoc povedené

18.04.2010 09:45 Anettkaa

Velmi povedená kapitolka:)strašně se mi líbil a jééé Sevíku Sevíku:D
určitě se budu těšit na dlší:)

18.04.2010 08:57 SaraPolanska

Děkuji holky!

Leannka: heslo bylo: všechno :-D
Nejsem troškař :-D
Lidi nebrečte, na mě to nepůsobilo až tak moc smutně :-D.. nejsmutnějí má být vyprávění Molly... no jo, asi mi holt jdou jen bud úplně smutný věci nebo naopak ty hodně veselý. Nic mezitím neumím :-D
Děkuji!

18.04.2010 08:29 Leannka

Sarah zase heslo?
Samozrejme Leannka znovu neuhádla.
Aké bolo?

Zase sa mi do očí tisli slzy.
Čo mi to robíš?
Ešte, že si to trochu vyvážila v vtipnejším začiatkom:
„Nesnesitelná!“ zamumlal Severus
„Těší mě, Grangerová,“

Chudáčik Hermionka,ty jej dávaš.
Nielenže v tom svete musí zostať, pamätať si svoj minulý život a vidieť svojich priateľov smutných z jej smrti
a aj jediný kto ju vidí je nevrlý samotársky Severus

Neskutočne sa teším na pokračovanie a chvystám vreckovky.
Ďakujem

17.04.2010 23:38 petra

je to hodně zajímaavé a jsme zvědavá naa další kapitolki.
Moc krásně napsané..

17.04.2010 23:26 simča

jéé krásna kapitolka budu se těšit na další

17.04.2010 22:58 páájaa

nádherne:)smutné,ale krásné

17.04.2010 22:52 anetka

krásna kapitolka

17.04.2010 19:01 SaraPolanska

soraki: ona bude i veselá.. snad :-D neboj :-) děkuji!

Zuzi: no já jsem popravdě nečekala, že na to někdo přijde, protože většinou dávám bez diakritiky a teď najednou..:-D
Ano, depky depky.. já se nedivím, že každý druhý spisovatel chlastá..občas mám taky chuť si cvaknout :-D

17.04.2010 18:58 Zuzana

Saruška: ďakujem, keby si vedela koľko som sa natrápila, kým som na to heslo prišla, tak nepovieš, že som chytrá, ja som šla od hlavy smerom dole, že oči, ústa, úsmev atď. he nevynechala som ani kúsoček :D
Ten sľub, že budeš písať pre mňa je úžasný a ja naň nezabudnem :D
Máš nejaké jarné depky? Alebo sa mi to len zdá?
Nič si z toho nerob, depka je pre umelca dobrá na inšpiráciu :D

17.04.2010 18:34 soraki

tahle povídka je moc smutná... já jsem zrovna dneska taky smutná, takže asi nezplodím smysluplný komentík, tak jen - díky ;-)

17.04.2010 18:14 SaraPolanska

Zuzi: :-D já se divím, že na to vůbec někdo přišel :-D gratuluji! jsi šikovná.
Chce to hořčík, magnézium to zase na to doporučovali mě :-D
NA co přišel? To ti řeknu, na nic :-D
Děkuji za krásný a povzbudivý koment, je to na prd, Lunu mám promyšlenou řekla bych hodně. Díky bohu, že to píšu dopředu, protože hodně věcí zpětně upravuji a přepisuji, aby vše sedlo jako prdel na kotlík :-D Moc děkuji, když už pro nikoho jiného tak pro tebe psát vždycky budu :-)

Lyra: nehlodej, dvakrát týdně je dle mě i tak dost brzy. A co čekám na povídky, tak tam se čeká měsíc a víc.. a to už mi nepatrně vadí neb zapomínám, co se tam dělo :-D

17.04.2010 18:09 Lyra

Rozkaz! Čekat a hlodat nehty... máš pravdu někde to stojí i 3týdny je to k zbláznění... i když to už tak trochu všechni jsme

17.04.2010 17:16 Zuzana

Chudáčik má kŕče v lýtkach? To poznám to chce draslík, musí papať banány :)
Hlava jako střep – hotový vojnový invalid ale ibalgin to istí, tiež si dám, dalo mi zabrať to heslo :D
„Ona ho snad nakonec ještě bude sledovat i do koupelny.“ – tak to je snáď samozrejmé :D
A potom mi už bolo pri čítaní tak mrazivo, je mi Hermiony strašne ľúto, ale Severusa asi viac. Vystihla si tú jeho samotu, a tá jeho samomluva (nemám na to slovenský výraz) je dôkaz toho, aký je osamelý. Doma v knižnici na niečo prišiel, však? Som zvedavá na čo.
Perfektná poviedka a krásna kapitola.
Teším sa na Lunu v máji. Nemyslím, že Tvoja fantázia by Ti dovolila vyčerpať Tvoje nápady. Toho sa nebojím, možno budeš mať na čas nejaký útlm, ale nedokážeš prestať vymýšľať príbehy. Podľa mňa budú navždy s Tebou. Len ich možno nebudeš mať časom chuť zverejňovať, dúfam, že ja sa toho nedožijem, bolo by mi to strašne ľúto. Milujem všetky Tvoje príbehy.

17.04.2010 17:00 Zuzana

Sara, prečo??? A vôbec to nebolo ľahké, ja som vymenovala všetky časti Severusovho tela a to doslova všetky :D tak a idem čítať.

17.04.2010 13:49 SaraPolanska

Lyra: je to na prd, návštěvnost není natolik silná, abych přidávala častěji. Takže jsem v mírné depresi. navíc ani múza není nevyčerpatelná, tak se bojím, abych jednoho krásného dne nebyla se zásobou na dně. Jinak přidávat Lunu začnu někdy během května. Moje beta má teď zkouškové takže musím trochu šetřit s opravenýma kapitolama :-) ono stačí, že dovolenou nemám betovanou :-D Mimochodem chystám dovolenou dvě :-) Vydrž a zachovej přízeň, dvakrát do týdne novinka není nijak strašné a rozhodně je to mnohem lepší jak jinde :-D
A gratuluju k heslu :-D

17.04.2010 11:13 Lyra

Já si ještě trochu rejpnu: nemůžeš přidávat trochu častěji? Já jsem hrozně netrpělivý člověk a téměř všude kam chodím to taky stojí... abstynenční příznaky se projevují a to je to pár minut co jsem to dočetla...

17.04.2010 11:06 Lyra

Wow! Chudák Severus. Heslo jednoduché-měla jsem ho hned na poprvé! :-) Měl by si dávat víc pozor, ještě ho zavřou k Mungovi... a kde se nám toulá Herm? on ji snad ještě půjde hledat!...
A ještě jeden malý dotaz a prosím odpověď: Kdy tu začne povídka s ss/ll -(jestli se nepletu): Souhvězdí

17.04.2010 10:53 Lyra

první!