SaraPolanskaseznam.cz
nikdo nic nepíše
:

» Článek

Smrt je zážitkem na celý život - Mezikapitola dvě a tři čtvrtě

09.04.2010 19:00 - SaraPolanska - Smrt je zážitkem na celý život - komentáře (32)

Mezikapitola dvě a tři čtvrtě – Hermionin příběh


Věnováno všem komentujícím a taky těmto stránkám, neb dnes slaví 100 dní od založení :-)

 

 

 

Pamatovala si na to ráno, když se probudila.

Nepočítala, kolikrát vylézala z malého oranžového stanu uprostřed lesa či na kraji louky.

Kopce halil ranní opar z padající rosy a ptáci bezstarostně zpívali na stromech.

Držela v rukou hrnek s teplým čajem, který jediný si společně s přáteli mohli dovolit, a bezbarvě hleděla kamsi do dálky.

Byla to ona, kdo každé ráno držel stráž, i když Harry tvrdil, že kouzla je na případné nebezpečí upozorní.

Přeci jen byla mudla.

Měla to v krvi.

Nedůvěřovat.

Pamatovala si, že si to ráno udělala bylinkový čaj a vzpomínala na to, kdy ho pila naposledy v Bradavicích.

A na to, jak sama bylinky obsažené v jejím čaji připravovala v hodinách s madam Prýtovou.

To samé ráno si říkala, že večer si bude muset vyčistit šaty, protože šedivý svetr, který měla na sobě, už vykazoval známky znečištění od neustálého prodírání lesem.

Zároveň její intuice nechávala jejímu podvědomí pociťovat ještě něco.

Něco velice zvláštního.

Divný pocit, že se dnes něco stane.

Něco velice důležitého.

Nikdy nezapalovali oheň, aby na sebe neupozornili Smrtijedy, kteří pročesávali celou zemi, aby našli Chlapce, který přežil.

Byla vzhůru, aby měla jistotu, že ho nenajdou.

Jaký důležitější úkol si mohla přát, než ten, že se postará, aby tak důležitý kluk, nedošel k úhoně?

Ne. Aby její nejlepší přítel nedošel k úhoně.

Asi hodinu po ní vylezli i oba její ochránci.

Dalo se to tak říct?

Musela se usmát.

Každé ráno vypadali, jako by svedli v noci svou soukromou bitvu o nejhorší účes na světě.

Ron pak většinou spořádal jídlo na dva dny a jí to neustále dovádělo k šílenství.

Takhle porušovat a měnit stanovené plány. Co když zítra nebudou mít možnost si obstarat jídlo?

Každým dnem bylo stále nebezpečnější se přemisťovat, protože Voldemort a jeho stoupenci měli své pařáty všude.

I v Londýně.

Co pak budou dělat? Jíst kořínky? To by Ron jistojistě umřel hlady hned druhý den.

Sbalili stany a kouzlem zmenšili své věci na balíčky, které byly velké asi jako mudlovské žvýkačky a bez problémů se vešly do kapes.

Nevěděla, proč si zbytek dne nedovede tak dobře vybavit.

Pamatovala si ještě, jak jdou lesem a slunce vysoko na obloze svítilo skrz zelené listy stromů.

Musela přimhouřit oči, když se podívala vzhůru k jasné, zlatavé záři.

Vybavovala si, jak je Harry seznamuje se skutečností, že dnes se to stane. Její ranní domněnka dostávala pevné rysy.

Pak to šlo rychle.

Shon, křik, spousta zraněných, spousta kleteb, sebeovládání, zrady i nečekané pomoci.

Slyšela Rona křičet.

Strašlivě.

Nepoznávala jeho hlas, zněl skoro jako nějaké velice prastaré zvíře.

Klečel se svou matkou u mrtvého těla jeho otce.

Slyšela Molly, jak zastřeným hlasem říkala Ronovi, že jí otec zachránil.

I Ginny.

Že se pro ně obětoval.

Jenže Ron ho chtěl pomstít.

Slunce bylo tentokrát již hodně nízko.

Stáli s Harrym na louce velké asi jako dvě společenské místnosti jejich koleje.

Byla to spíše mýtinka lemovaná lesem.

Opodál u začínajícího stromořadí stál profesor Snape a jako by chápal smutek zúčastněných osob, díval se k tělu Arthura Weasleyho.

Tehdy si byla skutečně jistá, že je na jejich straně.

Přesně v tom okamžiku, kdy se se sotva viditelným povzdechem jejich oči setkaly a on jen mírně zakroutil hlavou.

Vypadal unaveně.

Rysy měl pobledlejší, než kdy jindy a strhané od neskutečných břemen, která na svých bedrech nesl ať už dobrovolně či naopak.

Její zrak opět spočinul na rychle se zvedajícím kamarádovi, zasaženém těžkou ztrátou vlastního otce.

Tvrdě sáhnul po hůlce, která do teď v klidu odpočívala na mokré trávě vedle něj.

Rozběhl se k lesu.

Jako prvního slyšela Snapea, který za ním volal, aby se vrátil.

Pak Harryho, křičícího za Ronem slovo ne.

I ona za ním volala.

Snape se ho snažil zastavit, ale Ron popoháněn touhou po pomstě stihl uskočit a dál se hnal do počínající temnoty.

Harry se rozběhl za ním.

A ona za nimi.

Brzy Harryho dohnala.

Slyšela jeho zrychlený dech.

Slyšela svůj vlastní zběsilý tep.

Nedokázala říct, zda to bylo víc z náročného běhu, nebo ze strachu.

Viděla Rona těsně před nimi.

V šeru lesa začínalo být velice špatně vidět, ale i tak bylo možné rozpoznat skupinku asi šesti Smrtijedů před nimi.

Nebylo těžké si opět vybavit křupání větví pod jejich pevným a nesmlouvavým krokem.

Byla těsně za Ronem.

Už se chystal zaútočit, když nečekaně jedna z upínavých rostlin podtrhla jeho pravou nohu.

Slyšela se vykřiknout ve chvíli, kdy o něj zakopla a přistála tvrdě několik metrů před ním.

Necítila v ruce hůlku.

Před očima měla mlhu.

Cítila teplou a lepkavou tekutinu stékat po čele a po několika vteřinách jí vlastní krev začala pálit v levém oku.

Kde byla hůlka?

Kolik to mohlo být vteřin, než zaslechla opět Harryho v zoufalém křiku a Šedohřbeta, který proti jejímu bezmocnému tělu vyslal zakázanou kletbu.

Ještě okamžik cítila, jak umírá.

Věděla přesně, že teď se její hrudník zvedne naposledy.

Její pohled stačil zaznamenat Snapea, který křičícího Harryho strhl s sebou za strom a vyslal proti svým bývalým kumpánům nějaké další kletby.

A pak už byla jen prázdnota.

Přidej komentář:

Autor:
Komentář:
Odřádkování se zachovává, HTML není povolené
Opiš kód:   Kód je nečitelný, ukaž jiný

Komentáře:

14.04.2010 08:13 Ketrin_b

nádherný ještě k tomu ta písnička...opět jsem měla slzy na krajíčku...

11.04.2010 22:38 karol

Nádherna kapitolka fakt se povedla:)
jen tak dááááál

11.04.2010 19:29 hanisek:)

těším se na další uzaasne kapitolky

11.04.2010 17:35 Damiana

Upřímně musím říct,že je to zatím moc zajímává povídka,ale nedělo se tam ještě něco nějak důležitého,ale i přesto mě to nadchlo:)

11.04.2010 17:28 mariana

nádherna kapitolka fakt se povedlo normálně mi i slzička ukápla:D:)

11.04.2010 16:56 verča

Hodně povedený a celkem dost smutný

11.04.2010 16:34 zuzule

Úplně mi mrazí v zádech u toho konce. Je to hodně povedený.

11.04.2010 14:20 tic tac

mezikapitolka se povedla,krása

11.04.2010 12:36 Ema

Celkem smutný příběh ten Ron je fakt pitomec,ale zaas na jednu stranu ho chápu chtěl se pomstít.
Bohužel to odnesla chudák Herm...:(
no budu se těšit na další kapitolku:)
jen tak dál

11.04.2010 12:28 kika

to bylo fantastické:)

11.04.2010 12:25 mirečka

shltla jsem to jedním dechem:)
krásné

11.04.2010 12:23 markétka

tak to bylo úžasné

10.04.2010 20:52 tajnostka22

wooow....tá hudba mi do toho presne pasovala....bola tam láska, súcit, drama....tiekl mi slzy...bolo to úžasné:-))

10.04.2010 17:25 Lily

Týý jo tak to bylo úžasně smutně napsaný. Ještě teď me mrazí v zádech. Fakt skvělý!

10.04.2010 14:54 klaris

jéé chudak hermiona:(bobek
nádhera

10.04.2010 13:34 SaraPolanska

sarka: děkuji -)

vanessa: moc děkuji :-)

nadin: ty máš docela zajímavé domněnky čeče :-D děkuji!

elu: husí kůže to je prevít ten vám zničil pračku :-D sníh? ten už hlavně proboha ať nepadá :-D bylinkové čaje? vyzkoušej ten urologický.. tam jsou taky jen bylinky a člověku se kroutěj palce u nohou, když to pije :-D
Každá cesta a překážka má řešení, dojdou dojdou :-) protože má svatý Petr u brány dovču teď víš? :-D Další internezzo bude prosím pěkně Potter, ale ten bude až na přespříště zase :-D děkuji!

10.04.2010 13:22 elulinek

od začátku čtení kapitoly mám husí kůži. nevím, zdali je to písničkou nebo tím, jak je napsaná, každopádně mně způsobuje mrazení v zádech.
bezpochyby ledově sněhově bílá.
líbilo se mi, jak si vybavovala, co dělala to poslední ráno.
bylinkové čaje jsou to nejlepší, co existuje.
hermionin poslední pohled pro severuse, který, jak zjistila, není a nebyl zrádce. umřela, kdžy zjistila pravdu.
Věděla přesně, že teď se její hrudník zvedne naposledy. - to mi naskočila husí kůže i v žaludku! Excelentně!
jak bude pokračovat dál duch v severusově posteli?dojdou nějakého řešení? proč vlastně zůstala? nebylo to tím posledním pohledem? a čí bude další intermezzo?
Výborně, skvěle, úžasně!
Působivé

10.04.2010 12:06 nadin

Okamihy smrti, úžasne mrazivo vykreslené!
Hermiona zistí, že Snape je na ich strane a potom umrie.
Možno preto ju môže vidieť práve on, lebo mu začala veriť...

10.04.2010 10:39 vanessa

shltla jsem to jedním dechem a ta písnička k tomu mi normálne telly slzy:D

10.04.2010 10:20 sarka

nádherne ty jo...
moc sepovedlo:)

10.04.2010 08:50 SaraPolanska

Chav: a to ještě budou pohledy ostatních :-D mohu prozradit, že vyprávět bude ještě Molly, Harry, Ginny a Ron :-D
Mě se tahle písnička líbí v tomhle podání, taková nitroidní :-D
Ne, že jako mudla prostě někde v sobě má část, která nedůvěřije kouzlům na 100% :-)
Jj a pochybovalo naše slavné trio :-D hele, všechno se dozvíš, nakoneci se dozvíš i jestli by se jejich vztah vyvíjel, ale teď už mlčím nebo prozradím víc, než bych chtěla :-D

Susan: koukám, že smrt se líbila :-D děkuju!

anet: děkuji

Leannka: Ron se válí za stromem :-D já děkuji, i přes to, že se nezmůžeš :-)) těš se. :-)

10.04.2010 08:24 Leannka

Najprv úplne obyčajné ráno a potom toto?
Kde zostal Ron?
krásne
Ďakujem
...dnes na viac nezmôžem
Teším sa na ďalšiu kapitolu

09.04.2010 22:45 anet

nááádhera

09.04.2010 22:28 Susan

Ještě ted mě mrazí...ještě okamžik cítila jak umírá...no páni hrudník zvedne naposled...chjo....moc pěkný
Při čtení jsem ani nemrkala....au mě pálí oči...těžko říct z čeho :)

09.04.2010 21:38 Chavelierka

Saru tak já ti nevím zhltnuto jedním dechem bez nádechu a říkám si, která mě víc rozsekla? Snapův pohled nebo její wauuu oba jsou smutnorydní :)
Ale od začátku
no to videjko no to je něco já a klavír taky můžu ;)
raní rosa bezstrestní ptáci... cože? Jo bezstarostní no krásně jsem se začetla :D musím se naučit rozeznávat písmenka :D
kdyby nedržela stráž ukradnou ty dva i s postelí
prej kouzlo uchrání, jak si Harry věří :D
Tohle jsem trochu nepochopila, jako že Mudly nedůvěřují? ehm?
žjo va bylinkový čaj z bylinek z bradavic, to je takové roztomilé jak vzpomíná
nečisti nemá ceno
něco se stané néééé nechtěj vědět
hezky aby nenašli chlapce co přežil, né aby nenašli přítele krásně seberozebírací
ochrání - úsměv
bitva o nejhorší účes, po ránu rozhodně vyhrávám :D
Nenajedený Ron, lepší šatit než živit :D
koříííínky no už ho vidím :D
umřel by hlady souhlas :D
tohle by se mi hodilo zbalit si žvejku na celý pobyt :D :D
nedovedla si vybavit zbytek dne některé věci mozek prostě vytěsní krásné
tak dne
prastaré zvíře, příšerné úplně mi běhá mráz za krkem mrška
zachránil Moly a Ginny bééééé
obětoval se fňuk
Ron je pakuń, ale zase jeho chování je svým způsobem pochopitelné
koušu nehty napětím
nejhorší je že vím co se stane a o to je to horší áj je to těžké
Ach Snape
jasně že je na jejich straně, to někdy pochybovala, to někdo pochyboval????
unavěně, chudáček prožil si své já mu pak dám masáž ;)
A Ron šílííí už to bude tu já nechcíííííííííí
Ron proklouzl Severovi, já se na to nemůžu dívat
zrychlený ten, dech ježiš já tu už taky funím jak lokomotiva
pááád, já mám infarkt
její pád
to je ekšen na facku...
já to nepřežiju
mlhu chudák musela se pěkně praštit
krev brrr to je něco
Šedohřeb jeden.... a budu slušná :D
uh cítit okamžik smrti? Nech toho
zvedne naposledy to je síla
poslední pohled věnovaný právě jemu jééééé
prázdnota, no tu mám teď taky
To bylo tak krásně mrazivě napnutě dojemné
zajímalo by mě jak by se její vztah k Sevovi vyvíjel, kdyby neumřela, já vím já vím nebyla by duch a nemohla by ho zlobit, ale ;)
Saru pošmákla jsem si věř ;)

09.04.2010 20:34 SaraPolanska

wix: jo tak Severus v tom má prsty :-D

Zuzi: to mě těší i rmoutí zároveň, ale každopádně jsem moc vděčná :-) není nad to, když se kapitola líbí. Moc děkuji za krásný komentář a těch 1 000 000 dní možná ještě dáme ne? :-D :-D

Lyra: tsé a ty jsi snad pochybovala? :-D děkuji! Mezikapitoly byl hodně rychlý nápad a dopisovala jsem je až naposledy :-D

09.04.2010 20:30 Lyra

To je krásný! Tahle povídka má opravdu něco do sebe. Líbí se mi jak jsi tam zařadila mezikapitolky kde vyjadřuješ jejich pocity. Jen tak dál a honem pokračování...

09.04.2010 20:29 Zuzana

A zabudla som poďakovať za venovanie, a blahoželám k stému dňu, dúfam, že sa tu budeme stretávať pri takýchto nádherných zážitkoch ešte aj o 1 000 000 dní.Trebárs v nejakej inej podobe v inej reinkarnácii :)

09.04.2010 20:25 Zuzana

A slzami som si pokvapkala klávesnicu a kvapká mi aj z nosa. Nádhera a k tomu tá krásna hudba. Táto kapitola spolu s melódiou to bola doslova báseň. Ďakujem Sara za nádherný zážitok.

09.04.2010 19:19 wixie

jsem zaklela: Severus mi pomáhej a šlo to :-D

09.04.2010 19:07 SaraPolanska

wixie: díky zlatko, ale jak jsi se sem dostala? jsem to heslo sundala až teď? :-D mi nešlo vložit video a bez toho jsem nechtěla, aby bylo čteno :-D ale já vím, že ty tu Hermu máš prostě ráda :-D

09.04.2010 19:06 wixie

Můj názor znáš - podle mě zatím nejemotivnější mezikapitola vůbec.
Citlivá, lidská, dynamická, má spád a já ji mám moc ráda :)