6. kapitola - Třetí den

Věnováno všem, co se u textu níže zasmějí a zlepší jim to tak den.

Z deníčku Minervy McGonagallové

Vůbec netuším, kolik je hodin. Venku je tma. Poppy chrápe a někde v hotelu šíleně mlátí okno. Ještě stále rozeznávám karty na našich francouzských dveřích. Bouřka před chvilkou skončila. Začíná nám plesnivět horní roh pokoje. Námraza roztála a voda stekla po celé její délce dolů. K Poppyině smůle přímo do jejího zavazadla.

Brumbál vstal brzy a sešel dolů na snídani první.

Všiml si lákavě zbarveného textu na informativní tabuli.

Jejich delegát tam pro zájemce zanechal možnost zakoupení okružní jízdy lodí.

Brumbál přimhouřil oči, strhl plakát a o chvilku později již domlouval lístky pro osm lidí.

Netroufal si říci jim o této novince osobně. Přeci jen neměl zahojené všechny díry v obličeji, a proto využil roznáškovou službu v hotelu.

Z deníčku Severuse Snapea

Ráno jsem s Lupinem vyhrál souboj o pevnější nervy. Někdo na nás soustavně půl hodiny klepal. Dělal jsem, že spím a Lupin se po téměř hodinovém převalování přeci jen sebral a otevřel dveře.

Z deníčku Minervy McGonagallové

Nenacházím slova pro to, co Brumbál je, ale to je a je to opravdu hodně, hodně moc. Na loď mě nedostanou. Severus to určitě ještě neví, neslyšela jsem od vedle žádnou reakci.

Z deníčku Severuse Snapea

Asi budu potřebovat nějaký povzbuzovák. Brumbál objednal plavbu lodí. Magor. A Lupin se u toho ještě usmívá!

Z deníčku Minervy McGonagallové

Už to ví. Z řevu nám upadla nástěnná televize. Přímo na Poppy.

Z deníčku Remuse Lupina

Hodinu na nás někdo bušil. Snažil jsem se to přejít a dělal jsem, že spím. Po hodině jsem to vzdal, i když jsem věděl, že Snape nespí. Na lístečku bylo jen prostým textem napsáno, že dnes pojedeme na výlet lodí. Snape měl asi infarkt. Každopádně už celý hotel ví, že dnes někam pojedeme na výlet. Na tváří se mi usadil hysterický úsměv, jehož význam znám jen já a pár vyvolených…

Severus se naivně pokoušel schovat pod postel, ale Lupin ho naprášil a tak se k přístavu, kousek od hotelu, dobelhali všichni. Loď, která připomínala skořápku od vlašského ořechu – stabilitou i vzezřením, byla obsazena jen asi pěti jinými lidmi. Kapitán, věkem se dost blížícímu Brumbálovi, se přivítal s pouliční lampou a pozval ji k sobě.

Profesoři se po sobě podívali.

Filch se pokusil utéct.

Hagridovi neuteče nic.

Nastoupili na loď a snažili se nepanikařit.

Ponor lodi klesl asi tak o dva metry.

Bylo možné se hladiny pohodlně dotknout ze sedu na lavičce, které byly vtipně postaveny na bocích lodi a neměly žádné opěradlo. Stačilo tedy neopatrné naklonění…

Brumbál si to hned vyzkoušel.

Naštěstí byl velice teplý den.

Loď nahodila motory.

Polovina lidí vykřikla.

Loď líně obeplula zátoku a při sebemenším naklonění se z její paluby ozýval hysterický pláč.

Asi v půlce cesty motor přestal vrčet.

Severus se byl poptat kapitána, zda je to schválně, ale dostalo se mu odpovědi, ať si vezme veslo a záchrannou vestu.

Na lodi byly přesně tři. O zbylé dvě se popralo čtrnáct lidí.

Hagrida nic nepřepere.

Nakonec se povedlo dojet zpět do přístavu za pomoci větru a dobré vůle všech zúčastněných.

Z deníčku Severuse Snapea

Napíši to rychle, než to má traumatizovaná mysl nadobro vytěsní z paměti.

Loď vypadala, jako by pamatovala dobývání Ameriky. V jednu chvíli jsem myslel, že se z ní stane ponorka a naše trápení skončí hned v začátku, v bezpečí přístavu.

Jeli jsme asi tak rychle, jako myslí Potter při písemce z lektvarů. V půlce cesty jsem byl seznámen se skutečností, že patnáct lidí tahle kocábka nejspíš neuveze. Mě to mohlo být jedno, nikdo si netroufne svléknout ze mě pevně utáhnutou vestu, kterou jsem našel na boku lodi. Po zbytek dovolené hodlám hrát, že jsem nakažen vzácnou a velice nakažlivou chorobou.

Z deníčku Albuse Brumbála

Výlet byl nádherný. Počasí se nám vyvedlo a moře bylo krásně modré. Viděli jsme hnízdící populace přímořských ptáků. Dokonce jsem se mohl pohodlně chladit přímo z loďky. Všichni seděli jak zařezaní a dávali pozor na můj výklad o zdejších mořských proudech.

Z deníčku Minervy McGonagallové

Díky tomu starému bláznovi jsme se dneska málem utopili! Loď nejspíš unese jen kapitána a dva plavčíky a zbytek byl kapku navíc. Když nastoupil Hagrid, v některých místech přetekla hladina přes bok. A pak ještě ta věc s motory... Ulovila jsem třetí záchranou vestu, ale musela Filchovi slíbit, že se mě když tak bude moci držet. Kapitán nám vtipně oznámil, že pod námi je kilometrová hloubka. Ne, zde by nestačil ani Hagrid. Brumbál celou cestu něco mlel, ale nedávala jsem pozor, musela jsem se soustředit na případné včasné vyskočení z lodi.

Z deníčku Rubeuse Hagrida

Výlet byl supr.