Mezikapitola jedna a tři čtvrtě – Snapeův příběh

Mezi jednotlivé kapitoly jsem vymyslela ještě jednu novotu. Jedná se právě o mezikapitoly, které obsahují jeden jediný příběh, jenž bude vyprávět pokaždé někdo jiný svýma vlastníma očima. Užijte si to.

Věnováno komentujícím :-)

Bez sebemenší emoce poslouchal, jak Pán zla líčí jemu a ostatním nastoupeným Smrtijedům svůj plán.

Slova těžce dopadala k jeho uším.

Dnes se to stane.

Tušil to.

Dnes se tedy možná konečně osvobodí.

Dnešní den možná znamená konec nikdy nekončící služby vázané hned několika sliby.

Teď už jen doufat, že Potter neudělá žádnou chybu, která by mohla ohrozit životy ostatních.

V tu chvíli by si dal facku, kdyby tušil, jak zbytečně obviňuje Harryho, místo toho, aby někde zamkl jeho povedeného kamarádíčka Rona.

Pán zla mluvil k němu.

Chtěl, aby se vrátil do Bradavic a rozsel v srdcích falešné zprávy o tom, že zaútočí až za několik dní.

Díky bohu Voldemort nezjistil, že je Brumbál naživu.

A přitom stačilo tak jednoduché matoucí kouzlo a pak už to záleželo jen na šikovnosti samotného Brumbála a spolčené Minervy, jež by si za svou roli, kterou zastávala v této válce měla odnést nejednu cenu za herecký výkon.

Tehdy si nebyl jist, zda je dobrý nápad o nahrané smrti Brumbála říkat i Potterovi a jeho bandě, ale nakonec uznal, že případná nenávist z Harryho strany vůči němu by mohla přinést řadu komplikací a zbytečně ovlivnit úspěšnost celé operace.

Tehdy si ještě myslel, že Brumbál má vše skvěle promyšlené.

Zbývalo se jen přemístit do Londýna a odsud projít do Příčné ulice, kde se od prvního útoku zdržovalo jen pár divných existencí, které nikoho nezajímaly.

Zde využil jednoho z krbů, aby se odletaxoval do ředitelny v Bradavicích a pod heslem byl vpuštěn.

Bohužel, pro celý kouzelnický svět včetně bystrozorů byl stále zrádcem a jelikož se ještě nikdo jiný nesměl o přežití Brumbála dozvědět, musel cestovat opatrně a takto komplikovaně.

Vybavoval si zvědavé pohledy ze všech obrazů, kterých bylo na protější stěně krbu požehnaně.

Visely mu na rtech.

Přešel k sedícímu Fénixovi, který se, dle obnošeného peří, chystal na brzkou proměnu a své další znovuzrození.

Pokynul mu hlavou a důstojné zvíře mu drobný úklonek oplatilo.

Složil ruce za záda a čekal.

Fénix na okamžik zavřel oči, a pak místnost ozářilo jasné světlo.

Brumbál vždycky po svém zjevení ze své tajné skrýše ve Fénixově těle pronášel ta samá slova.

Jsou to ale zvláštní tvorové, ti Fénixové, že?

Pak byl Severusovi dán prostor, aby mluvil.

Samozřejmě, že prozradil pravdu, ale upozornil i na fakt, že nikdo nesmí nic poznat.

Naplánovali poslední detaily bitvy, která bez pochyby vstoupí do dějin.

Brumbál pak poslal vzkaz Harrymu a jeho přátelům.

Jeho vědomí si nechtělo znovu vybavovat, kolik lidí ten den viděl zemřít.

Nechtěl si připomínat, kolik zbytečných životů i přes zprvu perfektní plány padlo.

Stál u stromu, když viděl přicházet známou trojici, od které se teď mnoho očekávalo.

Viděl Arthura zemřít.

Postavil se před svou dceru a ženu ve chvíli, kdy se je chystali zabít a sám stihl jednoho z přívrženců Voldemorta zneškodnit, zbytek se pak uklidil zpět do lesa. Jako návnada jim to stačilo.

Tohle nevěděl. S tím nepočítal.

Koneckonců teď už to bylo jedno, on sám se již vyzradil a musel dávat pozor, aby příští útok nevedl k jeho vlastní smrti.

Jeho pohled se zhoupl směrem k Hermioně Grangerové, aniž by věděl proč.

Dívala se na něj.

V jejích očích viděl únavu, beznaděj a lítost.

Ale taky si byl jist, že už ví, na čí straně on stojí a vždycky stál.

To bylo důležité.

I když se divil, že se tomu tak nestalo už tehdy, když zjistili, že Brumbála nezabil.

V těchto dobách nebylo dobré důvěřovat nikomu a on se jí proto nedivil.

Tok jeho myšlenek přerušil zběsilý úprk Rona.

Chtěl ho zastavit, ale uhnul před jeho rukou.

Co měl dělat? Vrhnout mu kletbu do zad, aby ho zastavil?

Teď věděl, že to měl udělat.

Jenže se to zdálo jako jediná vteřina, co kolem něj proběhli i jeho dva přátelé.

Jediná vteřina, kterou běželi lesem a pouhá vteřina, než viděl dva své chráněnce padat k zemi.

Ron se okamžitě odkulil stranou do bezpečí za kmen starého stromu.

Viděl velice známý zelený paprsek, který on sám viděl už mnohokrát.

Poslední měkký výdech mladé dívky.

Teď, i kdyby to byla pouze jediná a poslední vteřina, neměl čas na lítost či jinou pošetilou slabost.

Musel se postarat o Harryho, který tu teď stojí neschopen se bránit, i když jeho hůlka byla pevně svírána prsty pravé ruky.

Musel doufat, že i přes ztrátu, kterou právě zažil, bude mít chuť změnit teror ve svobodu.

Doufal ve svou vlastní volnost, kterou si se ztrátou Hermiony Grangerové nebude moci zcela vychutnat.

Strhl ho za sebe, vysílaje několik obraných kouzel, jako štít.

Ani si nedokázal vybavit, která to byla.