5. kapitola - Druhý den

Věnováno všem, co chodí, komentují a zůstali mi věrní :-)) návštěvnost klesá tak jsem mírně v depresi.

Omlouvám se za chyby.

Z deníčku Severuse Snapea

Noc byla strašná. Díky deseticentimetrové vrstvě krému se mi přes noc obličej sloupl a jsem bez bolestí a díky bohu i bez jizev.

Lupinovi to může být jedno, ten už před tím vypadal, jako by ho vyvrhla nějaká velká vlna a šoupala mu xicht pět kilometrů po pláži… Celou noc naříkal, takže jsem přeci jen využil svého oblečení a spal pár hodin v pokoji. Teď jsou to dvě hodiny, co jsem vstal a konečně začínám cítit horkou kávu v puse…

Z deníčku Remuse Lupina

Ten krkoun mi ani na noc nepůjčil žádné mazání, a tak jsem tiše vzlykal do polštáře. Ráno jsem se lekl, neboť místo Snapea ležela vedle mě na podlaze hromada kůže, že by se ani Nagini nemusela stydět za takové množství. Severus nikde. Blázen. Spal v pokoji.

Z deníčku Minervy McGonagallové

Noc byla na prd. Poppy chrápe. Klimatizace od Severuse a Lupina dělá i přes papírovou zeď šílený kravál. Dokonce nám začíná vznikat námraza v rohu místnosti. Těším se na snídani.

Na snídani dorazil první Hagrid, který doufal, že alespoň někdo z profesorů nedorazí a on si tak dá zase nášup.

K jeho smůle dorazili všichni.

Severus se škodolibě usmíval na Brumbála, kterému se díky rozsáhlému spálení nevešlo do úst nic většího, jak baby rajčátko.

Minerva usrkávala brčkem polévku.

Poppy si svá vajíčka natvrdo rozdrtila vidličkou a následně je též vysávala brčkem. Vdechnutý kus žloutku způsobil bordó barvu jejího obličeje, což byla z té karmínové příjemná změna.

Filch tiše plakal a nakonec se pokusil najíst alespoň nosem.

Idyla u snídaně byla přerušena hřměním v dálce.

První zvuk blížící se bouřky přivítala polovina z rudých nadšeným pokřikem.

Postupně všichni odcházeli na pokoje.

Severus zůstal na dolní terase, objednal si koktejl Sex on the beach a sledoval tmavá mračna nad mořem.

Zůstal až do chvíle, kdy mu v obličeji přistálo množství papírových podtácků na pití, které byly vyskládané na ostatních stolech.

Skleněný popelník pak jeho panicky mizící siluetu minul jen o pár centimetrů.

V jejich pokoji to začínalo vypadat jak v expozici zimních sportů.

I Lupina už bouřka vyhnala do zmrzlé cimry.

Byl zapnutý ve své vlastní cestovní tašce a rytmicky se pohyboval.

Severus se ušklíbl a opravil mávnutím hůlkou klimatizaci. Hned po tom na něm přistálo živé zavazadlo, aby se pokusilo mu nějak ublížit za to, že ho to nenapadlo už dřív a místo toho nocují na balkóně jak blbci.

Severus ze sebe vztekající batoh skopl a zapnul zip až do konce. Po zbytek dne sledoval, jak se Lupin pokouší dostat ven a naráží při tom do zařízení pokoje, které na něj po nárazu padá. Obzvláště padající lednička mu působila nebývalé uspokojení.

Brumbál hrál s Filchem na jejich malé terase karty. Brzy zjistili, že nemají z čeho lízat.

Z balíčku jim zbylo něco kolem patnácti karet, které drželi v rukou.

Tři karty se přicucly na okno Minervě a Poppy, které si dělaly vzájemně pedikúru.

Z deníčku Severuse Snapea

Venku prší. Hodně. Naštěstí mi Lupin zapnutý ve vlastním zavazadle obstarává dostatečnou zábavu. Už tři hodiny pozoruji, jak se dobrovolně mrzačí a pořád není schopen se dostat ven.

Naneštěstí mu nerozumím, co se snaží vykřikovat.

Typuji, že mu to vydrží až do večera.

Z deníčku Minervy McGonagallové

Volné chvíle využívám k péči o nohy. Brumbál určitě zase hraje karty, protože kulový spodek, žaludové eso a srdcová sedma je u nás na okně. Netroufám si odhadnout, co dělají Lupin se Severusem. Už tři hodiny se od nich z pokoje ozývají rytmické rány a Lupin tam soustavně heká…

Před večeří na zoufalé prosby Lupina Severus přeci jen zip odepnul.

Lupin vypadal jak po zápasu se stádem Kentaurů. Taky si sloupl kůži. Nikoliv však tak šetrně, jako ráno Severus.

Na večeři byl celý zájezd seznámen s možnosti společenských her v hotelu. Brumbál se rozhodl přemluvit své kolegy na šipky, kteří pozoruhodně rychle souhlasili.

Netušil, že to špatně pochopili a mysleli, že házet se bude na něj.

Měl štěstí.

V recepci měla službu mladá slečna, která mu díry po hrotech šetrně ošetřila.

Zbytek šel s pocitem zadostiučinění spát.

Z deníčku Remuse Lupina

Celý den jsem strávil v pytli. První půl den dobrovolně, jenže pak přišel Snape a při vlastní sebeobraně mě do něj zapnul. Netuším, proč mě nevyndal, když jsem na něj celou dobu volal, že se hrozně bojím tmy a uzavřených prostor. Pokusil jsem se umlátit o stěny, abych padl do bezvědomí a celou situaci zaspal, ale jen jsem si padajícími kusy nábytku ublížil. Lednička mě opravdu bolela.