2. kapitola - Odlet

Věnuji elu, protože má zápal švindlu :-D Ba ne, ať se brzy uzdravíš.

A také Chav, se kterou jsem se dnes osobně poznala :-)

A Zuzance a wixie, pro dobrou náladu :-D

A taky všem, co se jim povídky líbí :-)

Ranní schůzka byla doprovázena zmatkem, neboť všichni zaspali.

Všichni až na Brumbála úmyslně.

Ten nakonec stihl oběhnout hrad a všechny donutit ke vstávání.

„Jsme všichni? Máme i Kratiknota?“

Spočítal své kolegy a rozdal jim letenky.

Byla fuška je přesvědčit k přemístění na letiště.

Po hromadném úprku k odbavovací zóně nastal první problém a to ten, že Hagrid zapomněl svůj kufr v Bradavicích.

Nebyl čas se pro něj vracet, i když přemístění nezabralo moc času.

„Ne, Hagride, každý z nás ti něco půjčí, ale vracet se už nemůžeš…,“ pronesl rozhodně Brumbál, který byl přerušen Severusem, jenž si neodpustil ironické zarýpání.

„Ale samozřejmě. Já Hagridovi velice rád půjčím plavky, jistě mu sednou jako prdel na kotlík…“

Na větší dohady nebyl čas.

Všem, kteří svá zavazadla nezapomněli, což byli až na Hagrida všichni, svěřili tašky se svými jmény letištnímu zaměstnanci a ten je bez sebemenšího vzrušení profesionálně naházel na vozík.

Na černém zavazadle podepsaném rukou Severuse Snapea vzniklo několik barevných flíčků po zakřupání skla v postraní kapse…

Měli štěstí. Seděli všichni vedle sebe v jedné lajně.

Dvě místa u okna vyhádal Brumbál a Hagrid, kterého neměl šanci nikdo zasednout.

Z deníčku Severuse Snapea

Milý deníčku,

Už sedíme v letadle, tak mám čas popsat dnešní ráno.

Po tom, co jsem dělal, že tvrdě spím i přes dávno minulý čas, co jsme se měli sejít, na mě nalítnul Brumbál v noční košili, což jsem nemohl přejít jen tak. Bohužel mě smích hned prozradil, musel jsem se ustrojit a přeci jen spolupracovat.

Hagrid si zapomněl zavazadlo, vtipně se tak bude nejspíš koupat nahý, protože plavky mu nikdo z nás nebude schopen půjčit. Leda bychom je sešili k sobě.

Sedím v uličce tak doufám, že nebude Minerva pořád courat na záchod, jako to dělá při poradách.

Ostatní se tváří vcelku spokojeně.

Z deníčku Minervy McGonagallové

Dnešní den je ten pravý pro to, abych si začala psát deníček. Ahoj. Zároveň tyto listy poslouží jako poslední vůle, kdybych se návratu z cizích krajin nedožila.

Ráno mi mé hrané úmrtí ve vlastní posteli neprošlo. Sedím tedy v letadle vedle Severuse a Lupina a doufám, že nebudu muset chodit často na wc, neboť se na mě Severus zle dívá a dokonce občas vrčí, což mě nutí k čůrání, jelikož to dělá rytmicky.

Motory letadla se rozezvučely.

Na Kratiknota spadlo přední sedadlo. Cestující sedící před ním se mu hluboce omluvil se slovy, že si ho nevšiml.

Tiché episky slyšel jen Hagrid, zkoumající prostor na oříšky.

Při startu se na Brumbála spustila kyslíková maska, který si to vyložil po svém a žádal omluvu od letušky, která se mu pokoušela vysvětlit, že se jedná o omyl a nikoliv o narážku na jeho věk.

Minerva se poprvé počůrala. Nevěnovala tomu pozornost, byla na to vybavená.

Letadlo se rozjelo po rampě.

To se počůral i Lupin, který vybaven nebyl, ale byl tak konsternován, že to nemínil nijak řešit.

Letadlo se odpíchlo do země.

Počůral se Filch a madam Poppy.

Letěli.

Severus si musel povolit límeček. Začal se nervozitou potit.

„Nechcete nalít trochu vody?“

„A neměla byste tam whisky?“ zeptal se přiškrceně letušky.

Ta mu s pochopením začala nalívat zlatou tekutinu.

„Nechte tu celou flašku, ať se nezdržujeme při opětovném nalévání,“ seřval nebohou ženu a vytrhl jí celou láhev.

Minerva mu ji po chvíli sebrala a počala do sebe klopit opojný alkohol.

Lupin při turbulencích dojel zbytek ze dna.

Další flaška jim již nebyla dopřána a letuška se u jejich sedadla přestala objevovat.

„Vážení cestující, letadlo se blíží do bouřky, připoutejte se prosím.“

Hlas kapitána mezi Bradavickými profesory vyvolal čistou hysterii.

Brumbál ihned po tomto prostém prohlášení začal prsty dobývat šedivou záklopku nad svou hlavou, kde byla již zmiňovaná kyslíková maska.

Letadlo sebou otřáslo.

Minerva se počůrala podruhé a již neváhala Severusovi drtit ruku.

„Remusi, já se asi počůrala,“ snažila se omluvit rozrůstající flek pod svýma nohama.

Lupin byl bledý, jak Severus v zimě a jen jí tiše odpověděl.

„Já právě udělal něco daleko horšího, Minervo, prosím nenaklánějte se ke mně.“

Z deníku Rubeuse Hagrida

Letadlo bylo supr. Oříšky byly supr. Letušky jsou supr.

Lupin se posral.

Dosednutí letadla zpět na zem přivítala zadní řada letadla složená z profesorů bujarým zajásáním, potleskem a dokonce i hromadně poděkovali za ušetření jejich životů.

To přimělo všechny ostatní cestující k otočením jejím směrem.