24. kapitola – Zmijozel ano, prevít ne.

Kapitolu opět věnuji všem komentujícím. Ačkoliv jsem unavená a nemám absolutně chuť nic dělat tak kapitolu přidávám. Udělejte tedy pro mě to samé a ačkoliv se Vám třeba nechce, jste líní nebo něco tak ten koment napište.

K tomu testu - já vím, že je to nepravděpodobné, ale celé se mi to zvrhlo ve slaďák.

V pátek dělaly zkoušku z Obrany proti černé magii všechny sedmé ročníky.

Sarah chtěla zabrat místo někde u dveří, ale při vstupu do Velké síně, kde se písemná část a následné zkoušení konalo, ji zadržel Michael.

„Hodně štěstí, princezničko. Poradíš mi, viď, princezničko?“

Sarah si odfrkla, ale nic již mizejícímu Michaelovi neodpověděla.

„Spolehni se,“ zašeptala pro sebe s takovou dávkou ironie, že ji až překvapilo, jaký na ni á Severus vliv. Zároveň si vynadala, neboť by naopak bylo divné, kdyby na ni tolik společných hodin s ním nemělo žádný vliv.

Bohužel, její vyděšení spolužáci byly mnohem rychlejší, a tak zbývalo jen několik míst úplně v předu.

Posadila se do druhé lavice uprostřed a položila ruce na desku malého stolečku.

Prohlížela si místnost a ostatní.

Několik studentů se navzájem bavilo a ujišťovalo ve svých znalostech.

Podívala se směrem k učitelskému stolu. Severus stál a podíval si s Brumbálem, drže u toho vcelku tlustý balík papírů. Milovala, jak mluvil. Většinou sotva mrkal a na každé slovo kladl zvláštní důraz. Podíval se na hromádku připravených testů, a pak stočil pohled na Sarah.

Nepatrně se usmála a sklopila oči.

Brumbál si odkašlal a ještě rychle něco sdělil sedícímu Lupinovi.

Severus vyslal kouzlem testy mezi žáky a sám se vydal pomalu za nimi.

„Na test máte jednu hodinu, koho přistihnu s tahákem, napovídacím brkem, někomu radit  či pokus o opisování, dávám automaticky nedostatečnou a nepřipouštím Vás ani k praktické části. Test má sedmdesát otázek. Polovina je formou a,b,c,d. Druhá polovina bude vyžadovat sepsání jednotlivých odpovědí. Není to nic, co by nepochopil i naprostý blb, takže další dotazy nepřipouštím. Dejte se do toho.“

Severus složil ruce za záda a začal procházet mezi žáky.

Sarah měla chuť se při zběžném prolétnutí testu zasmát.

Ne, nebyl to prevít. Vždyť on jí při včerejším doučování dal naprosto stejný test.

Usmívala se jak měsíček na hnoji a začala vyplňovat jednotlivé kolonky.

Michael seděl o dvě lavice od ní a asi v polovině testu zachytila jeho úpěnlivý pohled.

Ignorovala ho a dělala, že je zcela zaměstnaná svým testem.

„Pane Mealsi, přestaňte hypnotizovat slečnu Wellerovou a věnujte se svému testu! Poslední varování.“

Severus stál nad nešťastným Nebelvírcem a krátce zhodnotil jeho test, při čemž se neubránil pobavenému úšklebku.

Sarah měla hotovo pár minut před koncem.

Opřela se zády o židli a ještě si některé odpovědi četla.

Snažila se odpovídat pomalu, aby nebyla moc nápadná. Naštěstí nedokončovala první, několik dalších se již rozhlíželo kolem sebe.

Ozval se zvon a Severus mávnutím hůlky všem sebral práce. I těm, co ještě psali.

„Všichni ven, budete sem voláni jménem dle abecedy. Na každého vychází 15 minut, déle se s Vámi otravovat nehodlám. Vše, co potřebuji vědět, je v testu.“

Severus zvolil zcela jiný druh zkoušení, než na který byli všichni zvyklí a nezapomněl také upozornit, že by se nikdo neměl vzdalovat od síně, neboť předpokládá, že zkoušení půjde velice rychle.

Měl pravdu.

Někteří žáci vycházeli už po pár minutách.

A povětšinou v slzách a s nářkem.

Serena byla první, kdo vyšel s úsměvem.

„Mám to za tři,“ vydechla úlevně a začala Emily a Sarah vyprávět, že si vytáhla patrony.

Jen test jsem zvrzala, opravoval ho tam rychle a přímo přede mnou.

Michael vyšel bledý jak stěna a Sarah zaslechla, jak svým spolužákům říká, že neprošel.

„Ten parchant se mi za něco mstí. Nevím za co, ale nedal mi to schválně!“

Ostatní ho utišovali a některé dívky se k němu měly víc, než bylo běžné.

Emily zmizela vevnitř.

Deset minut na to už skákala před síní a jásala z dvojky.

Postupně lidí ubývalo a nervozita zbylých  byla více než očividná.

Posledních dvacet lidí.

Uslyšela své jméno a vešla.

Lupin něco probíral se Snapem a Brumbál se založenýma rukama věnoval Sarah zářivý úsměv.

„Pojďte dál, slečno Wellerová, moji kolegové se tu zrovna dohadují, zda je Vaše práce nejlepší za posledních pět nebo dokonce sedm let.“

Brumbál se zasmál a Lupin i Severus zvedli oči od jejího testu.

Oba věnovali řediteli nepěkný pohled.

Sarah čekala co bude. Losování čísel se nekonalo, neboť Severus už neměl zájem o žádné okecávání. Chtěl vidět obranu v praxi.

Lupin vstal a sebral ze stolu svou hůlku.

„Jak již víte, zkoušet Vás budu já a pokusím se být stejně drsný, jako tady můj kolega. Zkouška bude spočívat v použití obranných i útočných kouzel. Ve Vašem případě nekončíme odzbrojením, jelikož se umíte bránit i bez hůlky.“

Sarah vydala přiškrcený zvuk a polilo ji horko. Lupin jí pokynul, aby se vrátila na druhou stranu místnosti odkud přišla a připravila se.

Chytla svou hůlku pevně do rukou a uklonila se Lupinovi na znamení zachování soubojnické úrovně.

Svěsila ruce podél těla a čekala jaké Lupin vyšle za kouzlo.

„Expelliermus!“

Sarah téměř znuděně kouzlo neverbálně odrazila.

Vyměnili si několik dalších kouzel a vyzkoušeli i několik neverbálních.

„Confundo,“ vykřikla po několika minutách nahlas Sarah a Lupin nestihl kouzlo odrazit.

„Locomotor mortis,“ dodala a tím ukončila svou zkoušku.

„Výborně. Mě to tedy stačí,“ zasmál se Lupin a zrušil poutací kouzlo.

„Pro mě je to jasná výborná, co pro Vás, pane řediteli?“ zeptal se zkoušející profesor Bradavického ředitele a ten jen potěšeně zakýval.

Severus si odfrkl na znamení, že ani nic jiného neočekával, a pak pokynul Sarah, aby odešla.

Venku na ni čekaly obě dvě spolubydlící a ještě několik dalších, kteří nebyli odzkoušeni.

„Za jedna.“

Překvapeně Sarah pogratulovali a začali se vyptávat na průběh její zkoušky.

Ze dveří vyšel Brumbál.

„Slečno Wellerová, smím s Vámi na pár minut mluvit?“

Kývla a vydala se za pomalu kráčejícím Brumbálem.

„Po jarních prázdninách se bude konat proces s panem Filchem. Já jsem se pokusil udělat vše proto, aby jste byla svědectví ušetřena, ale ministr trval i na Vaší výpovědi.“

„Já, já nevím, já…,“

„Bude potřeba, abyste svědčila a nepodřekla se o svém vztahu s profesorem Snapem. Vynecháte tam tedy všechny náznaky, které by mohly vést k podezření.“

„Dobře.“

„Gratuluji Vám k úspěšným zkouškám, slečno Wellerová, nyní mě omluvte, musím se vrátit zpět, aby Severus psychicky zcela neodrovnal zbytek studentů.“ Brumbál se zasmál a odešel.

Neměla z toho svědectví radost.

Bude si muset znovu připomenout mučení, bolest a beznaděj těch několika hodin.

A hlavně na jejím svědectví bude záviset i něčí život...