19.kapitola - Vzpomínky

Prosím komentujte, komenty jsou to, co mě žene kupředu.

Šla chodbou s knihou v ruce a těšila se, až překvapí holky, které přijdou za dvě hodiny z vyučování.

Těsně před koncem chodby se zastavila.

Tady se to stalo.

Přesně na tomhle místě utíkala a myslela na to, že jde pozdě, když téměř vrazila do Bellatrix schované hned za rohem.

Vrátila se myšlenkami zpět na to ráno, kdy zaspala.

Vzpomínala, jak to ráno po dlouhé době nepršelo a chvílemi vykouklo z pod zamračené oblohy i chladné lednové slunce.

Slyšela ozvěnu vlastních kroků a vnímala svůj zrychlený dech.

Pak zahlédla smějící se ženu s hustými hnědými vlasy a její přesný a rychlý pohyb hůlkou.

A pak už jen bolest

Při pádu narazila ramenem na zeď a postupně ztrácela vědomí.

Probudila se na místě, které vypadalo jako Velká síň, ale jako by se dívala skrz zrcadlo.

Pořád zrychleně dýchala, nemohla se pohnout.

I pohyb očních víček jí působil bolest.

Zaslechla hlasy.

Byl to Filch a Bellatrix.

O něčem se dohadovali.

Z jejich hovoru poznala, že jsou spojenci.

Filch se nikdy nesmířil s tím, že je zde pouhým klíčníkem a uklízečem. Že se s ním jedná jako s ubohým motákem.

Bella mu výměnou za jeho pomoc nabízela možnosti, o kterých snil. Mohl být vlastním pánem. Za ta léta úslužnosti a sebezapření nezaváhal. Měl zavést ředitele a Snapea jedním falešným obrazem sem. Obraz byl začarován tak, aby sloužil jako přechod a zároveň na pár okamžiků zbavil procházející jejich magických schopností.

Sarah pochopila, že toto kouzlo používal i sám Voldemort.

Černá magie, kterou kdysi Pán zla získával díky vraždám nevinných lidí, kteří se provinili jen tím, že měli nečistou krev.

Jako ona.

Na co jí byly schopnosti bezhůlkové magie, když při každém pohybu měla pocit, že umírá.

Věděla, že u jednoho Crucia dnes nezůstane.

Zkusila se pohnout a vykřikla bolestí, která jí vystřelila ze žeber hluboko do morku kostí.

Přilákala na sebe pozornost obou postav stojících nedaleko jejího ležícího těla.

Stála s očima upřenýma někam do prostoru uprostřed chodby a aniž by vnímala své okolí, tiše se rozbrečela.

Nevydala jediný zvuk, pouze slzy naznačovaly stav její mysli. Koulely se po tváři, jako hořká připomínka nedávných událostí, které si bude pamatovat až do své smrti.

Nemohlo to trvat více jak pět hodin.

Ale připadalo jí to jako věčnost. Dlouhá a nikdy nekončící věčnost.

Bellatrix seděla před ní a vyptávala se na spoustu věcí.

Na to, jestli jejího bývalého kolegu smrtijeda miluje.

Sarah nelhala.

Jestli se někdy má říkat pravda, pak v tváří tvář smrti.

Chtěla o své lásce někomu říct. Než zemře.

Nikdy by nevěřila, že člověk, kterému svěří své velké tajemství bude někdo, kdo ji chce zabít. Nebo alespoň hodně ublížit.

Nyní měla čas nad tím přemýšlet. Říkala si, co by se stalo, kdyby ji Lestrangeová zabila.

Jaký by měla pohřeb a kde by se konal. Zda by tam přišel…

Bellatrix se jí na stejnou otázku zeptala několikrát. S každým ano, padla zpět k zemi soustředíc se jen na nesmírnou bolest v celém těle.

Jako by jí tělem projel elektrický proud.

Pak ty otázky na její rodinu. Na její schopnosti.

Znovu a znovu se slyšela vykřiknout, ale ani jednou nezaprosila.

Nikdy neuhnula pohledem před příští kletbou.

Po nějaké době vnímala jen studenou podlahu a světlo, které pronikalo za zavřená víčka až k jejímu vědomí, schovanému hluboko uvnitř sebe sama.

Pamatovala si, že byla seznámena se šíleným plánem o zabití ředitele a Severuse její vlastní rukou pod kletbou Imperius. Bella se celou dobu smála a neodpustila si i nějaké to kopnutí do bezbranného a téměř bezvládného těla zmučené dívky.

Třásla se a z očí jí stále stékaly slzy. Ruce svěšené podél těla. Upustila knihu na zem a sotva slyšitelně vzlykla. Věděla, že je po všem. Bellatrix je mrtvá, Filch v Azkabanu, ale zlé vzpomínky se nikdy neptají na vhodnost svého příchodu.

Z druhé strany chodby vyšel Severus, který šel zrovna od ředitele. Černý plášť za ním vlál. Krok měl pevný až do okamžiku, kdy si všiml k němu zády stojící dívky.

Jen na chviličku zaváhal a zase nabral zpět své rychlé tempo směrem k ní. Nespouštěl z ní oči. Opatrně ji obešel.

Neubránil se starostlivému pohledu a pootevřených úst, jak to dělával, když hodnotil situaci.

Z jejího pohledu mu přejel mráz po zádech.

Dotkl se jemně ramene dívky, aby ji nevylekal.

Zamrkala očima a uvědomila si zcela mokrou tvář i kdo před ní stojí.

Padla mu do náruče a on se nebránil, naopak, položil jí ruce na záda a pohladil její vlasy.

Chytla se jeho pláště a snažila se uklidnit.

Noční můry neměla, až do teď.

„Pojď se mnou, dám ti něco na uklidnění. Uleví se ti.“

„Tady se to stalo, Severusi..“ hlas se jí zlomil.

Kývl, jako by to věděl.

Pustila ho a s tichým souhlasem se vydala za ním.

Zavřel za nimi dveře a zabezpečil je proti nevítaným návštěvníkům.

Vydal se k ní a jen šustění pláště napovídalo o jeho pohybu.

Objal ji zezadu a ona se k němu bez váhání otočila.

Cítila se tak v bezpečí a jistě. Tělem proudil příjemný hřejivý pocit citu.

Políbil ji, aniž by připouštěl nějaké námitky.

Neměla v úmyslu protestovat. Objala ho a připojila se ke zkoumání jeho úst.

Zavřela oči a nechala se unášet okamžikem, jenž prožívala.

Ani ji nenapadlo se bránit, když ji před sebou opatrně tlačil směrem do ložnice.