Mise první – identifikace nepřítele

„Chci uspořádat výpravu na roztomilé zvířátko jménem Pikaču. Je naprosto neškodné a údajně se potuluje v Zapovězeném lese,“ pronesl Brumbál ke svým snídajícím kolegům a několik z nich se počalo dusit.

„A to je co, pane řediteli?“ zeptal se modrající Snape v rohu.

Brumbál pyšně vytáhl své samolepkové album, rozložil jej na stole, zapichujíc prstem do žlutého tvorečka.

„Albusi,“ řekl už barvu chytající Severus a pokračoval, „proč má to zvířátko ocas ve tvaru blesku?“

„Proč se ptáš tak agresivně? Je to maličká myška, která má jen ráda bouřky. Odpoledne vyrážíme. Svačiny a kapesné sebou!“

Mise druhá – mobilizace sil

Nikomu se do lesa nechtělo a tak se řada učitelů poschovávala po škole doufaje, že se na ně v tom shonu zapomene.

Když ale na smluvené místo dorazil jen Brumbál, bylo jasné, že jim plán nevyjde.

Brumbál čekal na místě ještě další hodinu než mu došlo, že dobrovolně nikdo nepřijde.

Jeho kroky směřovaly do sklepení, kde cestou stihl odhalit pod kobercem schovaného Lupina a v brnění převlečenou Minervu.

Severuse našel již tradičně pod jeho stolem, nenápadně přikrytého pergamenem.

Madam Poppy se obvázala obinadlem a zalehla do nejvzdálenější postele a pro jistotu si jakoby nic četla noviny.

Kratiknot se ukryl nejdůmyslněji. Byl schovaný ve famfrpálovém kufříku jako potlouk.

Filche našli na schodech, kde seděl a plakal, protože nemohl najít žádný úkryt.

Obrovská hlavní brána Bradavického hradu se rozevřela a zvířila prach.

Zpomaleným záběrem vychází skupinka vyvolených, za jejichž  postavami se odráží sluneční paprsky.

Sedm statečných vychází vstříc svému poslání ulovit je všechny.

V čele s Brumbálem, který trval na vojenském maskáčovém oblečení.

Mise třetí – průnik na nepřátelské území (první ztráty)

Několik prvních metrů si profesoři sdělovali své dojmy ze vstupu do lesa a vzájemně se potichu povzbuzovali, že se Brumbál brzy unaví a oni budou moci rychle utéct využívajíc jeho omámených smyslů.

Plán Bé zněl, že když to po kilometru nevzdá, praští ho Filch klackem po hlavě.

Jenže po náročném terénu se brzy otupily smysly všech jen ne klusajícího Brumbála.

Lupin se zatím bavil tím, že po svých kolezích, kteří šli před ním, házel šišky. Ovšem po desátém sehnutí se pro hnědou oválnou věc na zemi si uvědomil, že to, co momentálně svírá, není až tak úplně borová šiška.

Severus se začal smát a ukazovat prstem na svého vlkodlačího kolegu natolik konsternován, že si nevšímal cesty před sebou a napálil to obličejem do stromu.

Za smích uvítalo jeho rameno pěknou dávku hnědého nadělení a Lupin si ještě v gestu zadostiučinění prohrábl svou přehazovačku, neuvědomujíc si, jakou rukou to právě udělal.

Jen co se Severusovi podařilo vytáhnout nos ze skulinky v kůře se Brumbál přestal plazit a rychle se otočil ke svým poněkud znaveným podřízeným. Barevné značky na jeho tváři v podobě několika válečných čar a tmavě podmalované oči poukazovali na poněkud pokročilejší věk Bradavického ředitele. Ovšem pětikilometrové plazení v blátě a dokonce i na dně říčky by mu mohl kdejaký mladík závidět.

Zkontroloval svou družinu a počal se schovávat za stromy, aby byl nenápadný.

Filch znuděně mydlil klackem do stromů, což se mu silně nevyplatilo, neboť mu na hlavu spadlo vosí hnízdo.

K jeho smůle obydlené.

Utekl směrem k místu, které jim Brumbál popisoval jako několik kilometrů dlouhý strmý kopec s kopřivami a ostružinami.

Minerva se chytila do velké akromantulácké pavučiny a zbytek jen netečně sledoval, jak drobný pavouček omotával její štíhlé tělo.

Někteří měli ještě to štěstí zaslechnout její zoufalé volání – Ty hajzle, kam mě to táhneš.

Kratiknot, který doteď tak úplně nedával pozor, po několika minutách chůze zvolal „Žena přes palubu.“ A dál se věnoval mačkání svého gameboye.

Výprava pokračovala mlčky až na jemné vzdychání a sem tam nějaký výkřik Brumbála, který pro změnu začal dělat kotrmelce přes jakékoliv překážky.

Přestal s tím až v okamžiku, kdy za menším křoviskem spadl hlavou na rodinku ježků.

Mise čtvrtá – první ústupová linie

Zbytek přeživších se po nájezdu nadržených kentaurů drželo v těsném závěsu za Brumbálem a raději nemysleli na hrůzu posledních několika okamžiků, kdy se jednomu z kentaurů podařilo ulovit Kratiknota a ještě se s ním přímo před nimi zasnoubit. Bude to zlá noc.

„Rajču.“

Severus, Brumbál, madam Poppy a Lupin se zastavili přímo před asi metr vysokým zvířátkem, které připomínalo křížence mezi myší, netopýrem a klokanem.

Všichni vytáhli obočí směrem k Brumbálovi, který si roztřeseně připravoval ementál do pastičky.

„Rajču.“

„Albusi, proč to zvíře pořád opakuje slovo rajču?“

„To proto, Lupine, že asi rádo žere rajčata. Pane řediteli, zahoďte ten ementál a….“ ozval se Severus.

„Je to vyvinutý pikaču. Chci ho. Až řeknu teď všichni na něj skočíme.“

Lupin se nestihl ani nadechnout a byl strhnut davem směrem k jejich cíli.

„Ráááááááájčůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůů.“

Lesem se prudce zablesklo.

Mise pátá – počítání škod

První se probral Severus.

„Kdo tady opéká buřty?“

„To nejsou buřty, to jsme my,“ odpověděl mu sýpavě Lupin.

Probral se i polonahý Brumbál, který v ruce svíral několik chlupů vytouženého tvorečka.

„Jsme všichni?“

„Ne, to tedy nejsme, pane řediteli, Minerva je teď nejspíš na večeři s rodinou akromantulí, nutno podotknout, že je tou večeří, Kratiknot si užívá svatební noci s křížencem mezi kobylou a transexuálem, Filch se už touhle dobou možná dokutálel a my jsme v nějakém neznámém pokoji,“ Severus naštvaně dořekl a rozhlédl se.

„Proč jsou na stěnách fotky Kentaurů?“

Profesoři se po sobě navzájem podívali.

„DOPRDELE!!!!“

Věnováno wixie, za nápad a popud k sepsání.