16. kapitola - Pomsta

Obraz se zaklapl a vchod zmizel.

„Vítejte, milánci, nečekala jsem, že mi na to skočíte, ale jsem velice ráda že se tak stalo.“

Šílený smích naplnil velikou místnost, která vypadala jako Velká síň, jen zde bylo vše zrcadlově otočené.

Severus na malý okamžik zavřel oči a otevřel ústa

Nadával si, že nebyl opatrnější.

Za zády se jim ozvalo posměšné sýpání.

„Argusi, já…, zašeptal překvapeně Brumbál.

„Ticho! Teď budu mluvit jen já!“ ozvala se Bellatrix z druhé strany místnosti, kde seděla na kopii Brumbálova křesla a přejížděla si svou hůlkou zamyšleně po tváři.

„Ani nezkoušejte hledat hůlky, milánci.“

Pokynula bledé dívce, na které bylo vidět, že sotva stojí na nohou.

Košili měla zakrvácenou společně s částí obličeje.

Její modré oči byly prázdné.

Severus zalapal po dechu.

„Crucio!“ přikázala a hůlkou namířila na zničenou Sarah a ta okamžitě s výkřikem padla na kolena.

Severus sebou trhl směrem dopředu k Belle, ale ta na něj jen namířila a zakroutila prstem, že o cokoliv se pokoušet není dobrý nápad.

Minerva sáhla po hůlce a ta jí byla okamžitě vytržena zatím mlčícím Filchem.

„Chcete-li zachránit život této rozmilé princezničky, radím Vám, abyste odevzdali hůlky mému společníkovi.“

Severus při předání hůlky propalovat Filche pohledem a nemohl si odpustit i pár poznámek na jeho osobu.

Školník mu odpověděl pouze úšklebkem a odstoupil zpět ke stěně.

Opět šílených smích ze strany Belly, a pak už jen rychlý pohyb rukou společně s neverbálním kouzlem spoutání.

„Imperio!“

Snape sebou opět škubl kletba však nebyla mířena na něj.

Dívka se pomalu sebrala z podlahy, kde se snažila překonat nevýslovnou bolest z kletby mučení.

„Má drahá, víš co je tvým posláním?“

Bella došla až k Sarah a pomalu jí šeptala slova do ucha a hůlkou jí přejížděla po rozcuchaných vlasech.

„Byli jste moc neopatrní. Viděla jsem Vás včera v noci. Ano, přesně tak, milý Snape. V okně. Není to mazané, unést tobě milovanou osobu? Á, já zapomněla, že to není poprvé, že?“

Snape sotva slyšitelně zasténal, ale udržel si stále svou neprůhlednou tvář.

Věděl, že to je to jediné, co může zachránit situaci.

Všiml si zvědavého pohledu ze strany Minervy. Brumbál jen pevněji semkl rty.

„Má smysl Vás napínat? Všichni teď zemřete! Za zradu! Za mé uvěznění a za smrt Pána Zla! Ale co Vás nemá, nezemřete mojí rukou.“ pokynula třesoucí se dívce a vrazila jí do ruky nůž.

„Zemřete po mudlovsku, bolestivě a hezky postupně. Kdo první? Snape? Ano, ano.“

Sarah se rozplakala.

Nohy se jí rozešly směrem k jejímu řediteli, profesorce a muži, kterého milovala.

Měla je zabít.

Zbytky její mysli se snažily vymyslet jakékoliv řešení, oddálení. Ale nedokázala se vzepřít kletbě, pod kterou byla.

Na půli cesty se jí podařilo všechno co v sobě měla a co milovala použít a zastavila se.

Třásla se zimou, bolestí svalů a šíleným strachem.

Připadala si, jako by na sebe koukala odněkud ze strany. Že ta dívka, co jde uličkou mezi stoly není ona, ale nějaký nehmotný hluboký poklesek její trýzněné duše.

„Crucio!“

Upadla na stůl a opět se rozvzlykala bolestí.

Celý hrudník jí hořel. Prsty na rukou necítila a ostrá bolest z kotníku jí vystřelovala do hlavy.

„Nebudeš poslouchat ty malá mudlovská šmejdko?! Imperio!“

Bella se posadila na křeslo a sledovala celý výjev s úsměvem na tváři.

Sarah došla až k Severusovi, který jí celou dobu pozoroval a když si byl jist, že je natolik blízko, že ho uslyší, zašeptal.

„Ty to zvládneš. Zlomíš její kletbu. Dokážeš to.“

Slzy se jí koulely po tváři a opět se jí na malou chvilku podařilo vzepřít se kletbě a podívat se mu do očí.

Zorné pole jí zaplavily obrazy z minulosti. Každý pohled. Každý dotyk. Jejich milování a právě takové oči, kterýma na ni hleděl, když byly spojeni. Viděla společného hodiny, polibky a slova jím vyřčená. Každičký okamžik a každičká dobrá vzpomínka. To všechno se střídalo a promíchávalo.

Bodlo ji u srdce.

Svaly v ruce povolily a dýka, kterou držela mírně zvednutou před srdcem Severuse se s řinčením dotkla chladné země.

„Jsem volná…“ vydechla ohromeně, jako by tomu ani sama nevěřila a s mírným zakolísání se opřela o stůl.

„Co, co se to…!Imperio!“

Sarah se instinktivně otočila ke zvedající se ženě na druhé straně sálu a kletbu mávnutím ruky odrazila.

Bella se s naštvaným ceněním zubů rozběhla směrem k ní.

„Avada Kedavra!“

Zelený pruh světla se odloučil od konce Bellyiny hůlky a se nemilosrdně řítil směrem k Severusovi.

Sarah se odrazila od stolu a společně se svým bílým štítem skočila před jeho spoutané tělo.

„Flipspekulum,“ zašeptala a soustředila se na sílu svého štítu.

Kletba se odrazila a ve vteřině zasáhla překvapením zasténající Bellu.

Žena se svezla k zemi s vytřeštěnýma očima a spolu s ní se začala měnit i místnost.

Stáli uprostřed komnaty nejvyšší potřeby a neviditelná pouta povolila.

Přesně v okamžiku, kdy Sarah ztrácela vědomí a padala k zemi.

Zachytily ji dvě pevné ruce a poslední, co viděla, byly jeho černé oči a něžný dotek na její líci.

Pozn.: Flipspekulum (spojenina slov flip (angl. otočit, odhodit) a spekulum (lat. Zrcadlo). Je z mojí dílny, abych byla taky trochu originální a nezůstávala za Princem dvojí krve pozadu. :-D A děkuji, wixie, za tvé betování. U téhle kapitoly jsi mě některými poznámkami pobavila :-D Jinak Bella je chytrá holka a Brumbál už stárne, takže není dle mě až tak nereálné ho přeprat. :-D