15. kapitola - Zrada

Sarah se chystala na pololetní zkoušení, a tak jí bylo jedno, že stále platí zákaz vycházení.

Bellatrix údajně bloudila někde tam venku a školou se nesla zpráva, že je dokonce na hradě.

To byla samozřejmě hloupost.

Brumbál by na to dávno přišel.

Učitelé si dělali čím dál tím větší starosti a po vyučování jich stále více chodilo prohledávat pozemky.

Zahnala nedůležité myšlenky a začetla se.

Učila se dlouho do noci.

Magické formule se jí míhaly před očima a postupně se rozkládaly na jednotlivá písmenka, dokud je nenahradil další kouzelný výraz.

Usnula u stolu na učebnici v rohu místnosti, který kryla velká almara.

Naschvál si s Emily a Serenou odstěhovaly skříň tak, aby měly při učení u stolu soukromí a klid. Málokdy se měly chuť učit všechny najednou.

Probrala se ráno za světla.

Zmateně si protřela oči a rozhlédla se po stole, kde byla vyskládána velká spousta knih a pergamenů.

Dělá to kvůli němu.

Chce být nejlepší, aby na ni byl pyšný.

Doufala, že když bude vynikající pomůže ji to získat místo zde.

Nechtěla si připustit, že by někdy musela odejít. Bez něj.

Zvedla se ze židle a líně se protáhla.

Postele spolužaček byly prázdné a jejich knihy byly také pryč.

„Co se děje? Kruci!“

Zaspala.

Urychleně na sebe natáhla uniformu a popadla připravené knihy.

„Proč mě nevzbudily?“ ptala se sama sebe nahlas.

Naštvaně utíkala chodbou.

„Protože si mě nevšimly, určitě myslely, že jsem už dole s ostatními,“ odpověděla si ve spěchu sama a snažila se vybrat zatáčku doprava.

Nestihla úplně zabrzdit.

Uvědomila si jen postavu opřenou o zeď hned za rohem kam do posledního okamžiku neviděla.

Pak už si pamatovala jen jasné světlo z hůlky.

Převalila se na bok.

Bolela ji hlava a žebra.

Neurčitě zasténala.

„Vítám tě, panenko, zpět do života.“

„Co, co se to…?“

„Crucio!“

Sarah padla zpět k zemi a opět ztratila vědomí.

Severus vrazil do Brumbálovy pracovny krátce po poledni a ani se neobtěžoval za sebou zavřít dveře.

Doběhl až ke stolu, za kterým starý ředitel seděl a roztržitě položil obě ruce na dřevěnou desku.

„Má studentka, nikde není k nalezení, Albusi, a Bellatrix  je na hradě, viděl ji Sir Nicolas.“

Muž se stříbrným vousem neskryl svou starost, která se mu objevila v očích.

„Informujte ostatní, Severusi. Já okamžitě pošlu studenty domů.“

„To nestačí!“

Severus praštil pěstí do stolu a zároveň se o trochu stáhl.

Brumbál na něj jen několik vteřin překvapivě zíral, ale přešel celou emotivní scénu mlčky.

„Já se Severusem a Minervou prohledáme západní křídlo a most a projdeme cestu až do Chroptící chýše. Vy, Remusi, zkontrolujete knihovnu a sedmé patro. Zbytek se podívá na nádvoří a prohlédne Místnost nejvyšší potřeby až po Astronomickou věž.“

Trojice prvně jmenovaných se téměř rozeběhla směrem k velkému schodišti.

Severus se snažil raději nemyslet na to, co se mohlo stát.

„Pane řediteli, pojďte tudy, prý ji duchové zahlédli před Sovincem!“

Filch stál u obrazu, který zkracoval cestu k hlavnímu mostu a ukazoval prstem, kam mají jít.

Všichni tři vpadli dovnitř a ani jeden si v roztržitosti nevšiml, že postavy na obraze se nehýbají…

Pozn.: Já vím, že to taky není zrovna dlouhá kapitola, ale za to je tu brzo :-D Nějak neumím psát dlouhé věci, ale od sedmnácté kapitoly se víc než snažím :-D takže pak to půjde snad už konečně pomaleji. Když já si to neumím syslit. :-D Díky všem za komentáře.