Pro našeho Severuse k dnešním narozeninám :-D

„Nechci!“ řekl vztekle Severus a zabouchl Minervě dveře přímo před nosem.

Tedy, to si on myslel.

Ve skutečnosti se Minerva svalila na zem držíc si svůj nos a usedavě plakala.

Ťuk ťuk.

Snape se v záchvatu paniky schoval do skříně a dělal, že je hábit.

Dveře se otevřely, pár slídivých kroků po místnosti, šustění, další kroky, rána, úpění, kroky a zavření dveří.

Schovaný profesor nejprve vyhodil ze skříně botu a teprve když se nic nestalo, vylezl i on.

Ustrašeně se rozhlédl po svém kabinetu a první, co jeho oči oslepilo, bylo sytě růžová krabice o velikosti mudlovského bagru.

Ťuk ťuk pro změnu na okno.

Obří růžová sova v zobáku držela cosi zlatě zabaleného s ještě větší stříbrnou ozdobou.

„Ne, já žádné dárky nechci! I kdyby to byla mrtvola samotného Pottera, tak to nechci!“

Brumbál znal svého přítele, proto se ani neobtěžoval klepat.

Jednak to stejně neměl ve zvyku a jednak by to nestihl, když zakopl o stále se před dveřmi válející Minervu.

Zalehl Mistra pod svým plnovousem.

Začal se hystericky smát až na nešťastného Severuse sliny odkapávaly.

Brumbál ho chytil za tváře, nepřirozeně s nimi protočil a vrazil teď už zcela šokovanému Snapeovi hubana.

V tu chvíli vrazil do kabinetu Harry Potter.

Na okamžik zaváhal, pak zblednul a nakonec se zatvářil znechuceně.

„Nemůžu říct, že by mě to až tak překvapovalo…“
“Mlčte, Pottere!“

Vykřikl Snape a shodil ze sebe usmívajícího se Brumbála.

Mladý Nebelvírec položil obálku na stůl a pak se bezeslova vypařil.

Brumbál se zatím vyhoupl na nohy a vytáhl z pod podprsenky maličkou krabičku v černém papíru.

„Nemůžeš dělat, že se tě to netýká Severusi, máš narozeniny!“

Grrrr.

Odcházející Brumbál si podal dveře s Hagridem, který v ruce držel oškubanou slepici a ony zmíněné dveře.

Po jeho odchodu se Severus vrátil zpět do skříně a rozhodl se hrát slovní fotbal s molem, který kolem něj lítal.

Do večera nevylezl.

Mol prohrál.

Nikde nikdo.

Místnost osvětlovala jen jakási fontánka, která na sobě měla věnování psané Lupinovým drápem.

Osvětlovala i zbytek narozeninových dárků.

Snape je pomalu všechny pomocí hůlky vybalil, včetně Potterových aktů a následně i s fontánou podpálil, u čehož se zlomyslně usmíval a z kabinetu již vystupoval se svým typickým ironickým úšklebkem.

Všude vládl klid, což se Severusovi ani trochu nelíbilo.

Ve Velké síni byla tma a tak jen opatrně nakoukl.

Jeden krůček. Dva krůčky.

„Překvapení!“vykřikli jednohlasně včetně několika mašlemi ozdobených mozkomorů.

„Imperio!“ pronesl Brumbál ukazujíc svou hůlkou na zcela dřevěného Snapea.

„Tak můj milý Severusi, nyní přijmeš všechny dárky, gratulace a polibky a následně se zúčastníš společné diskotéky. Ano? Aktivně! A já ti dám první pusinku …šlemchhmm.“

Pozn.: Je to slabší, rychlobleskoextramegagigapresto dílo. Omlouvám se za chyby a za ne moc extra vtipnost.