11. kapitola - Plán

Byla přece dospělá žena s přirozeným sváděcím instinktem.

Vzpomínala na čas plesu, kdy si přísahala, že se do jeho hry zapojí a nemusí ani vyhrát.

Bylo na čase dostát svým slovům a nechat v sobě promluvit i tu cílevědomou část.

A bylo také na čase ukázat profesorovi, že ne všichni z něho musí mít nutně strach.

Ráno si u zrcadla nezapnula horní tři knoflíčky své košile a jen se potutelně usmívala.

Vlasy nechala volně rozpuštěné.

Chvíli sledovala svůj odraz v zrcadle, a pak bez ohlédnutí spěšně opustila pokoj.

…„Karkulinky si nejčastěji hloubí nory na bývalých bitevních polích, ze kterých za nocí vylézají. Pokud je v dohledu nějaký člověk, začnou ho pomalu sledovat a jakmile se dostanou do vhodné vzdálenosti, ubijí ho nejčastěji klackem k smrti. Poté, co z těla vypijí krev, tělo pohřbí a to co nejdál od nory.“

Všechny zúčastněné v učebně Obrany proti černé magii polil studený pot.

Snape právě vykládal nejnovější látku, která by se hravě uchytila v televizních hororech.

„Několik jich žije i na mýtině za Plačícími kameny, kde proběhla bitva o Bradavice před 6 lety. Pokud by měl některý student skvělý nápad se tam po vyučování rozběhnout, tak pouze dodám, že tento tvor má dle Ministerstva označení 4 z 5 bodů nebezpečnosti.“

Sarah se rozhlédla po místnosti.

Nikdo nevypadal, že by měl chuť se vydat byť jen na nádvoří.

Jeho cvičený nenápadný pozorovací talent mu samozřejmě ihned po příchodu Sarah do třídy jasně prozradil, co je jinak.

Neunikly mu ani její upřené pohledy.

Uvnitř něj to křičelo a pral se s pocitem, který neuměl pojmenovat, ale nemohl ustoupit z něčeho, co jednou začal.

Nemohl obětovat své postavení před studenty a nemohl přece zničit to, co si po dlouhá léta pracně budoval.

Sevřel brk pevněji v prstech a dokončil zápis hodiny.

Věděla, že ho vyvedla z míry.

Nevšimla si žádného pohledu, ale rozhlédla se kolem zrovna když sevřel pevněji brk a na malý okamžik zavřel oči.

Už před rokem si všimla jednoho Nebelvírského kluka, který na ni z druhé strany sálu pomrkával.

Snažila si vzpomenout na co nejvíce detailů.

Jmenoval se Michael, na příjmení si nevzpomněla.

Vybavila si vcelku svalnatého, hnědovlasého kluka, který byl stejně starý jako ona.

Maličko se zašklebila.

„Jestli mi tohle vyjde, pak přísahám, že se přestanu bát závěrečných zkoušek.“

Pokývala nad svým  nápadem hlavou a sklopila své oči opět k učebnici.

Druhý den u snídaně se rozhodla otestovat terén a vyhledala pohledem chlapce z Nebelvíru. Bavil se s kamarádem a prudce rozhazoval rukama, jak se snažil popsat včerejší famfrpálový zápas. Podíval se směrem k ní a zachytil její pohled.

Usmála se na něj a nepatrně mrkla.

Vrátil jí rozzářený úsměv, při kterém odhalil řadu bílých zubů.

Kývl a vypadal značně potěšen.

Byla ráda, že to zabralo tak rychle a všiml si jí .

Michael ale nebyl jediný, kdo si usmívající a mrkající Sarah všiml.

Ten někdo z toho ovšem neměl takovou radost, jako otravný Nebelvírský odrážeč…

Pozn.: Omlouvám se za délku kapitoly. Je to taková rozehrávka a nechtělo se mi to cpát ke dvanáctce. Není každý den posvícení, začněte si zvykat nebo polibte hypogrifův zobák :-D ne dobře, děkuji všem co komentujete. Těší mě to a pomáhá v další tvorbě. Tradičně díky wixie za alfování (betování je okoukané, no ne?) :-D