Pozn.: Vzala jsem 6 velkých koblih, vymačkala je a marmeládu jsem namatlala mezi řádky této povídky. Amorek do našeho vzteklouna (ano Severuse) vystřílel celý zásobník šípů, proto takové vysoce nepravděpodobné chování (i když kdo ví, jak by se choval..) Celé je to zmatené a takové .. no posuďte sami. Že je SS silně OOC je mi jasné, ale k Lily se taky choval jinak než k ostatním.. tak tady to sveďme třeba na migrénu a lásku na první pohled. :-D prosím nebijte mě, já to původně ani nechtěla zveřejňovat.

Rozhodně to není spisovatelský skvost, spíš takový čokoládový bombon na rozbolavělou duši :-D

Je možné, že si to ještě rozmyslím a smažu, než si udělám ostudu :-D Omlouvám se za chyby, neopraveno.

„Severusi, stůj! Počkej přece!“

„Nikdo se mě neptal jestli se chci narodit, tak mi neříkejte, jak mám žít.“

„Já ani Minerva jsme to tak nemysleli, chtěli jsme jen, aby jsi se usadil…“

Severuse se vztekle otočil na ustaraného muže, který ho vytrvale pronásledoval už dobrých 200 metrů.

Brumbál měl výdrž. Vskutku, řekl sám pro sebe Severus.

„A proč Vy, pane řediteli, nežijete ani z poloviny tak, jak tvrdíte, že se žít má? Hm?“

Severus se naposledy očním kontaktem pokusil dát svému nadřízenému znamení, že teď není dobré mu už cokoliv říkat.

Zrychlil krok a v chodbě Bradavického hradu zbylo po jeho přítomnosti pouhé šustění pláště.

Opřel se o velké dřevěné dveře své pracovny a zavřel oči.

Unaveně si protřel kořen nosu a pomalu se rozešel směrem ke stolu a koženému křeslu.

Nalil si sklenku vody a zamyšleně jí vypil.

Další dohazovačské pokusy.

Další z pokusů najmout nové a mladší profesorky.

Jedna věc ho štvala ze všech nejvíc.

Odmítal si to připustit už pár let, ale oni měli zatraceně pravdu.

„Severusi, toto je nová učitelka Péče o kouzelné tvory, slečna Hannah Salersová.“

Jmenovaný pouze protočil oči a hodil na novou kolegyni trpitelský úšklebek.

Ta mu oplatila zářivým úsměvem a ihned si sedla na místo vedle něj.

Skončil jíst dřív než obvykle, neboť měl pocit, že mu, z věčného štěbetání o životě mladé ženy, praskne hlava.

Odešel, aniž by se rozloučil.

Brzy jí zhnusí a odradí stejně jako ty před ní.

Nakonec sama podepíše výpověď.

Nová kolegyně se nevzdávala ani u oběda a večeře.

Bez ustání naznačovala své sympatie k němu.

Severusovo ucho dokonce zaslechlo i něco jako pozvání na rande, což zcela negentlemansky ignoroval.

„Copak nemáte čas, kolego, ani zítra? Je sobota.“

„Není pravda, že máme málo času, milá kolegyně. Pravdou je, že ho hodně promarníme.“

Hannah svůdně zamrkala a nadechla se k nadšené odpovědi, protože si myslela, že jí nakonec ten nevraživec přece jen někam pozve.

Ten si jen v klidu odložil příbor a zvedl se.

„A já nemíním marnit už ani minutu, vážená slečno, s lidmi, jako jste Vy. Sbohem.“

Hannah jen naprázdno zalapala pusou a uraženě se podívala zpět do svého talíře.

Severus sobotní ráno věnoval inventáři svých zásob.

Bylo nutné zkontrolovat, co dochází a co je potřeba skočit pořídit.

Dělal to tak každý nový měsíc, aby nikdy nedošlo k nedostatku nějaké z ingrediencí na lektvary.

S pár záznamy na pergamenu skončil krátce po poledni.

Dal si rychlý oběd u sebe a oblékl si černý plášť.

Aktivoval krb pro přemístění a za chvilku už se objevil ve velké místnosti v jedné z prodejen v Příčné ulici.

Všiml si jí ihned, co vystoupil z krbu.

Pročítala si jednu z etiket na větší láhvi od očí Žravonožce, jak Severus správně odhadoval.

Prstem si jela po řádkách, aby se neztratila a sem tam si odhodila vlasy, které jí sahaly bezmála do pasu, z ramene.

Jako by mezi tou věčnou šedí a obyčejností zářila.

Uvědomil si, že se zcela zastavil a dobrých několik minut na ní překvapeně zírá.

Cítil, že nemůže jen tak odejít, proto bez výrazu přešel pár metrů za ní a dělal, že si prohlíží  na polici vyskládaných sklenic naplněných různými přísadami.

Otočila se zpět k polici, takže jí nyní viděl z profilu, a své velké oči opět vrhla ke zbytku sklenic.

Severus držel v ruce sklenici, v tom okamžiku ani netušil s čím, a dál na ní nepokrytě upíral svůj zrak.

V okamžiku, kdy se neznámá pokoušela vytáhnout další sklenici blíž k němu, jejich oči se vzájemně střetli.

Usmála se na něj a zase se věnovala etiketě.

Ne dlouho.

Uvědomila si, že muž vedle ní na ní bez přestání kouká a tak i ona se na něj znovu podívala.

„Potřebujete s něčím poradit, pane….?“ a plavovlasá dívka doplnila svou větu lehkým kývnutím směrem k prkennému Snapeovi.

„Severus Snape.“ Chtěl se ještě omluvit za to, že si ji tak prohlíží, ale skočila mu do řeči.

„Omlouvám se, ale já Vás znám! Učíte v Bradavicích, píšete občas články do vydání Lektvarů. Tak to určitě poradit nepotřebujete.“ a krátce se zasmála.

„Ne, to vskutku nepotřebuji.“

Nervózně se usmála a rychle stočila oči zpět ke své modré baňce se slizem od Obřích slimáků.

Opět ten hřejivý pocit tam uvnitř. Pamatoval si ho z mládí.

Nemínil promarnit nenadálou příležitost, kterou mu osud přinesl.

Dohnal dívku, kterou odhadoval tak o 20 let mladší, jak on sám, u pokladny a využil toho, že se na něj nedívá.

Kdyby se dívala, nikdy by to neřekl.

„Nezašla byste na sklenku horké čokolády, čaje či něčeho ostřejšího?“

Jeho slova zněla pevně a sebevědomě, ale uvnitř se třásl jako by byl zase ten puberťák a toto mělo být jeho první rande.

Dívka se na něj nejistě otočila, aby se ujistila, že se ptá jí a jen s úsměvem přikývla.

O pár minut později využili zastrčeného stolu v jedné z putik v Příčné ulici.

Původně zamýšlel přemístění do Prasinek, ale tam teď bylo moc studentů a učitelů a on neměl v úmyslu se dostat do hovorů o tom, že si s někým vyšel.

Tohle nebylo rande.

Jen ho… přitahovala.

Sundala si bílé sako a šátek, který měla doteď omotaný kolem krku.

Bylo sice září, ale zima si do této části země značně pospíšila.

„Já jsem Emily, pane profesore.“

„Neříkejte mi profesore, nejste má studentka.“

„A jak Vám mám říkat?“

Lišácky na něj mrkla.

„Mé jméno znáte.“

„Mám Vám říkat pane Snape?“

„Severusi.“

Dívka se na něj překvapeně podívala.

„A tykejte mi, ať si nepřipadám o tolik starší.“

Naklonil se směrem k ni a položil na stůl obě ruce.

„Co si dáte?“ servírka se ani na jednoho z nich nepodívala, pouze si zapsala dva čaje s rumem a zase zmizela pryč.

„Dobrá, Severusi, a co jste sháněl za ingredience?“

Emily se snažila zamaskovat své mírné zadrhnutí při vyslovení jeho jména, ale výsledek byl, že ještě více zčervenala.

Zachránila jí opět servírka, které před ně položila jejich objednávku.

Povídali si dlouho, ani jeden by nikdy nesázel na to, že se budou tak dobře bavit s opačným pohlavím.

Spojoval je společný zájem o experimenty při vývoji nových lektvarů, knihy, ale i malování a Emily se svěřila i se svým tajným přáním jednou učit v Bradavicích.

„Co tu vůbec děláš, Emily? Nepamatuji si tě ze školy.“

„To ani nemůžeš. Chodila jsem do Krásnohůlek. Teď tam učím lektvary. Bohužel, do konce měsíce končím, náhrada za mě nestihla dorazit včas.“

„A co pak?“

Severus začínal pociťovat množství rumu, který nejspíš obsahoval větší dávku ve sklenici, než samotný čaj.

Měl před dámou náskok o dvě sklenice, ale nemohlo mu ujít, že i ona se občas zadrhla ve větě.

„No mám už zařízený pokoj v Prasinkách do konce roku. Snad se do té doby naskytne cesta, po které bych mohla jít. Nejsem moc zvyklá plánovat svou budoucnost.“

Bývali by se ani nikdy k odchodu neměli, kdyby nepřišla už značně nervózní obsluha, že zavírají.

Venku bylo opravdu chladno.

Pofukoval chladný vítr a Emily si jen přizvedla límec blíž k obličeji.

Ulice byla naprosto prázdná a i přes to, že celý den poprchávalo, nyní se na obloze skvělo tisíce hvězd.

„Děkuji za hezký večer, Severusi.“

Než si stačil uvědomit co dělá, sklonil se k dívce a chytil jí oběma rukama kolem pasu, aby si jí mohl přistrčit blíž k sobě.

Ta se nečekané akce jejího společníka lekla a strčila před sebe ruce v obraném gestu.

Risknu to, řekl si v hlavě Severus a přitiskl své rty na její.

Stačilo jedno jemné pohlazení jejích úst jazykem a povolila.

Jednou rukou ho chytla na temeni hlavy, aby si ho mohla přisunout blíž a druhou vyhledala jeho dlaň.

Opřel jí o dveře již dávno potemnělého obchodu s pergameny a vášnivě zkoumal její ústa.

Hladila ho po tváři a sem tam vydala tichý vzdech.

Uteklo mnoho minut, než pustil její rty.

Věnoval jí jeden horký polibek na krk, který osvobodil od šátku opatrným pohybem prsty.

„Máš ten šátek ráda?“

„Ano, mám.“
“Výborně. Přijď sem zítra. Nechci teď udělat něco, co bychom pak sváděli na alkohol.“

Než mu stačila cokoliv odpovědět, zmizel i s jejím šátkem v temnotě noci.

Když dorazil do svých komnat, už litoval toho, že krásný večer tak nevhodně utnul. Jeho vnitřní hlas začal našeptávat, že i kdyby ráno došlo ke zklamání, mohli to svést právě na alkohol.

„Sakra.“

Zaklel a odhodil prudce černý plášť na křeslo před krbem.

Ráno na snídani jen zamyšleně koukal před sebe a hlavou se mu neustále honily vzpomínky na Emily a jejich neplánované rozloučení.

Nechtěl nic uspěchat, nebyl si jistý, zda je v pořádku takhle rychlý průběh.

Myšlenka její rty ho pronásledovala celé dopoledne a hodinu svého odchodu hlídal tak pečlivě, že si musel několikrát vyndat za své chování.

Není divné, že se nakonec bude chovat jak školák a vrhne se do něčeho tak pošetilého jako je cit?

„Není.“ pronesl Severus do ticha místnosti, když vstupoval do krbu.

Do známé putiky vrazil jak velká voda a hned si za to vynadal.

Zamířil ke stolu, kde včera seděli.

Seděl tam nějaký mladý páreček a drželi se za ruce.

Emily tam nebyla.

Je tohle snad zklamání Severusi? Ozval se jeho vnitřní hlas.

Už mu chtěl odpovědět, když mu ze zadu někdo položil ruku na rameno.

Otočil se se svým typickým mrazivým pohledem až dívka za ním trochu vystrašeně couvla.

Mírně se usmál, pokud se cuknutí koutku dá považovat za úsměv, a pokynul jí k jinému stolu ve vedlejší místnosti, která byla o poznání menší jak první, ale alespoň tu nebylo moc lidí. Vlastně jen jeden chlápek s novinami, který jim nevěnoval žádnou pozornost.

Jen co si stihli sednout, přiřítila se k nim stejná obsluha, co včera a ta když si přes papír všimla, kdo  přišel, jen otráveně protočila oči.

„Prosím si horkou čokoládu, bez jediné kapky alkoholu.“

Severus na ní překvapeně kouknul a když viděl, že se usmívá objednal si totéž a zcela konsternované servírce také zopakoval žádost o nealkoholickém pití.

Ta si zjevně myslela něco nepěkného o jejich způsobilosti a znechuceně odešla k baru.

„Máš můj šátek?“

„Přišla jsi kvůli němu?“

Provokativně ho pod stolem jemně kopla do boty.

„Nemám.“

„Nemáš? Vida, stejně jsem s ním už nepočítala.“

„Chtěl jsem přijít s návrhem, že by sis ho u mě mohla sama vyzvednout, ale s takovou odpovědí jsem popravdě nepočítal.“

Zasmála se a jako by zcela náhodou se na stole dotkla jeho ruky.

Podíval se jí do očí a chvilku zkoumal její výraz.

Kdyby tak mohl použít Legilimens.

První vstala ona, protože si všimla jeho váhání a nejistoty.

Beze slova jí následoval a o pár vteřin později již procházeli kolem vykulené servírky ven na vzduch.

Rozešla se pomalu směrem k prodejně kouzelnických potřeb a jen maličko zčervenala, když procházela kolem dveří do obchodu s pergameny.

„Chceš tedy ten šátek?“ naklonil se k jejímu uchu, aby ho slyšela jen ona.

„Nechci.“ Na vteřinu ho nechala jen tak stát a pak se naklonila ona k němu.

„O šátek mi opravdu nejde, Severusi. Podle toho, co jsem slyšela, bych nikdy neřekla, že budeš chodit kolem horké kaše.“

Zastavil se a zamračil se na ní.

Chtěla to napravit a tak se k němu opět rychle přitiskla a pomalu zašeptala.

„Pozvala bych tě k sobě, ale ten pokoj v Prasinkách ještě nyní nemám a do Krásnohůlek není vhodné tě zvát, jsem tam pod drobnohledem.“

Dala mu ruku na rameno a svůdně mu sjela dlaní po ruce až k jeho prstům, které na malý okamžik stiskla.

Pak si stoupla na špičky a jen se sotva znatelně otřela o jeho rty svými.

Severus přestával zvládat situaci a tak se jen rychle rozhlédl, aby našel nejbližší obchod s krbem a pevně chytil Emily za ruku.

Z krbu u Severuse v kabinetě, který se pojil s jeho soukromými komnatami, už vystupovali v zájemném objetí. Při vášnivém líbání převrhli malý stůl vedle křesla u krbu. Nakonec se prozatím spokojili s jeho pracovním stolem, kam Severus Emily rychle usadil a rukama pátral po jejím těle.

Ona se už marně pokoušela o rozepínání jeho kabátce.

Severus sáhnul po své hůlce a pomalým pohybem přejel po Emilyně košili, čím způsobil, že po dotyku látka začala pomalu mizet.

Probudila se vedle něj přesně ve chvíli, kdy slunce zapadlo za vrcholky barevných kopců.

Líně se protáhla a podívala se na Severuse, který jí pozoroval a jemně svíral pramínek jejích vlasů.

Políbila ho, něžně, škádlivě a když už si byla jistá, že to Severus nenechá jen tak bez povšimnutí, ozvalo se klepání na dveře.

Severus nestačil nic říct, ne že by chtěl, ale oba následně mohli zaslechnout, jak se dveře i bez vyzvání otevřeli.

Emily stihla spadnout na stranu za silně naštvaného Severuse a ten jí jen rychle přikryl peřinou.

Ani nedýchala, aby nezvanou návštěvu neupozornila, na svou přítomnost.

Ženská postava se vtíravě objevila mezi dveřmi a s rozzářeným úsměvem naschvál pozvedla obočí.

„Nevěděla jsem, že chodíte spát tak brzo, kolego, chtěla jsem…“

„Vypadněte!“

Severus byl opřený o lokte, aby vytvořil větší úkryt pro svou schovanou přítelkyni.

Nechtěl, aby o ní někdo věděl.

Zvlášť ne tahle pochybná ženština, která by jeho novou známost ihned běžela nahlásit Brumbálovi.

„Ale, já potřebuji…“

„Nezajímá mě, co si Váš chorý mozek vymyslel za hloupost. Ve-en.!“

Na posledním slově se zadrhl, neboť mu Emily pohladila citlivé místo.

Peřina naštěstí vše skryla a kromě Severusova vyděšeného výrazu si nešlo ničeho všimnout.

Hannah plačtivě vyběhla z místnosti a nezapomněla za sebou pořádně bouchnout dveřmi.

Dívka schovaná pod peřinou se s hlasitým smíchem odkryla.

„Teda, vážně jsem ráda, že jsem nestudovala tady.“

„Proč? Myslíš, že jsem tak špatný učitel?“

„To ne, jestli učíš alespoň z poloviny tak dobře jako .. jiné věci, pak je vše v nejlepším pořádku. Já spíš myslím tvé společenské chování.“

„Patří jí to.“

Opět umlčel dívku polibkem, aby dal jasně najevo, že prozatím si povídat opravdu nechce.

Emily stála v zadní části nazdobené Velké síně a nejistě se rozhlížela kolem.

„Vás ještě neznám, smím se zeptat na Vaše jméno?“

Přitočila se k Emily, ve světle modrých šatech, Hannah a nepěkně si ji změřila pohledem.

„Já jsem….“ Nedořekla.

Za zády se ji objevil muž v černém a ruce měl ležérně složené za zády.

Přešel až těsně k Emily a jednou rukou jí chytil kolem pasu.

„To je moje snoubenka, slečna Tomannová.“

Hannah jen neurčitě zahuhňala a rozhodila rukama ve znamení velkého překvapení.

„A také je to nová učitelka lektvarů.“ Promluvil pro změnu nově příchozí Brumbál.

„Obranu proti černé magii převezme zde kolega Snape, já to již spolu s ředitelováním nestíhám.“

Všichni tři pozorovali, jak Hannah zbledla, ale neřekla nic. Pouze se usmála, přelétla pohledem všechny přítomné a pomalu odkráčela pryč.

Druhý den obdržel Brumbál výpověď.

Hannah odcházela údajně proto, že se nesžila s prostředím a hlavně s personálem.