Lord Voldemort sklepnul malé batole z kolena a pokusil se vymotat si z pleše zbytek svítícího řetězu, který měla jejich dvojčata namotaný nad postýlkou, aby se jim lépe hnípalo.

Jeho stoupenci ho pozorovali s pochopením ve tváři a pokoušeli se moc neslzet smíchy.

Voldemort uhasil své obří hadí akvárium a sjel nastoupené smrtijedy svým angorským pohledem, neboť už několik dní pořádně nespal.

„Můj pane, tady máte nějaký… flíček.“

Lucius se snažil mluvit pomalu a hlasitě u toho funěl, jak mu dělalo problém nezačít se chlámat.

Udržel se, ale tekla mu nudle.

Voldemort utřel dětské zvratky z poloviny své noční košilky a posadil se na velký, trochu okousaný trůn.

„Je na čase, pokusit se znovu zaúto….“ větu nedořekl, protože mu jedno z jeho dvanáctiletých dětí právě strčilo jeho hůlku do nosu.

Rukojetí napřed.

Severus mu zdatně zastavil krvácení vlastní ponožkou a zase se vrátil zpět do půlkruhu svých kolegů.

Voldemort se rozplakal ve chvíli, kdy do místnosti vtrhla jeho žena Poppy s jeho pátým synem a vrazila mu ho - dole bez - do klína se slovy, že potřebuje skočit do Hypernovy pro nové pleny.

„Ó nejvyšší…-promluvil rozněžněle Crabb- ..má Váš nos…“ bojácně se rozhlédl po vyděšených tvářích ostatních a s pohledem přilepeným k zemi čekal na svůj trest.

Voldemort mu vrazil do rukou jedno z jeho dětí a pověřil ho, aby toho spratka do pěti minut uspal.

Jeho okolí o krok ustoupilo, neboť dítě mělo v kalhotách asi tolik nadělení, že by s tím mohli hnojit celé Famfrpálové hřiště celý příští rok.

Celá seance skončila v okamžiku, kdy zbylé čtyři děti začali honit všechny zúčastněné se slovy, že mají hlad.

Červíček byl nejpomalejší.

Ostatní před ním přibouchli dveře od malé komůrky na dětskou výživu.

Zoufalé výkřiky a vytrvalé, několika minutové bouchání na dveře komůrky pro dva, kam se nacpalo bezmála patnáct lidí včetně těhotné Belly a opět plačícího Voldemorta, nikoho z přítomných neobměkčilo.

Zlověstné ticho by se dalo stříhat a nikdo se neodvážil první nakouknout ven.

Tichým hlasováním za Luciusovými zády rozhodlo, že ho vystrčí ven jako testovací subjekt.

Ani nestačil protestovat.

Ticho.

Voldemort nakouknul za dveře do obrovské místnosti a v klidu otevřel dveře, aby se i zbytek mohl podívat na neobvyklou scenérii.

Lucius omdlel hned za dveřmi.

Červíček se klepal v rohu místnosti obtěžkán pěti spícími dětmi, které spokojeně oddechovaly.

To mírně zapáchající spalo obtočené kolem jeho obličeje.