Přiznám se, že nápad je vypůjčený z nějaké anglické verze, kterou přeložila Ginny na AR webu.

Vymyslela jsem si vlastní způsoby, jak našeho Mistra naštvat a nutno podotknout, že je to to první, co jsem kdy napsala. Omluvte miliony chyb. Jméno studentky, jsem si pak později půjčila i do své kapitolové povídky :-) Psáno 10.5.2009

Deníček odvážné studentky Bradavické školy čar a Kouzel (rok 2009)

Sarah Wellerová

Při svém pátrání po Bradavickém hradě jsem narazila na zajímavý seznam - návod, jehož obsahem je X způsobů, jak naštvat profesora lektvarů, všemi obávaného Severuse Snapea… rozhodla jsem se pár bodů vyzkoušet a to nejen proto, že nálezce tohoto pergamenu se automaticky zavazuje pro splnění alespoň jednoho bodu…

21. října

Požádej ho o autogram... pokud odmítne, opakuj svou žádost dokud ti nevyhoví.

Po hodině lektvarů, kdy nezapomněl seřvat půlku třídy za jejich absolutní neschopnost, jsem se odvážila k němu i přes hrozící smrt přijít…

„Mohu Vás, pane profesore, požádat o autogram?“

Zůstal na mě koukat, jak na vánoční stromeček a rychle zamrkal oběma očima.

„Prosím?“

Natáhla jsem k němu sešit lektvarů i připravenou tužku a zamilovaně na něj koukala.

Pravděpodobně přemýšlel, jakou kletbu na mě použít, ale pak mi vytrhl sešit s tužkou, zatímco se na mě díval těma svýma černýma očima, a po povytáhnutí obočí začal psát.

„Kdybyste tam mohl napsat: pro Sarah.“ rozhodla jsem se tento bod maličko vylepšit.

Podíval se na mě smrtícím pohledem, dopsal můj požadavek a s ledovým klidem mi podává sešit zpět.

Pak zaklapne svou knihu a odvlává někam pryč.

Od dnešního dne mám sešit ozdoben o autogram: Pro Sarah – Severus Snape.

26.října

Oslovuj ho Severusi

Tohle asi bez trestu neujde, ale co.

Nejprve jsem ho chtěla takto oslovit při hodině, ale nakonec jsem využila situace, kdy jsem ho potkala při cestě z oběda.

„Severusi, prosím tě, nějak jsem zapomněla, co si máme zítra připravit za lektvar,“ vychrlila jsem to na něj jako bychom se znali od narození a tykáme si už minimálně 20 let. U toho jsem se na něj dívala, jakoby se nechumelilo.

Viděla jsem, jak se mu sevřela pěst a zase povolila poté zblednul a postupně vystřídal celé spektrum barev, než se zmohl na odpověď.

„Lektvar proti nevolnosti, slečno. A laskavě se zdržte toho, abyste mě oslovovala křestním jménem!“ Během vteřiny byl pryč.

1. listopadu

Říct mu při hodině, že mu to dneska sluší + když někomu vynadá, vstaň a zatleskej

Hned dva body najednou.

Uprostřed jeho výkladu o hojivých bylinkách jsem na něj koukala a sledovala, kdy se mi naskytne šance. Tu jsem čas od času zvyšovala tím, že jsem na něj celou hodinu užasle zírala a občas hlasitě vzdychla. Ačkoliv to musel zaznamenat, držel se dlouho.

Až těsně před koncem hodiny se rychle přiřítil k mé lavici a velice zřetelně mi povídá:

„O co se to tu snažíte, slečno Wellerová?“

„Dneska Vám to, pane profesore, moc sluší.“

Naprázdno zalapal po dechu.

„Co-co si to dovolujete? Strhávám Havraspáru 10 bodů a pokud si nechcete vysloužit školní trest, radím Vám, abyste zbytek hodiny strávila s očima přilepenýma do knížky!“

Na to jsem se postavila a uznáním v očích se roztleskala.

Zbytek třídy se válel smíchy.

Snape měl co dělat, aby mi ji rovnou neubalil.

Po té, co třídu uklidnil svým mrazivým TICHO, se mi podíval do očí a udělil mi školní trest.

P.S.: Večer jsem si odpykávala trest v jeho kabinetě. Celou dobu mého drhnutí kotlíků mi sem tam věnoval nepříčetné pohledy. Jestli si chlapeček myslí, že mě vyděsí, tak se mýlí. Abych mu potvrdila, že se nebojím, rozhodla jsem se realizovat vtípek i při výkonu trestu.

Jakmile jsem se ujistila, že si mě nevšímá a něco si zuřivě zapisuje, začala jsem z ničehož nic zpívat pěkně nahlas písničku - Den je krásný a u toho odhodila kotlík i hadr, když jsem rozpažila ruce.

Lekl se tak, že přes celý svůj dosud psaný text udělal brkem čáru.

Kdyby pohled zabíjel, válela bych se tam v krvi. Havraspár přišel o dalších 50 bodů…

3.listopadu

Až se na tebe během hodiny ošklivě podívá, nahlas se rozbreč a uteč ze třídy.

Při hodině bylo nezvyklé ticho, nejspíš všichni čekali, co jsem si tentokrát přichystala a ačkoliv se Snape snažil mě ignorovat, nemohlo mi uniknout, že je celou dobu ostražitý.

Udělal chybu, osudovou… po tom, co mi spadla tužka na zem, se podíval mým směrem a to nebývale ošklivě.

Předvedla jsem tu nejlepší dramatickou epídu, co kdy zdi Bradavic viděly. Okamžitě jsem se rozplakala a s rukama na očích se sebrala a utíkala ze třídy ukazujíc na něj prstem.

Ještě než jsem vrazila do dveří, věnovala jsem zcela ztuhlému profesorovi ublížený pohled.

Hned, co se za mnou zavřely dveře, se třída rozchechtala…

Fred mi líčil, že Snape vypadal, jak když se mu rozskočí hlava, ale ponechal můj výstup bez komentáře.

Jaká škoda.

5. listopadu

Předej mu milostný a obdivný dopis

Rozhodla jsem se pro každodenní útoky, aby se z nich nestačil vzpamatovávat.

Večer jsem před spaním sesmolila krásný milostný dopis a rozhodla se mu ho ráno na snídani předat. Obsah zněl:

Milý Severusi,

Už dlouho tě tajně obdivuji a miluji. Hrozně mě vzrušují tvé mrazivé pohledy, a když někomu nadáváš, jsem v sedmém nebi. Tvé znalosti jsou naprosto fenomenální. Rozhodla jsem se ti to napsat, abys měl alespoň malý návod na to, jak mě rozpálit. S úctou tvá věrná Sarah. + Několik rudých polibků od rtěnky…

Tenhle bod jsem si původně chtěla nechat až jako poslední, ale už dlouho na mě a moje vytáčky nereagoval. Tak jsem se rozhodla vsadit svůj život a po tom, co si můj dopis ráno přečetla celá kolej, jsem ho s hrdě zvednutou hlavou a mírným úsměvem nesla Snapeovi, který seděl na svém místě a již zdálky se na mě trpitelsky díval.

Dopis si ode mě, milý deníčku, nevzal, jen mi věnoval pohled říkající: Nezkoušej mou trpělivost.

Po chvilce jsem si všimla, že vstává a dopis si bere sebou.

Večer mi sova donesla odpověď: Nevím proč máte takto neutuchatelnou touhu zkoušet mou trpělivost!!! Důrazně Vás žádám, abyste mi přestala tykat!!!SS +Několik rudých vikřičníků po celém obvodu vzkazu.

6. listopadu

Vytrať se v noci ze svého pokoje a běž zaklepat na Snapeův kabinet... Pokud je vzhůru, vymluv se na náměsíčnost a pokud spí, tak se ho znuděně zeptej, jestli spal, že ty nemůžeš usnout.

Ve vzduchu vysel závan jisté smrti. Už jsem si byla jistá, že se zpět do svého pokoje nevrátím, ale přesto jsem to riskla a v jednu v noci se odvážila zaklepat na jeho kabinet.

Po chvilce ticha se ozval šramot. Otevřel mi Snape v košili a kalhotách a vyděšeně na mě zíral.

Ledabyle jsem si zívla a pak co nejznuděněji pronesla: „Spíte? Já nějak nemůžu usnout a tak…“ větu jsem nestihla dokončit.

Chytil mě pevně za loket a vtáhnul dovnitř.

Zabouchnul dveře a přimáčkl mě na ně.

Zatím co jiskry šlehající z jeho očí mě oslepovaly, on se ke mně nahnul jak nejblíže mohl, a s hrůzou nahánějícím tónem pronesl:

„Pokud sova zabloudila a vy jste nedostala mé poslední varování, dávám Vám tedy osobně poslední šanci vyjít z této hloupé hry živá a zdravá! Příště už se Vám takového privilegia nedostane... A teď vypadněte!“

Ublíženě jsem se na něj podívala a za zavírajícím Snapem ještě pronesla napůl fňukajíc:

„A já si chtěla jen přátelsky popovídat…“

To jak kopnul do židle jsem už bohužel neviděla.

Někdy uprostřed prosince ….

Bohužel, milý deníčku, netuším, co je za den. Po tom, co jsem se Snapea zeptala v čem pere své prádlo, že je stále tak úžasně černé a plácla mu na kabát jahodový dort se slovy, že jsem zvědavá, jak si jeho prášek poradí i s touhle odolnou skvrnou, se nejspíš (určitě když ležím na marodce) neudržel a slíbené varování vyplnil.

Až se mi zahojí všechny zlomeniny, předám plnění dalších bodů někomu jinému.