7. kapitola - Ples

„U příležitosti Vánočních svátků se každoročně v Bradavicích pořádá Vánoční ples, který se, jak víte, zahajuje den před odjezdem studentů domů. Letos mám to potěšení oznámit, že Vánoční ples započne za pět dní zde, ve Velké síní, v sedm hodin večer. Užijte si posledních pár dní vyučování a dožeňte si případné resty.“

Brumbál zakončil svou pondělní řeč úsměvem a odešel se posadit na své místo mezi Minervou a Severusem.

Kolem Sarah se ozývaly nadšené hovory o těšení se na prázdniny, o oslavách Nového roku a  Sarah se pokoušela zjistit, kdo všechno zde přes svátky zůstává.

Dohodla se s rodiči, že je dost dospělá na to, aby mohla poprvé Vánoce trávit po svém.

Původně myslela, že zde zůstanou její spolubydlící Serena s Emily, ale obě dvě na poslední chvíli změnily své plány a odjedou v sobotu večer spolu s ostatními.

„A jaké máte šaty?“

V tu chvíli to v Sarah, která se doteď nezúčastněně vrtala ve smažených vejcích, hrklo.

Šaty!

Žádné ještě neměla vybrané.

Vlastně se o to doteď nezajímala, její mysl vytěsnila všechny nedůležité informace stranou.

Na první ranní hodinu si sehnala mudlovský katalog plesových šatů a pod lavicí začala vybírat. Sousedka se pokoušela o nenápadnou radu, čímž sem tam přitáhla pozornost i profesora Kratiknota, který u tabule vysvětloval starší látku pro zopakování.

Sarah měla jasno, jako dlouhovlasá blondýnka chtěla šaty dorůžova.

Z ranního hovoru u snídaně se dozvěděla, že většina dívek ze Zmijozelu půjde v tradičních zelených šatech, někdo zmínil červené a jedna šesťanda se rozhodla pro zlaté se zdobením.

„Budeš vypadat, jak když k nám vůbec nepatříš,“ šeptla vedle ní Mia.

„Já vím, ale tyhle jsou dokonalé.“

Její zrak spočinul na nádherných korzetových šatech s nabíranou zdobenou sukní ve světle růžové barvě. Celé šaty byly zdobeny stříbrnou nití a leskly se od maličkých stříbrných kamínků, kterými byly posázeny.

Perfektní, ozvalo se jí v hlavě a ona vytrhla obrázek z časopisu.

Mezi další hodinou stihla zaskočit do sovince a pověřit sovu sehnáním vybrané róby.

Doplňky jako náhrdelník těsně obepínající její krk a stříbrné sponky do vlasů sehnala v Prasinkách, kde měla svůj módní obchod paní Noltová.

Zbytek týdne uplynul rychle, neboť spousta učitelů své hodiny již rozpouštěla a studenti se mohli oddávat sněžným radovánkám na Bradavických pozemcích.

Občas se k sáňkujícím dětem přidala i část učitelského sboru  a příjemná atmosféra Vánoc tak pokračovala až do setmění.

Duchové během týdne nazdobily hrad a Hagrid postavil ve Velké síni za učitelský stůl obrovský vánoční stromek.

Se Snapem nedošlo k žádné další potyčce, ani žádnému dalšímu rozhovoru. Vyhýbal se jí jak jen mohl i za cenu toho, že bude muset jít do svého kabinetu delší cestou. O hodinách kolem ní prošel bez povšimnutí a ona pouze jednou zachytila jeho pevný pohled jejím směrem, když opravoval testy.

Po vzájemném souboji, kdy se změnili jejich patroni Snape zrušil její večerní doučování bez sebemenšího vysvětlení. Pouze poslal strohý vzkaz, že hodiny prozatímně ruší.

Věděl, že kdyby se ptala, může se odkázat na Vánoce a po Vánocích zase bude hodně práce s přípravami na první část zkoušek. A pak třeba bude více schopen snést její přítomnost a zase výuku zahájí.

Nebo taky ne.

Sarah večerní povídání a učení s ním chybělo. Najednou ta jistota přicházející každý večer z jejího nitra zmizela a zůstala jen prázdnota.

A vzpomínky.

Byl mezi nimi skutečně takový rozdíl?

V mudlovském světě byl rozdíl, co se týče věku, zcela běžný, ačkoliv by její vrstevnice nad takovým vztahem se starším mužem pouze pokyvovaly hlavou. V hlavě věděla, že by tato věková hranice mohla být bez problému ignorována.

Byla přeci dospělá.

Od Války se ministerstvo rozhodlo posunout začátek školní docházky na patnáct let, táhlo jí teď tedy už na jednadvacet roků a on byl o dvaadvacet let starší.

Spousty čistokrevných rodin psaly první roky rozhořčené dopisy o posunu nástupu svého potomka na školu.

Sarah to minulo.

Ona na dopis nikdy nečekala a ani netušila, že tento svět existuje. A tak když poprvé spatřila svého profesora lektvarů a obrany proti černé magii, přisuzovala své pobláznění nastávající pubertě.

Před ostatními hrála divadlo a postupem času svůj skrývaný cit uzavřela hluboko do sebe.

Přede všemi.

I sama před sebou.

„Sarah! Kruci písek posloucháš? Máš tu ty šaty!“

Probrala se z úvah, kterými vyplňovala onu prázdnotu a podívala se na Emily, která držela bílé pouzdro se šaty. Přišly na poslední chvíli, ale byly nádherné.

Jako správné mladé dámy se ona a její dvě kamarádky začaly chystat hned po obědě onoho slavnostního dne.

Sprcha, umytí vlasů, fénování, natáčení, líčení, odlíčení a znovu líčení, zdobení, oblékaní, třpytky na dekolt, závěrečné ladění a zhodnocení před zrcadlem protkané salvou smíchu mezi jednotlivými fázemi způsobilo, že uteklo hodin jako nic.

Byla spokojená s odrazem v zrcadle.

Své dlouhé vlasy natočila a sepnula na stranách stříbrnými sponkami.

Celý rok chodila mírně nalíčená a dnes zvolila výraznější verzi, která jí ladila k doplňkům.

Šaty jí perfektně seděly. Odhalovaly ruce a ramena spolu s částí dekoltu. Na krku se jí třpytil kamínkový náhrdelník, který se střídal o slovo se zbytkem kamínkové záplavy na šatech.

Nepůsobilo to přehnaně ani lacině.

Emily byla černovlasá vysoká dívka, která ke svému vzhledu vybrala velice příhodně vínově červené šaty pouzdrového střihu a Serena se nakonec odvážila sáhnout po zlatých. Měla udělaný světlý melír a ten se skvěle doplňoval se zlatou barvou.

Deset minut do zahájení opouštěla děvčata obraz schovávající vchod do společenské místnosti Zmijozelu.

Velká síň byla začarována do ledové jeskyně a celá byla snížena jakoby hlouběji pod zem.

To proto, aby na jejím začátku mohlo vzniknout menší schodiště, které mělo hlavně dívkám poskytovat možnost se všem ukázat při příchodu.

Brumbál vždycky trval na přátelení všech studentů bez výjimky a k tomu bylo zapotřebí se vzájemně znát. Proto každý, kdo do síně přišel, sestupoval jednotlivě a nahlas ho jeden ze skřítků představil jménem ostatním.

Sarah se opět cítila nejistě a v krku ji tlačil knedlík paniky.

„Emily Rosveltová – Zmijozel!“

Emily nikdy neměla problém se sebevědomím, a tak bez váhání vstoupila do místnosti.

Serena se na Sarah doširoka usmála a také se postavila na krátkou chvíli na schody, aby mohla být představena.

„Serena Milveltová – Zmijozel!“

Výdech a nádech, výdech a nádech.

Skřítek vyzval Sarah, aby se i ona mohla přidat ke spolužákům postávajících dole.

Učitelský sbor lemoval celou protější stranu ledového tanečního parketu a měl tak dobrý výhled na všechny příchozí.

Severus Snape zabral prostřední místo, aby měl klidný výhled na všechny a na všechno.

Svůj již tradiční oděv ozvláštnil hedvábnou černou vázankou.

Ruce měl složené za zády a znechuceně se rozhlížel kolem sebe.

„Sarah Wellerová – Zmijozel!“

Potlesk ostatních studentů a profesorů, kteří takto vítali všechny sestupující, Sarah značně rozklepal kolena.

Když se k tomu všemu přidal i propalující pohled profesora Snapea, měla co dělat, aby při prvním kroku neupadla.

Po celou dobu, kdy scházela dolů, se na nohy raději nedívala a napětím ani nedýchala.

Dole už rychle zapadla mezi ostatní a Emily do ní významně šťouchla.

Zábava se postupně rozjela a ploužáky střídající divoké tance Sarah sledovala ze svého  skromného úkrytu za stolem s punčem.

Taky ji párkrát dotáhli na parket, ale ona se po chvilce znovu vytratila na svůj výchozí bod, jak to její mysl legračně pojmenovala.

Nenadálá záplava černi po její levé ruce jí opět sebrala nově nalezený klid.

„Ještě jsem neviděl, aby se mladá dívka, která si jistě, soudě dle vzhledu, dala práci s přípravami, krčila v rohu a snažila se opít.“

Celou řeč pronášel s očima upřenýma na parket.

Nedokázala najít smysl dávající slova, proto mu odpověděla pouze letmým pohledem a také stočila oči zpět na parket.

Sálem se rozezněl zvuk ploužáku a řada studentů vytvořila dvojice.

Někteří starší, již posilněni punčem, dokonce vytvořili dvojice se stejným pohlavím.

Nevěděl, co ho to napadlo, ale nechtěl se bavit se svým vnitřním já a polemizovat o vhodnosti následující otázky.

„Smím prosit?“

Otočil se k ní a podal jí nataženou dlaň.

Sarah, která zrovna dopíjela zbytek z křišťálové skleničky se málem v té trošce tekutiny utopila jakmile zaslechla profesora říkat žádost o tanec.

Vyděšeně se na něj podívala čekaje, že profesor stáhne ruku zpět.

Ten však povytáhl obočí a podíval se s úšklebkem na svou ruku, a pak znovu na ní.

„Je ta ruka neviditelná, slečno?“

Sarah váhavě svěřila svou dlaň profesorovi a nechala se odvést na parket za doprovodu šokovaných výrazů svých spolužáků.

V hlavě měla prázdno, snažila se nepřemýšlet nad tím, jak moc jsou si teď fyzicky blízko.

Naschvál ji levou rukou přitahoval co nejblíže k sobě a palcem na pravé ruce občas nenápadně pohladil její dlaň.

Vnímala jeho klidný dech a kdyby nehrála hudba slyšela by jasně tlukot jeho srdce.

Při každé otočce ji přivinul blíž a za celou dobu neuhnul očima jejímu pohledu.

Píseň skončila a jí se zdálo, že jen nerad pouští její rozpálené tělo ze svého tanečního objetí.

Rozešli se každý jiným směrem.

Snape zaujal své místo, které si vybral hned začátkem večera a Sarah se vydala zpět k punči. Potřebovala se opít.

Po tomhle na to měla nárok.

První skleničku vypila na ex a s druhou v ruce se vytratila podél stěn na nádherný prostorný balkón, který se nacházel za vánočním stromkem a hedvábnými závěsy.

Cestou stačila upozornit několik zvědavců, že se o průběhu několika posledních minut nechce bavit. Chlad ji probral zpět do reality.

Punč příjemně hřál uvnitř těla, a tak toto vězení mezi chladem a spalujícím horkem způsobilo, že se cítila skvěle.

Uvažujíce nad událostmi a jejím čím dál tím více prohrávaném boji sama se sebou, kreslila špičkou střevíce do sněhové přikrývky na balkóně nějaké nejasné značky.

Dopila svůj punč a skleničku postavila na římsu oken sálu.

Pomalu poodešla k zábradlí, za kterým se rozléhalo panorama Bradavických pozemků spolu se Zapovězeným lesem.

Stála tam dlouho a zpět do vydýchaného vzduchu plesového veselí nepospíchala.

„Úmyslně se snažíte nastydnout, nebo máte nějakou zvláštní zálibu chodit nalehko v takové zimě ven?“ ozve se za jejími zády a ona se sotva viditelně zachvěje, nikoliv však zimou.

Otočila se k němu čelem a rukama se zapřela o ledové zábradlí.

Neplánovaně tak vystrčila hruď dopředu, čímž si na malou chvilku získala jeho pozornost právě v těchto místech.

Mírně se usmál a rozvážným krokem přistoupil blíž.

Zastavil se jen pár centimetrů od jejího těla a naklonil hlavou blíže k ní, aby měl jistotu, že ta slova uslyší jen oni dva.

„Provokovat se mě nevyplácí .. slečno.“

Pohledem sjel její garderóbu a hůlku, kterou doteď držel v pravé ruce u svého těla, zvedl až k její lícní kosti a pomalu sjížděl po krku dolů.

Nespěchal a díval se Sarah přímo do očí.

Sjel přes dekolt, kde Sarah nepatrně vydechla, až na lem šatů, kde se přestal dotýkat její kůže a stáhl hůlku zpět.

Druhou rukou pomalu vyrazil naproti jejímu boku, který úmyslně minul bez dotyku a zachytil se zábradlí, ke kterému se tak intenzivně tiskla.

Byl teď skoro stejně blízko, jako při tanci.

Bez všech těch zvědavých očí.

S pootevřenými ústy jí hleděl do tváře.

Věnoval jí letmý úsměv a závan jeho ruky vracející se zpět ze zábradlí naznačoval jeho odchod. Podíval se na ni, když procházel závěsem zpět do sálu.

Byla to nějaká hra komu dříve povolí nervy?

Jeho chování v posledních měsících ji mátlo.

Chvíli ji ignoroval, pak zase naopak nabízel soukromé učení a znovu dělal, že se nikdy nic nestalo a nakonec předvádí něco, co by se dalo klasifikovat jako svádění.

Tuhle hru nemínila vyhrát, na to byl profesor příliš zkušený soupeř, ale pevně se rozhodla na ni přistoupit a také přidat k probíhajícímu dění svá pravidla.

Pozn: Extra, giga, ultra, mega dlouhá kapitola. Hlavně po mě neházejte kameny… když už tak zeleninu :-D Děkuji wixie za beta-read. Pro všechny romantiky a milovníky nášlapných min, ze kterých se sype čistý cukr. :-D