Severus si to kráčel svým dlouhým krokem po chodbě, která pojila levé křídlo hradu s jeho střední částí a přilehlým pivovarem.

Snažil se zachovat si chladnou hlavu a nedat najevo své značné znepokojení. Prošel kolem skupinky nejméně 15 lidí a dobrých 14 z nich na něj zvláštně mrklo. Ten jeden nemrkající byl Sir Nicolas a nemrkal nejspíš proto, že byl k Severusovi otočen zády.

Plášť zaplachtil na nejbližší toalety, kde si zmatený profesor v panice, že si špatně smyl zubní pastu či rozmazal řasenku, zblízka hleděl na obličej.

Bylo mu jedno, že je omylem na dívčích záchodcích. Bylo mu jedno, že se dveře umýváren zlomyslně a tiše zavřely….

Severus se na sebe naposledy podíval a zamračil se.

Jeho velmi rychlý pohyb s otočkou do níž vložil sílu a grácii sobě vlastní způsobil, že nešlo zabránit střetu s osobou, stojící těsně za ním.

Ta okamžitě využila momentu překvapení a zuřivě ho objala.

Vykřikl.

„Krucinál, Grangerová!“

„Pane profesore, už dlouho Vám chci...“ nedořekla.

Severusovi se hrůzou zúžily zornice, vyškubl se a používajíc Expelliarmus kamsi za svá záda se řítil pryč hlava nehlava.

Rozrazil dveře a ihned si všiml skupinky postávající naproti němu. Všichni měli ruce složené na hrudi a mlsně se olizovali. Byl tam i Potter, který přidal mlasknutí rtů v gestu signalizující polibek.

Severusovi se začala honit hlavou myšlenka, zda včera dobře zamkl učebnu lektvarů a zabránil tak vstupu potrhlému experimentátorovi Longbottomovi, který měl silné vlohy ke spáchávání chemických katastrof s nedozírnými následky. Přidal do kroku opatrně se ohlížejíc na skupinku studentů po jeho pravici, kteří drželi transparenty ve tvaru srdce s jeho jménem. U hlavního schodiště už téměř běžel.

Potkává Minervu, která vypadá, jakoby někoho vyhlížela a jakmile se jejich pohledy střetly, rozevírá žena s velkým výstřihem doširoka ruce.

Severus jen taktak stihl změnit směr a naskočit na právě odjíždějící schody, přičemž nechtěně kopl do kýble s hadrem, smetákem a paní Norrisovou.

Kýbl a zbytek jeho obsahu včetně Minervy bylo slyšet dopadnout po pár vteřinách letu prázdnotou…

„Co to má sakra znamenat?“ zeptal se sám sebe muž křečovitě se držící zábradlí a ulekaně se rozhlížející kolem.

Jedny schody míjející se s těmi, na kterých stál Severus, byly plně obsazené studenty Nebelvírské koleje, kteří zuřivě ječeli a rukama se snažili alespoň pohladit zábradlí, kterého se jejich idol dotýkal.

Schodiště zakotvilo před sedmým patrem, kde kromě Komnaty nejvyšší potřeby nebylo vůbec nic.

Prázdno.

Zhluboka oddechující profesor si otřel pot s čela a v klidu se otočil, aby se schoval v některé z chodeb.

Opět má před sebou osobu, tentokrát mužského pohlaví, s ryšavými vlasy a zasněným pohledem.

„Miluju Vás pane profesore!“

Pronesl Ron Weasley sladce a pokusil se svého profesora obejmout.

Ten nezaváhal a tyčí na prapor Bradavické školy, která visela na zdi vedle něj, mu zlomil obě ruce.

Opět se dal do běhu.

Za zatáčkou se téměř srazil s Brumbálem, přičemž se mu promítla myšlenka, komu by asi ve srážce vypadlo víc zubů. Nad tímto výjevem se maličko usmál, čím zavdal Brumbálovi naději, že s ním flirtuje.

„Severusi, to už je doba ty kluku jeden mastná!“

Jmenovaný jen naprázdno zalapal po vzduchu.

Brumbál držel v ruce svou hůlku a svůdně si s ní přejel od zubní protézy až k rozkroku, kam se Severus odmítnul podívat a jen hořce polknul.

Brumbálovým hlavním nedostatkem je naivita a přílišná pomalost, takže po chvilce je již černě oděná osoba znovu na útěku a tentokrát pomocí postranního schodiště, kde stihnul skopnout pár po něm chňapajících slečen, míří zpět do svých komnat v naději, že pokud se jedná o hromadnou otravu nápojem lásky, je to do měsíce nebo dvou přejde.

Na konci schodů, které se milý Severus pokoušel brát po deseti a téměř se kutálel, na něj čekala další osoba opřená o chladnou zeď sklepení.

„Lupine ne, ty ne...“

„Už dlouhá léta Snape... mé chlupaté srdce po tobě touží!“

Severus se pokousil svého nápadníka zmást párem úhybných manévrů a nakonec se mu podařilo uniknout pomocí dobře mířené rány loktem do břicha, i když dál běžel bez boty a ponožky, kterou se podařilo ležícímu Lupinovi ukořistit a vypadalo to, že mu to stačí.

Lze tak soudit z jeho vzdechů ihned po tom, co si přiložil černou ponožku na obličej. Konečně dobíhal posledních sto metrů ke dveřím svého úkrytu.

„Doprdele“ Neudržel se Severus po spatření výjevu.

Před kabinetem postávala skupinka tvořící profesorku jasnovidectví, Hagrida, Kratiknota, Madam Poppy a celou rodinu Malfoyů.  Každý z nich drží v ruce pásku na koberce, vazelínu a smotaný drát…