Milion chyb. Omlouvám se za ně.

Plesovým sálem se rozléhala Žížala od Dády Patrasové a muž v černém nedočkavě docvakl zámek od svého bicyklu, který právě vpáčil do stojanu, kde už včetně párku přepravních skřítků stálo několik dalších kol.

Vešel spěšným krokem do zámku a při svlékání beranice a županu omylem porazil několik postávajících hostů.

Za velkými železnými dveřmi se právě rozezněl ptačí tanec.

Mistr prudce rozrazil ony dveře, čímž je vyhodil z pantů a sejmul tak několik stolů s občerstvením, které přistálo na tancujícím osazenstvu plesu.

Jen co si Brumbál vymotal z fousů italské špagety s kečupem a vyndal olivy z očí, vrhl se radostně přímo k černému postrachu.

„Severusi! Tak rád tě zase vidím ty kluku jeden rozčepejřená!“

Vřele objal osloveného, čímž mu udělal na kabátu flek od steaku, který mu stále visel přes rameno.

„Proč vlastně pořádáte ples tak daleko od Bradavic? Víte kolikrát jsem dostal řídítkama do břicha, když mi to na tom náledí ujelo?“

Brumbál se jen šíleně zasmál a odešel se zpět věnovat Minervě, která právě dojedla ze svého límce malinový puding.

Asi po hodině veselého dovádění, kdy bylo několik osob ušlapáno při písničce od Kabátů, se opět rozrazily dveře.

Tentokrát nebyla nově příchozí natolik silná a tak jí vracející se dveře praštili klikou do krku. Když se ji podařilo Filchovi rozdýchat několika ranami klíčemi do břicha, stanula na menších schodech nad tanečním parketem.

Dala si záležet, aby si jí každá osoba v sále všimla.

Podařilo se jí to ve chvíli, kdy zakopla a zbytek schodů sešla hlavou.

Probrala se v černočerné tmě.

Ona vlastně nebyla tak docela tma, to jen běžící Severus zakopl, když jí utíkal na pomoc a při pádu ji přikryl svým pláštěm.

Ostatní si ležící dvojce nevšímali, neboť na podium právě přišel spolu s flétnou zanotovat své hity Míša Davidů.

„Kdo jsi?“

Pronesl zasněně Severus a oprášil si nohavice od rozmačkaných chipsů.

„Popilka“ odpověděla mu žena a následně zrudla, protože byla prostě taková.

Michal David zatroubil pauzu. Přišel na řadu gramofon, který vybral melodii z Hříšného tance.

„Smím prosit?“

Optal se Severus s nezájmem.

Žena v růžovém nadšeně přikývla a skočila mu do náruče.

Tančili.

Zrovna, když Popilka běžela vstříc svému partnerovi na zvedačku, odbíjela půlnoc.

Z leknutí si to na poslední chvilku rozmyslela a tak při brzdícím manévru vrazila Severusovi loket do břicha a dala se na útěk.

U dveří stojící Hagrid jí stihl zachytit kus vlající látky, čímž jí serval půlku šatů.

To Popilku nezastavilo.

Pokračovala se zbývající pěticí šatů pryč ze zámku.

Když byla na zledovatělém schodišti, upadla jí jedna gláda a několik zubů.

Severus celou dobu utíkal za ní křičící pomateně lumus, lumus, lumus a připomínal tím světlušku při přespolním běhu.

Popilky silueta zmizela v temnotě noci.

Přiškrcený vzdech z jejího hrdla už slyšet nebyl.

Severus o gládu překvapivě nezakopl, ale zamilovaně jí přitiskl k hrudi.

Slíbil, že její majitelku najde, vezme si jí a udělá z ní paní Snapeovou.

Na druhý den bylo v Bradavickém polesí rušno. Hledala se Popilka a ztracený Brumbál. Ten byl zdárně a šťastně nalezen vedle vinného sklípku s otravou alkoholem.

Popilka byla objevena dole pod schody vedoucími ze zámku.

Našel jí Severus, když šel venčit Chloupka.

Šťastný Mistr ji zkusil nasadit gládu, kterou celý večer nosil za šňůrky kolem krku.

Vzali se a jestli se nezmrzačili, tak žijí  spokojeně dodnes.