„Do Merlinovi řiti!“

Ozvalo se prostornou, ale chladnou Bradavickou chodbou, která v tuto denní dobu zela prázdnotou.

Klející osoba se držela jednou rukou za kotník a druhou se marně snažila zachytit pavučin, které zdobily oprýskané zdi. Bohužel pavučiny byly ochotny zachytit váhu maximálně tak profesora Kratiknota a ne vzrostlého, i když štíhlého Mistra lektvarů. Ten se tedy zřítil s vrčením k zemi, načež pod sebou v pádu zalehl procházejícího skřítka.

Jeho mrtvolku pak jen odkopl ke stěně.

Byl tomu již týden, co se po Bradavickém hradě i pozemcích nacházely různé pastičky, které s chutí připravoval sám Brumbál a nijak se s tím netajil. Občas byl natolik vstřícný, že dával profesorům u snídaně instrukce, kde se pastičky přibližně nacházejí.

Nikdo bohužel neměl odvahu Brumbála odvést ke svatému Mungovi a to ne jen proto, že to morálně nebylo na místě.

Severus se úspěšně pastím vyhýbal až do teď.

Mezitím se pouze tiše a škodolibě smál zbytku profesorského sboru, které se pyšnilo řadou nejrůznějších poranění.

Bylo mezi nimi pár zlomenin a to i několikanásobných, vyvrtnutých kotníků, jedna amputace palce (zaplať Merlinovi za dorůstací lektvar), jeden skalp kompletních kadeří Minervy (zaplať Merlinovi milion galeonů za to, že lektvar na růst vlasů se vaří 3 dny) a konečně jedno hluboké bezvědomí s následkem ztráty paměti, které nikoho netrápí jelikož se jednalo o Lockharta a ten si toho stejně moc nepamatoval.

Pasti byly poschovávané většinou nenápadně za rohy chodeb, ve vysoké trávě, či ve věcech, které se běžně používají. Například Severus si právě málem zlomil kotník díky protáčející se dlaždici.

Minerva o své vlasy přišla ve sprše, kdy se jí hubeň samotné sprchy snesla na hlavu a začala jí odsávat vlasy. Modřiny po obličeji a půlce těla plačící Minerva ani nezanesla do úrazového formuláře.

Zmiňovaný amputovaný palec patřil Hagridovi, jehož o část jeho těla připravily dveře ve chvíli, kdy se natahoval k sobě do chýše pro pršiplášť.

Hektolitry krve, které prolil cestou na ošetřovnu naštěstí smyl déšť.

Zlomeniny, zejména dolních končetin, potkaly i Poppy, na kterou spadl lustr a Sibylu, které se  do obličeje, po příchodu do svých komnat, začaly vrhat její věštecké koule.

Ubohý Kratiknot má zlámané obě ruce i nohy a jeho rekonvalescence potrvá týdny, nemluvě o psychické újmě, který mu způsobilo obživlé brnění.

Vydržel utíkat dlouho a to i se dvěmi ze zmiňovaných zlomenin.

Několik zranění se objevilo i mezi studenty, ale většinou nešlo o nic vážného, alespoň si to Severus myslel.

Sádrovna, která byla speciálně zřízena ku příležitosti stále častějších pastí, jela na plno a některým jedincům nestihala ani zasychat sádra, když se znovu ocitali na ošetřovně. V poslední době nebylo, většinou polonahého Brumbála, moc vidět.

To nevěstilo nic dobrého.

Jen co se Severus doklopýtal ke schodišti, které vedlo do sklepení, se ozval hromadný křik a zoufalé kňučení.

Zastavil a zaposlouchal se do zvuků přicházejících odněkud z dálky.

Povzdychl si a začal klopýtat opačným směrem, aby se podíval, co se stalo.

Vešel do dveří Velké síně, kde byla absolutní tma a jediné, co prozrazovalo něčí přítomnost, byly vzdechy a úpění.

Poručil své hůlce opatrně Lumus a strnul před scénou, která se mu naskytla.

Částečně po zemi a částečně za nohy pověšení (většinou za zlomeniny) leželi či viseli jeho kolegové.

Brumbál seděl na svém místě, zlomyslně se smál a v ruce svíral barevné laky na vlasy. Severus si povzdychl spěšně se otočil, zhasl a beze slova si to belhal zpět do sklepení, kde hodlal přečkat nadcházející zimu...